zpívají písničky o něčem

    H plus P a Javory je dobrá značka. Příští rok sourozenci Ulrychovi dovrší už 145 let svého věku, z nichž pětapadesát se věnují profesionální činnosti. Činnosti navýsost bohulibé, poněvadž svými písněmi přinášejí radost a pohlazení po duši. Jejich písně slýcháme z rozhlasu sporadicky (že by to bylo tím, že neodvádějí desátky?) a pokud ano, tak rádia (včetně veřejnoprávního) vysílají do omrzení pouze dvě nejznámější písně. Jako by Petr kromě Javorů a Jízdy králů (obě písně před lety bodovaly na mezinárodním festivalu popmusic Bratislavská lyra) nesložil nic jiného.

    Opak je pravdou. Po střechu vyprodané Vánoční koncerty na hudební scéně Městského divadla v Brně o tom přinesly výmluvný důkaz. Vedle koled a Petrových adventních písní v programu zazněly i Ulrychovy písničky z posledních let. Např. Lípa, Malé zrnko písku, Dědeček popleta či Šumaři, které dokazují, že jejich autorovi nedochází dech, ba spíše naopak, Petr oplývá invencí jak hudební, tak textařskou. Zatímco první dvě jmenované písně nesou humanistické poselství, Dědeček a Šumaři svědčí o autorově smyslu pro humor. Ten ostatně charakterizuje i Petrovo průvodní slovo nepostrádající sympatický rys sebeironie.

    Okolo dvou tisíc spokojených diváků (kdyby Ulrychovi přidali čtvrtý koncert, byl by jistě taky vyprodán, takový zájem dokázali vzbudit u svých příznivců!) bylo součástí magického souznění publika s umělci na pódiu. Brilantní pěvecký výkon obou sourozenců doprovází virtuózní hra Kateřiny (housle, flétna a vokály) a Dalibora (cimbál a vokály) Štruncových. Hanin hlas zní jako zvon z ryzího kovu, při jejích sólech posluchače nejednou zamrazí, takový výkon podává umělkyně hodna toho označení. Ve stínu své sestry nezůstává ani Petr. Jeho projev jakoby dozrál, jako dobré víno.

    Při vší chvále si však neodpustím jednu výhradu a v té mi dalo za pravdu nemálo návštěvníků Vánočních koncertů H plus P a Javorů, a to, že 120 minut jejich programu uteklo nějak příliš rychle, že jsme byli zaskočeni, když se s námi umělci jali loučit. Pravda, přidávali, tři až čtyři písničky navíc jsme si potleskem vestoje vynutili, ale přesto to nic nemění na tom, že s jejich kumštem bychom rádi setrvali déle. Díky, Hano a Petře, i vám dobrý nový rok, pevné zdraví, štěstí a hodně úspěchů!

LUBOŠ PETŘÍK

Foto: Jana Dolníková