Dotkni se vesmíru a pokračuj

    Těžko si pod tímto názvem divadelní hry něco představíte. Až se dozvíte, že autorem je René Levínský, můžete správně předpokládat, že půjde o téma z vědeckého prostředí. Protože Levínský působil 16 let jako matematik a ekonom v Německu, mimo jiné v Ústavu Maxe Plancka v Jeně. Letos na sebe upozornil sdělením, že by teorie her mohla přispět k porážce Miloše Zemana ve volbách.

    Povoláním teoretický fyzik také napsal v uplynulých letech třináct divadelních her pro dospělé a šest loutkových her pro děti. V roce 1988 spoluzaložil divadelní soubor Nejhodnější medvídci, kde měla premiéru většina jeho her. Vloni uvedla činohra Národního divadla jeho nový opus Dotkni se vesmíru a pokračuj, hru naše první scéna sama objednala. A letos, na začátku divadelní sezony, uvedli v Městském divadle Brno (MDB). V Praze režíroval Jan Frič, v Brně již známá Hana Burešová. Možná trochu záhadný název hry pochází z otrockého překladu pokynu pro počítačovou hru na prvním PC: Press Space to Continue. „Tváří se to jako název s přesahem, ale žádný přesah tam není, stejně jako v celé hře,“ říká autor.

    Divák je uveden do Ústavu chemické ekologie Akademie věd, pro MDB byly reálie přemístěny na brněnské pracoviště. Ing. Bohumil Plánovský, Ph.D., (Petr Štěpán), vedoucí skupiny Biochemie a molekulární biologie, objevuje mechanismus vzniku nového druhu a tedy podstatu evoluce. Vtipné dialogy, autor si pohrává s myšlenkou vytvoření ideálního potomka. Vědcův kamarád RNDr. Adam Šmíd, Ph.D., lingvista a matematik (Igor Ondříček), hledá v řetězci aminokyselin vyšší poselství. Děj zpestřují vzájemné vztahy, do hry vstupuje Plánovského manželka JUDr. Božidara Plánovská (Alena Antalová) a redaktorka televizního studia Svatava Hovorková s titulem Bc. (Ivana Vaňková).

    Lidé se smějí, ale celkem málo. Téma není neotřelé a zesměšňování novinářky (tady televizačky), která se snaží přetlumočit vědecký objev z odborné terminologie do obecné a laikům srozumitelné řeči, už diváci znají. Přesto se autorovi podařilo zaujmout vysoce odborným textem, jemuž nemusíte vždy rozumět. „Pro humanitně orientované je to hatmatilka, s překvapením ale zjistíte, že to dává smysl. A to, že něčemu absolutně nerozumíte, dává celku určité tajemství,“ říká Hana Burešová. Levínský nastoluje otázku, zda vůbec můžeme lidský genom modifikovat a vytvářet lepšího člověka. Zároveň útočí na objekty spolku skeptiků Sisyfos, který každoročně uděluje cenu Bludný balvan „pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení“. Kritika srovnává Levínského hru s komediemi Toma Stopparda z vědeckého prostředí.

    Režisérka a herci zajišťují hře spád, více ve druhém jednání. Výraznou postavou je rovněž prof. RNDr. Dušan Antal, Dr.Sc., ředitel zmíněného ústavu v podání Viktora Skály a Mgr. Anděla Suchemá, doktorandka (Svetlana Janotová). Nová inscenace na scéně Tomáše Rusína s výbornými herci v kostýmech Zuzany Štefunkové-Rusínové má všechny předpoklady k dlouhé řadě repríz. Ladí i jednoduchá, ale výrazná hudba Petra Hromádky.  (tr)

Vlevo: Viktor Skála – šéf vědeckého ústavu, Ivana Vaňková – zpravodajka televize, Aleš Slanina – entomolog (zleva). – Vpravo: Petr Štěpán – vedoucí skupiny vědců, Igor Ondříček – lingvista a matematik, Alena Antalová – manželka (zleva).

Foto archiv MDB