Experimenty ke škodě věci

    Před pár dny byla v televizi uvedena opera Aida v provedení opery v Barceloně. Bylo znát, že zvláště u oper staršího data vzniku je ku prospěchu díla zachování původní inscenace. Naproti tomu obnovená premiéra Rusalky v Janáčkově divadle v režii Vladimíra Morávka byla podle jeho slov zhodnocena takto: „Chci vše, co autoři díla viděli ve snu, převyprávět ne jako barvotisk, ne jako roztomilost, ale jako mysterii o lásce, prohře a spasení.“ Scénograf se snažil o vytvoření složité scény, kterou nenechal zavalit pohádkovostí české krajiny, ale vyvoláním kreací vodního živlu. Celé provedení opery připomíná secesní Klimtovy obrazy, které měly být inspirací pro výslednou koncepci. Nechci se zmiňovat o dalších operních představeních, které jsou za každou cenu přetvářeny ve stylu moderny.

    Z brněnského Národního divadla se v posledních letech stává experimentální scéna, kde si své umění zkoušejí režiséři, hodící se spíše pro divadla malých forem. Nejvíce tuto činnost můžeme pozorovat na scéně divadla Reduta. Posledním pokusem byla premiéra hry Anna Karenina, která zakončuje celou klopotnou cestu dějovou linkou pro sedm osob. Kdo však hledá Tolstého v tomto představení, bude jistě zklamán. (pm)