Festival ve Znojmě ukončilo dílo protestantského skladatele

    Znojemský festival „jako víno“ se konal již po třinácté a přinesl mnoho zajímavých hudebních zážitků.  Namíchání mnoha hudebních žánrů a stylů se znojemským vínem je myšlenka, která přitahuje do města milovníky všeho dobrého a krásného. Patronem festivalu je proslulý houslista Pavel Šporcl, prezidentem a zakladatelem festivalu je Jiří Ludvík a koncerty se konají na nádvořích, v kostelích Znojma i v okolí. Rezidentním orchestrem je již po mnoho let Czech Ensemble Baroque.

    Orchestr, sbor a sólisté spolu s dirigentem Romanem Válkem, který je duší souboru a jeho hlavním motorem, každým rokem nastuduje speciálně pro festival jednu barokní operu, která je téměř neznámá, zato má skvělé provedení, díky výborným interpretům i nadšení, které do studia i do následného provedení ve třech večerech interpreti dávají.

    Letos dramaturgie připomněla, že rok 2017 je rokem reformace a že připomíná 500 let, které uběhly od chvíle, kdy Martin Luther vyhlásil své učení. Protestantským skladatelem, který byl nazýván německým Monteverdim, nebo přivedl do Německa benátskou vícesborovost a radostnost a byl přímým předchůdcem J. S. Bacha, byl Heinrich Schütz (1585–1672), který působil zejména v Drážďanech. Skladatel, který je u nás v podstatě neznámý, realizoval Lutherovu myšlenku, že hudba má být radostná i závažná a spojil německou hudbu s italskou, kde studoval. Opera byla provedena opět v kostele, tentokrát sv. Mikuláše, kde je ideální akustika díky prostředí jednoduchého jednolodního chrámu.

    Na znojemském festivalu uvedl dirigent Roman Válek spolu s režisérkou Lindou Keprtovou, scénografkou a kostymérkou Marií Blažkovou a sbormistryní Terezou Válkovou scénické provedení čtyř Schützových děl, spojených organicky do jednolitého příběhu. Historie narození Ježíše Krista SWV 435 a Sedm slov Ježíše Krista na kříži SWV 478 jsou uvozeny skladbou Magnificat SWV 468 a jako finále funguje Alleluja a Moteto Proč se národy bouří SWV 23 ze sbírky Davidovy žalmy.

    Tři provedení, premiéra 20. července, další představení 22. července a na závěr festivalu 23. července prokázaly životnost a sdělnost Schützovy hudby a způsob provedení diváky okouzlil. Dirigent Roman Válek dal důraz na barevnost instrumentace, vitalitu a až živočišnou energii a režisérka přinesla monumentalitu, emoce, barokní gestikulaci a symboliku. Energii a radost vnesla již vpádem všech účinkujících na improvizované jeviště před oltářem. Navození mystiky způsobily světla svící a měnící se barevné pozadí podle nálady části příběhu. Jednoduché kostýmy z antické doby dokreslily atmosféru Ježíšovy doby. Text byl zpíván německy a český překlad byl promítán na boku improvizované scény. Svěží inscenační nápady oživily příběh, jako hra s velikou Rubikovou kostkou, jako otázky, které tížily jednotlivé postavy, barokní statické obrazy či použití lidské stěny otočené zády k divákům jako opony mezi dvěma částmi díla.

    Nebylo tu velkých ani malých rolí. Jen skvěle sezpívaný sbor, ze kterého vystupovaly jednotlivé postavy a jejich výkony byly vzácně vyvážené a vyzařovala z nich radost. V první části byl vypravěčem Evangelista v podání Jakuba Kubína, andělsky zpívaly v roli andělů Markéta Böhmová, Pavla Radostová a Lucie Netušilová-Karafiátová. Krutého Heroda si s chutí prožil Jiří Miroslav Procházka. V části o Kristově smrti byl Ježíšem Jakub Kubín, Evangelisty byli Martin Ptáček, Lukáš Hacek, Pavla Radostová a Jiří Miroslav Procházka. Lotry po levici a pravici byli Tomáš Kočan a Václav Jeřábek.

    V závěru překvapil příjemně Choralista v podání Vojtěcha Korgera. Chlapec sotva dvanáctiletý, seděl po celou dobu ukázněně vzadu mezi diváky v hledišti a na konci vstal a pomalu scházel dolů a zpíval při tom nesmírně čistě a vpravdě andělsky Alleluja. Obdivuhodné.

    Orchestr pod vedením primária Petera Zajíčka hrál jako každým rokem s vervou a profesionálním zaujetím a energií, kterou mu vnutil démonický dirigent Roman Válek.  Barokní opera tak dostala grády, které by u ní nikdo nečekal a publikum si tak mohlo vychutnat hudbu plnou harmonie a napětí. Tak nezbývá než si počkat, s čím přijde Czech Ensemble Baroque zase příští rok!

KARLA HOFMANNOVÁ

Foto: Petr Vokurek