Edice hereckých medailonů uzavřena
Publicistka, kulturní organizátorka a muzikoložka Eva Šlapanská, nositelka Ceny města Brna, patří ke znalcům moravského divadelnictví, jemuž již věnovala práce monografické (Karel Höger) i memoárové (Jak jsem je znala). Po předchozích čtyřech svazečcích nyní vydala (pod primátorskou záštitou, s podporou Jihomoravského kraje a přispěním 13 sponzorských partnerů) péčí zdejšího ND jakožto závěrečný pátý díl ediční série knížku Jubilanti činohry Národního divadla Brno 2012. Za asistence čtveřice „kmotrů“ proběhl její slavnostní křest v Mahenově divadle po říjnové premiéře Machiavelliho Mandragory.
Poměrně obsáhlá (288 s.) brožura na křídovém papíře, v úhledné grafické úpravě a skladně kapesním formátu programových tisků ND (uvádí ji Slovo primátora Romana Onderky) využívá již osvědčené kompoziční pojetí celku i jednotlivých kapitolek a přes autorčinu spíše hudebněvědnou orientaci opět sleduje pouze oblasti činoherní. V proměnlivém rozsahu od dvou do osmi stran dvousloupcové sazby (nejvíce prostoru se dostává V. Budilovi, M. Částkovi, F. Derflerovi, V. Fabiánové, V. Krátkému, J. Skřivanovi a M. Waltrové) abecedně zahrnuje přiměřený počet 45 personálních medailonků, důsledně doprovázených pečlivě vybranými, někdy jistě pracně dohledanými archivními, civilně portrétními i jevištními snímky a obsáhlou, rovněž černobílou fotografickou přílohou, kde už nicméně kreace devíti jubilantů nenajdeme. Z pestré profesní škály (dramaturg, scénograf, ilustrátor či fotograf, pěvec a hudebník, tanečník a choreograf, recitátor, divadelní direktor, umělecký šéf, organizátor, svazový funkcionář nebo podnikatel, literát, scenárista, žurnalista, historik, překladatel, pohádkář, moderátor, pedagog na konzervatoři, DAMU a JAMU etc.) přirozeně převažují herci a režiséři. Vedle brněnských rodáků (tentokrát např. M. Částek, J. Hlaváčková, L. Štětinová, O. Vykypěl aj.) tu najdeme interprety celostátně populární (O. Beníšková, R. Deyl ml., Jiří Sequens), stejně jako další společensky aktivní osobnosti širokého múzického záběru (V. Budil, A. Klimeš aj.), jejichž košatý přínos lakonicky shrnout není právě snadné. Někteří (Jiří Pištěk, S. Wandas) střídali svá angažmá a působiště dosti často – hráli kupř. také německy, pomáhali vytvářet profesionální Thálii na Slovensku nebo unikli z „normalizačního“ bezčasí do emigrace. Mnozí však opakované lákání do Prahy odmítali a zůstali Brnu věrni dlouhá desetiletí (J. Husník, V. Javůrková, V. Kyzlink, J. Němeček, S. Strobachová, M. Waltrová; k „rekordmanům“ se pak s více nežli čtyřmi dekádami řadí B. Smutný a O. Vykypěl a zejména J. Hlaváčková, nepřetržitě působící v našem ND 54 roky). Jiní se tu objevovali s přestávkami, případně zde strávili jedinou sezonu (V. Hübner, V. Kaplanová, S. Wandas).
Zevrubně informovaná autorka s bohatým soukromým archivem všechny partie pojímá coby čtivá slovníková hesla (sama se ostatně podílela na daleko podrobnější třísvazkové encyklopedii E. Dufkové a B. Srby Postavy brněnského jeviště, z níž nyní mohla údaje i fotografie hojně přebírat) s úvodní shrnující „hlavičkou“ a standardní biografickou a pracovní složkou. Převažující chronologickou faktografii s výčtem nedatovaných rolí a obdobnými spojovacími formulacemi oživuje fejetonistickým odlehčením, pitoreskními podrobnostmi a kuriozitami. Nechybějí častá osobní vyznání samotných umělců (V. Fabiánová, M. Částek, F. Derfler aj.) ani jejich kolegů (V. Budil, V. Vydra, J. Borodáč, J. Kemr) nebo citáty z novinových kritik dobových (J. Neruda, J. Vodák, J. Merhaut, F. Götz) i současných (brněnští teatrologové Z. Srna, B. Srba, V. Kudělka i jiní), výhradně kladných a jen málokdy přesně identifikovaných. V několika případech (J. Skřivan, J. Sequens, M. Waltrová, S. Wandas, B. Smutný) čerpá E. Šlapanská ze Srbovy exaktní studie „České divadlo v Brně v letech nacistické okupace a druhé světové války“ tak rozsáhle, že tyto citace zabírají značnou část hesla.
Medailony podchycují nejen základní životopisné údaje včetně odborného, soukromého či praktického vzdělání a spektrum jubilantových aktivit (a to až k poslední uzavřené sezoně). Defilují tu rodová kumštýřská tradice, klikaté cesty řemeslu vyučených elévů neodolatelně vábených Thálií, určující vliv učitelských „guru“ typu V. Budila nebo R. Waltra, ochotnické začátky a pozdější spolupráce s amatéry, činoherci zároveň běžně vystupující v operách a operetách, víceleté klopotné putování s ostřílenými principály kočovných společností, obtížné podmínky v poválečných zájezdových divadlech. Je velmi přínosné, že E. Šlapanská sleduje nejen angažmá v jiných souborech a městech, ale též práci herců v rozhlase, filmu, televizi a dabingu nebo ve výuce nastupujících generací. Jakožto bytostná optimistka snaží se s vlídnou noblesou (přísnější pohled by si zasloužily např. normalizační „úlitby“ J. Sequense, V. Kyzlinka nebo J. Roštínského) alespoň letmo pochvalně vymezit jejich převládající obor, příznačným detailem vystihnout specifičnost naturelu. Při dodržování pětiletých věkových intervalů řadí se vedle sebe jak ti, které nemohou přímo znát ani nejstarší pamětníci (J. Vilhelm, Jan Pištěk aj.), tak stále hrající umělci v rozmezí 55 – 75 let (M. Částek, J. Hlaváčková, P. Leicman, Z. Maryška, V. Krátký, J. Štěpnička, V. Krátký, Jiří Pištěk, L. Sonková, M. Peňázová). Na obsahové nepřesnosti narazíme jen zřídka (M. Částek), zjevné překlepy (roztržená nebo naopak nepatřičně spojená slova, nezáměrný neologismus „tetatrolog“, letopočet 1693, interpunkce atp.) si čtenář snadno opraví sám; stěží však promine četné nevykorigované lapsy, vadící zejména u zkomolených vlastních jmen (Piščator, Strochachová, Lopuchin atd.).
Pětidílný komplet E. Šlapanské záslužně napomáhá k uchování prchavé krásy jevištního umění. Široké návštěvnické veřejnosti dobře poslouží coby operativní manuál nejen brněnské činoherní Thálie. (vz)
