Hlasy, o kterých uslyšíme

06.12.2013 11:05

    „Opera všech oper“, jak bývá Mozartův Don Giovanni označován, měla premiéru roku 1787 v Nosticově (Stavovském) divadle a to za přítomnosti autora. O pouhé dva roky poté se „Potrestaný prostopášník“ představil brněnskému publiku jako první zde hrané operní dílo W. A. Mozarta.

    30. listopadu a 2. prosince 2013 se odehrály premiéry, po nich dvě reprízy (3. a 4. prosince) na scéně Komorní opery Hudební fakulty JAMU. Dílo, které nemůže delší dobu chybět na programu kterékoli operní scény, se představilo v mladém a dynamickém pojetí, kterým přiblížilo „klasický kus“ soudobému diváku, aniž by si „pomohlo“ samoúčelnými rádoby „inovacemi“ či postmodernismem za každou cenu.  Jednoduchá, účelně řešená scéna s dominantní rukou z výše varovně směřující k Zemi byla symbolem uvozujícím i zakončujícím děj. Velmi působivě byla komponována závěrečná scéna, netradičně, přitom velmi účinně dramaticky pojatá. Morbidní, nevázaný hodokvas prostopášníka podtrhující pohrdání obětí i její fyzickou schránkou, účinně předznamenává stupňující se rouhání před neodvratným příchodem tragického finále odplaty a konce. Ocenění zaslouží režie Marka Mokoše včetně pojetí vedení herců. Orchestr pod taktovkou Pavla Šnajdra sklidil aplaus stejně jako mladí pěvci, kteří ve svých rolích rozhodně obstáli a vesměs se představili jako přísliby pro budoucnost. Nesporně a výrazně dominovali představitelé ústředních rolí Roman Hoza (Don Giovanni) a David Szendiuch (Leporello). Skvělí byli nejen hlasově, ale i herecky a pohybově. Tuto komplementární dvojici darebů Mozartova hudebního dramatu bylo radostí nejen poslouchat, ale i pozorovat a sledovat. Veronika Pacíková (Dona Elvíra) se v dalším vývoji může opírat o svůj hlasový fond. Kultivovaný, procítěný přednes Donny Anny v podání Jany Jelínkové mě osobně zaujal, i další mladí pěvci a pěvkyně však nezklamali.  O hlasech těch, které jsme měli možnost slyšet na mladé brněnské scéně a jejichž umělecká kariéra je teprve na počátku, věřím, v následujících letech určitě uslyšíme. Podrobné hodnocení zdařilé inscenace, která se může měřit se zralými soubory, náleží povolanějším hudebním publicistům a kritikům.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Vlevo: Jana Jelínková, vpravo: Roman Hoza a David Szendiuch, dole: Veronika Pacíková.

Foto: Jan Dvořák