Filharmonie Brno zahájila novou sezonu - na Špilberku
30.08.2014 10:15
Sezona 2014/15 přinese brněnským filharmonickým fanouškům nejednu lahůdku, a to jak dramaturgickou, tak i prezentací uměleckých osobností. Cyklus ve vile Tugendhat, v Besedním domě Jazz & World music či barokní cyklus Czech Ensemble Baroque slibují nové zážitky, stejně jako například vystoupení Clary Novákové nebo umělce sezony dirigenta Benjamina Jusupova. Více ale na www.filharmonie-brno.cz.
Důležité je, že jsou filharmonici po dovolené v dobré kondici, což předvedli ještě před oficiálním zahájením nové sezony. Již patnáctý rok rozezněla ponuré strohé stěny hradního nádvoří klasická hudba, která v provedení open air má své slabiny i své kouzlo.
Těm slabinám se lze snadno vyhnout výběrem správného místa a zvolením teplejšího oblečení. Když nechcete, aby na vás foukalo, nesedejte si na pravou stranu, kde je průjezd na první nádvoří. Chcete mít pocit kompaktní akustiky? Je lépe sedět vzadu, zvuk se odráží od zadní stěny a máte přehled po celém pódiu. Chcete-li ovšem blízký kontakt s hudebníky, nebo jestli hůř slyšíte, jsou ideální přední řady. V každém případě zapomeňte na slavnostní róbu, naopak nezapomeňte deku, něco pod sebe a pláštěnku, co kdyby. Kupodivu, i když byl srpen deštivý, většina koncertů se odehrála v suchu, i když bylo večer dost chladno. Stánky s občerstvením ale stačily přinést kulinářské zážitky. Hlavní zážitky byly však hudební.
Zahajovací filharmonický koncert 19. srpna pod taktovkou šéfdirigenta Alexandara Markoviče maraton odstartoval. Markovič pojal koncert slavnostně, v upjatém bílém kabátě se stojáčkem, což ho od ofrakovaných hudebníků silně odlišovalo. Ten pocit, že jsou každý z jiného světa, po celý večer nevyprchal. Přesto, že předehra k opeře Čarostřelec Carl Marii von Webera byla precizně provedená, Klavírní koncert č. 2 g moll op.22 Camille Saint-Saënse byl přednesený sólistou Janem Simonem s profesionálním nadhledem a emočním výrazem a závěrečná Symfonie č. 8 G dur op. 88 Antonína Dvořáka strhla jak publikum, tak i hudebníky.
22. srpna řídil brněnskou filharmonii dirigent Jakub Hrůša. Milý úsměv a bezprostřednost ho neopustily celý večer, přesto vybičoval hudebníky k neobvyklému výkonu. Plné soustředění, širokodeché fráze, maximální kontrasty, bleskové reakce hudebníků, preciznost a napětí, stmelující těleso do jednolitého celku, to vše vtahovalo i posluchače. Taneční báseň La valce Maurice Ravela mělo skvěle vypracovanou agogiku s emocionálními rubaty a barevné celistvé plochy, které se prolínaly. V Symfonických tancích z West Side Story Leonarda Bernsteina podtrhl dirigent symfonickou podobu. Sladké známé melodie byly bez patosu, zato s tajuplným nádechem a napětím, s vypjatou pozorností přesvědčivě zahraná sóla, brilantní souhra v rytmicky vypjaté rvačce, to vše z notoricky známých melodií udělalo uměleckou záležitost. Vrcholem večera byly Symfonické tance op. 45 Sergeje Rachmaninova. Hrůša jim dal obrovskou šíři dynamickou a vybavil je barevnou instrumentální paletou. Klenutost frází a noblesa charakterizuje umění tohoto mladého dirigenta, který vypracovává rafinovanou agogiku, rychle nastupující dynamické kontrasty a schopnost vyprovokovat hudební těleso k výkonu za hranicí možností. Podařilo se mu vytvořit výjimečnou atmosféru a podat spolu s brněnskou filharmonií skvělý výkon, který by si zasloužil zaznamenání na CD.
Závěrečný koncert 24. srpna patřil opeře. Zde startoval do nové sezony v neobvyklém postavení na scéně orchestr opery Národního divadla v Brně pod taktovkou nastávajícího šéfdirigenta Marko Ivanoviče. Spolehlivé výkony podal jak orchestr, tak především magnety večera, hostující sólisté, mezzosopranistka Dagmar Pecková a tenorista Štefan Margita. Hudbymilovné posluchače zarazilo nazvučení orchestru, včetně jednotlivých vedoucích hráčů ve skupinách. Nejen, že orchestr dostal plechový „konzervový“ témbr, ale celkový zvuk byl ježatý, nevyvážený. Medvědí službu prokázalo nazvučení i sólistům. Štefan Margita se zjevně v první árii Lenského necítil a hledal optimální odstup od mikrofonu. V duetech s partnerkou mikrofon respektoval, v samostatných číslech se ho vzdával a dokázal, že na prostor má fond. A nejen to, vzdor silnému chladu se odvázal, v árii z Donizettiho Nápoje lásky chodil při zpěvu mezi diváky a naléval do pohárků víno, v písni Sporting´Lifa neváhal jazzovat. Dagmar Pecková si troufla i na Kostelničku a Santuzzu, nicméně vnímavý divák pochopil, proč měl koncert příznačný podtitul „…začínáme končit…“, což pro Štefana Margitu zdaleka neplatilo.
Z letního festivalu se pořadatelské Filharmonii Brno podařilo udělat uměleckou záležitost, což dokázali kladně ocenit i ti posluchači, kteří sem přišli za letním odpočinkem. Škoda, že nevyšlo počasí i na novinku, kterou filharmonie zavedla, a to kinokoncerty. V obou večerech pršelo, přesto si na kopec nad Brnem vyšláplo několik desítek diváků. Je vidět, že i krásná hudba má své stálé a vděčné publikum, které si jistě najde cestu i během roku do koncertních prostor.
KARLA HOFMANNOVÁ
Foto: Martin Zeman
