Jak a kam s KAMem? Aneb: Nestojí to alespoň za úvahu?
24.01.2013 12:10
KAM, přesněji Kam v Brně za kulturou, je dnes zřejmě nejstarším brněnským časopisem. Letošní ročník je již padesátý sedmý! Původně začínal jako útlý informátor o kulturních programech ve městě, postupem času k těmto informacím přibývaly články glosující brněnské kulturní dění i zajímavosti z historie města.
Po roce 1989 pozbylo Brno řadu významných periodik (např. Věda a život), i regionální deníky (Brněnský večerník, Rovnost v původním dosahu a rozsahu atd.) Jistou konkurencí KAMu se staly nové, zdarma distribuované časopisy (Kult apod.), věnující značnou část obsahu reklamě. Dodnes je však KAM periodikem, které přináší informaci o kulturních programech ve městě nejkomplexněji. Dávno je však zřejmé, že v době bezplatných informací na internetu a celé řady periodik, která je přinášejí zdarma, byť v menším rozsahu, nemůže přetrvávající koncepce KAMu s páteří v informacích o programech dostačovat.
Již před devatenácti lety ředitel tehdejšího Kulturního informačního centra Fr. Pavlíček a básník T. Mazáč rozšířili časopis o přílohu, vkládanou do časopisu jako samostatný sešit. Hovořilo se o příloze literární, byla však vždy spíše přílohou kulturní – v podstatě tím, co by dle mého soudu mělo být nosníkem časopisu.
Příloha se postupně rozšířila (krátce až na 32 stran), při permanentním tlaku na úspory se pak na několik let ustálila v rozsahu 28 stran. Později získal KAM snad atraktivnější obálku a podobu s využitím barvy a lepšího papíru, rozsah přílohy se však zmenšil a splynul s celkem časopisu. Pro měnící se vedení instituce nebyl KAM středem zájmu. Také vedení redakce se často měnilo, externí redaktoři, kteří připravovali přílohu v podstatě ze zájmu a entuziasmu, po několika letech končili, střídáni dalším „aktivistou“. Nyní se po Brně hovoří, že KAM bude zrušen (toto ohrožení provází časopis po celá uplynulá dvě desetiletí), nebo se s menším rozsahem než dosud změní v další bezplatný nositel informací „kdy kam“. Obě řešení, nejsou-li jen fámou, znamenají bezprostřední, nebo na nedlouho odložený konec časopisu. Proč má ale zaniknout časopis s dlouhou tradicí i potenciálem? Neexistuje jiné a konstruktivnější řešení? Jak a kam s KAMem? Informátorů o programech s notickami často jen převzatými z tiskových materiálů máme v Brně víc než dost. Co chybí, je kulturně společenský časopis.
V Brně máme kulturní periodika (Např. na literaturu orientovaný Host do domu). Obdobné časopisy se ale obracejí k poměrně úzkému, vybranému okruhu čtenářů. Máme také řadu specificky zaměřených periodik, které vydávají pro své diváky a návštěvníky různá kulturní zařízení a instituce. Nemáme však v Brně časopis, který by v širším záběru než dosud reflektoval kulturní i další dění ve městě a okolí, oslovil široký okruh Brňanů nejen informací „kam a kdy“, ale také „co a proč“. Časopis, který by informoval srozumitelně a zajímavě o všem atraktivním, co se v Brně, a okolí v kultuře, ale nejen v ní, děje, co stojí za to vidět, slyšet, navštívit, reflektoval, glosoval, recenzoval, přinášel názory, rozhovory, fejetony atd.. Periodikum, přibližující současně historii a, pozoruhodnosti města, i to, co nového, zajímavého se buduje, chystá, připravuje. Zde má právě KAM nač navázat a co rozvinout. Tradice a zavedené logo mu dávají dobré předpoklady k transformaci ve společensko-kulturní časopis zajímavý jak pro Brňany, tak pro návštěvníky města. Mohl by se tak stát i jedním z nástrojů napomáhajících tolik skloňovanému rozvoji cestovního ruchu. Programové Informace by samozřejmě také přinášel, nebyly by však tím hlavním, čím by časopis měl oslovit.
Brno je velkoměstem bez vlastního deníku. Chybí mu i kulturně-společenský časopis, který by mohl částečně suplovat i chybějící denní list. Proměna KAMu ve skutečný kulturně-společenský časopis samozřejmě není možná bez jistých nákladů, zájmu a podpory města, kraje, ale i spolupráce dalších institucí. K vytvoření výkonného, profesionálního redakčního týmu s jasnou vizí a vůli realizovat nosnou koncepci má Brno dostatek lidského potenciálu. Lze oprávněně předpokládat, že výsledkem by byl kus užitečného a konkrétního díla v zájmu města a regionu, ve prospěch obyvatel a těch, kteří k nám do města a kraje přijíždějí. Nestojí to alespoň za úvahu?
JAROSLAV ŠTĚPANÍK
