Jak se slušně chovat v moderní společnosti

    Národní divadlo Brno (NDB) bourá obavy před současnou operou, nemluvě o tom, že úspěšně „vábí“ obecenstvo i na klasické kusy. Loni v lednu uvedlo operu současného britského skladatele Thomase Adèse nazvanou Powder Her Face a zatím předposlední současnou byla v minulé sezoně opera Láska na dálku finské skladatelky Kaiji Saariahové. Svoji životní roli tam vytvořila Pavla Vykopalová. Odborná kritika velmi kladná, návštěvnost obou opusů slušná.

    A prvním novým titulem operního souboru, tentokrát na scéně Reduty, je zbrusu nový opus Michala Nejtka a libretisty Jiřího Adámka Pravidla slušného chování v moderní společnosti. Ohlasy diváků po premiéře v pátek 15. září převážně kladné. K jejich spokojenosti přispěly i titulky nad jevištěm. Adámek vycházel z divadelní hry francouzského herce, režiséra, dramatika a prozaika Jeana-Luca Lagarce z roku 1994. A jemu byl předlohou populární kodex etikety sepsaný v roce 1893 Blanche Soyerovou pod pseudonymem baronka Staffe. V činohře přednáší pravidla slušného chování herečka, v Nejtkově opeře tři zpěvačky (dva soprány a mezzosoprán) a jeden pěvec (bas). Roli Herce vytváří činoherec Petr Vančura. Pravidla slušného chování v moderní společnosti jsou první ze tří současných oper, které objednalo vedení NDB.

    Pěvecký kvartet zpívá mnohdy úsměvná, někdy až absurdní pravidla. „Nevím, jestli ten text má nějakou centrální nosnou myšlenku. … Mě osobně na něm baví ta úřednická strohost, pod kterou někdy méně, někdy více probublává absurdita celého takového jednání,“ říká v rozhovoru k programové brožuře Jiří Adámek, jenž operu také režíroval. Novinářům sdělil, že zásadní inspirací pro něj byly filmy Louise Buñuela Nenápadný půvab buržoazie (v letech 2012 až 2014 uvádělo NDB v činoherní podobě v úpravě Jana Mikuláška a Dory Viceníkové, též v Redutě) a Přízrak svobody. Opera Pravidla slušného chování v moderní společnosti zachycuje v sedmi částech lidský život - Narození, Křtiny, Námluvy, Zásnuby, Svatba, Běh života, Úmrtí.

    „Když je člověk chudý člověk, pokud je člověk chudý,
    je-li člověk chudý člověk,
    tak neposílá nic,“

    slyšíme sólo v části Námluvy. Text je pro zpěváky náročný vzhledem k opakujícím se ustáleným formulacím, skvěle se všeho zhostily Daniela Straková-Šedrlová, Marta Reichelová, Jitka Klečanská a Josef Škarka. Ze scény po celou půl druhou hodinu fakticky neodejdou, jejich vystoupení doplňuje zmíněný Herec Petr Vančura. Téměř nemluví, zato se proměňuje v bíle oděného preláta, ovládá televizor a zadní projekci. V kostýmu kovboje přikládá větve pod oheň hořící na obrazovce. Na konci je bílým klaunem, jeho masku přebírají pěvci.

    Zpívají zcela (v opeře) neobvykle – s mikroporty. Podle dirigenta Pavla Šnajdra diváci tak uslyší také šepot, podle libretisty a režiséra „zintrovertňují“ zpěv, přičemž se sólisté mohou otočit k obecenstvu zády a jsou slyšet. Hudbu označil Šnajdr za náročnou pro 24členný orchestr, který se vzhledem k opravám Janáčkova divadla musí uskrovnit v nevelkém orchestřišti Reduty. Pravidla slušného chování v moderní společnosti jsou operou s příjemnou hudbou. „… z rejstříku našich společných možností by mělo jít spíše o sdělnější než ryze experimentální přístup,“ charakterizuje dílo skladatel Nejtek.  (tr)

Jitka Klečanská, Daniela Straková-Šedrlová a Marta Reichelová (zleva) jako strážkyně morálky a slušného chování.

Foto: archiv NDB