Kam s KAM-em 2
18.02.2013 17:30
Tam a zase zpátky. Vy budete, kde jsme byli my. Nevstoupíš dvakrát… Moudrých vět četl, slyšel a zná každý z nás bezmála nekonečné množství (pokud si je pamatuje). Přesto s opakovanou nadějí sáhneme při každé příležitosti po novinách či časopisech, abychom se dozvěděli něco nového a snad i moudrého. Je to podmíněný reflex. Mladší psi „hlad“ po informaci kojí na webech, blozích a diskusních fórech, dalším chutná více předkousaná alternativa se zvukem nebo pohyblivými obrázky. Papírová žurnalistika ovšem neumírá, noviny slouží reklamě, časopisy (i duchovnímu) obnažování.
Není mnoho cest, jak ze začarovaného kruhu. Jednu naznačuje Metro. „Grátiscajtungů“ jen v Brně máme… Kolik vlastně? Počítejme: Každá z městských částí má svůj zpravodaj. Magistrát města Brna platí Brněnský Metropolitan (momentálně se vyrábí v Praze). Krajský úřad si až do nedávna platil Listy jižní Moravy. Městské divadlo vydává Dokořán, Národní divadlo Divu, DPMB Šalinu. A jedeme dál. V ulicích města také najdete: Colosseum, Metropolis, Toplife, Brno business, New (express), Kult, Centrum news, Štatl info, Starobrněnské noviny. Ještě nedávno vycházely také noviny 5P. Městskou mutaci má Metro i 5+2 dny. Ryze inzertní polohu zastupují: Nos, Úspěch, Inzertservis, Program Brněnsko. Na podnikatelský stav cílí Moravské hospodářství, Podnikatel, Konkursní noviny a Business magazín, Lobbing. (Podtrženo a sečteno – 55 titulů!)
A to jsme ještě nepřidali dalších nejméně pět titulů soustředěných na realitní trh, své reklamní týdeníky a občasníky tiskne i většina řetězců Albert, Bauhaus, … Tesco (90?)
Před pěti roky jsem pro Dopravní podnik města Brna koncipoval Šalinu s tím, že není problém cokoli sestavit a vytisknout. Stále komplikovanější a dražší je ale dostat titul ke čtenáři. Proto si v brněnských šalinách Šalinu z kastlíků berou pouze ti, co umějí číst. (Ač Šalina ke čtení ve své aktuální úsporné verzi právě dvakrát není.)
Kolik ze zmíněných takyčasopisů si ve skutečnosti„platíme“? Jsou skutečně „zadarmo“? Kdeže! Třetinu dotují přerozdělené daně (jdou z kapes nás všech), druhou třetinu (zhruba) pokrývají stále nesnadněji vydavatelé z příjmů z reklam a konečně třetí třetinu zaplatíme opět my všichni, konkrétně tím, že se necháme řetězci zlákat k návštěvě a nákupu podbízivými slevami.
Kam ale zařadit KAM? Přibližně doprostřed, mezi klasické, tradiční časopisy a zmíněné tituly, placené z obecních zdrojů Na vydávání své kulturní revue KAM město Brno prostřednictvím svého TICu každoročně doplácí nemalou částku. Lze tuto dotaci snížit, ponížit, škrtnout? Ptají se zvědavě městští zastupitelé a dostává se jim opatrné odpovědi, že nikoli. Každé ponížení je ponižující! Aktuální, nikoli horentní náklad neláká inzerenty, přeci jen kultivovaný čtenář KAMu se nehrne do druhých pilířů, neláká jej pozvání do pokerové herny, nekupuje nejdražší modely automobilů…
Aby se KAM opět vrátil do většiny brněnských bytů, musel by pravděpodobně přinášet nejen přehled nabídky a reflexi umění, ale také plně obsáhnout kulturu těla. Tedy nejen film, divadlo a hudbu, ale také sport a aktivní i pasivní tipy trávení volného i zájmového času, pozvání na aktuální lákadla gastronomická, kulinářská a sommeliérská…
Mělo-li by to ovšem být i nadále dotováno z prostředků městské kasy, muselo by být opuštěno jedno tradiční a dosud přežívající pravidlo. Skutečnost, že se kulturní informace v přehledu „co kdy kde“ zveřejňují jaksi automaticky a bez ohledu na svou komerční podstatu. Pouze podniky a akce ve stoprocentní režii města (městská zařízení) by měly nárok na stoprocentní inzertní slevu. Vše ostatní muselo by přispět do nákladů za papír a tisk titulu. Nic není zadarmo. Jedině za takové podmínky by nestálo jedno číslo více než krabička cigaret, ale ještě akceptovatelnou cenu běžného novinového deníku.
LIBOR KALINA
