Co závidím městu Katovice…
19.11.2016 08:25
Město Katovice je o něco menší než Brno (cca 300 tis. obyvatel), je to průmyslová oblast. Obyvatelé jsou hrdí, cílevědomí a chytří. Využili příležitosti, kterou do roku 2014 nabízely Evropské fondy, a během šesti let dokázali postavit luxusní koncertní sál na místě bývalých dolů. Zatímco tady v Brně se politici dohadovali, jestli sál vůbec potřebujeme a k čemu.
Proč právě Katovice? Působí tu totiž léta Národní orchestr symfonický polského rádia v Katovicích (NOSPR), který se proslavil svojí profesionalitou a špičkovou kvalitou. Sál již funguje druhou sezonu a je také nahrávacím studiem. K tomu je třeba mít dnes špičkovou akustiku i nahrávací techniku. A obojím se mohou Katovice pochlubit. Kapacita sálu je pro 1 800 posluchačů a hrají zde 8 koncertů v týdnu. Tedy včetně pronájmů a včetně druhého, komorního sálu, který je pro 300 posluchačů. Někdy se tedy potká ve foyeru sálu až 2 000 lidí. A nepotřebují žádnou reklamu. Zvěsti o kvalitě a kráse budovy se rozšířily po celém světě a lidé tam jezdí nejen za hudbou, ale rovněž i za turistickou atrakcí.
Ve čtvrtek 17. listopadu, kdy občané České republiky slavili státní svátek, odjeli hudebníci Filharmonie Brno hrát do Katovic. Nedalo mi to a jela jsem s nimi. Už jen možnost slyšet naši filharmonii v jiných prostorách, než je Janáčkovo divadlo, bylo lákavé. Je to něco přes 200 km a autobus to udělal po dálnici za tři hodiny. Budova byla otevřená už dvě hodiny před koncertem a restaurace ve foyeru už měla rezervace. Brzy jsme pochopili proč, je pro takovou spoustu lidí kapacitně malá. Zdá se, že zde patří k zážitku z koncertu jít před tím na dobrou večeři. To se u nás nenosí, není totiž kam na večeři jít. V Besedním domě je restaurace zavřená již několik let, Bohéma v Janáčkově divadle je opět zavřená také. Proč to jinde funguje?
Ředitelka brněnské filharmonie Marie Kučerová se zájezdu účastnila, a co víc, kontaktovala architekta Tomasze Koniora, který sál v Katovicích projektoval. Ten ochotně přišel všechny přivítat a neskrýval nadšení, když o stavbě sálu vyprávěl. Že to vše trvalo šest let, že akustiku dělala japonská firma Toyota a že použité materiály mají evokovat dřevo, dokonce i betonové stěny mají strukturu, která dřevo připomíná. A aby vše akusticky vyšlo, byl vyroben model 1:10, naprosto přesný, včetně sedadel a lidiček v nich a na tom se vše zkoušelo. Model je prý velký jako rodinný dům a dodnes ho mají schovaný. Exteriér budovy je zase celý z červených cihel, které jsou typické pro tuto oblast Slezska a interiér zdobí nádherné jemné lustry, speciálně vyrobené jen pro tuto budovu. A jak spolupracoval nejen architekt a akustik, ale také hudebníci. Publikum sedí kolem celého jeviště, jako v cirkuse. Jedno jim tam ale přece ještě chybí, a to varhany. Na ty už jim peníze nevyšly, a tak tam mají jen maketu. Ale už pracují na tom, aby i varhany byly. „Přijedeme zahrát Glagolskou mši!“ slíbila ředitelka. Brněnští filharmonici mohli obdivovat nejen sál a foyer, ale především taje a technické vymoženosti zákulisí a hned se nechali slyšet, že „…tohle chceme u nás v Brně také…!“ No však uvidíme.
Co však si nejvíc vychutnávali společně s námi, byla akustika sálu. Kompaktní zvuk orchestru, měkký a nosný, jemná piána se chvěla ve vzduchu a kantiléna se propojovala v nadýchaný celek. Nestačila jsem se divit, jaké že to máme v Brně hudebníky! Program byl totiž téměř stejný, jako den předtím v Besedním domě. Byl postaven na klasice a na smyčcovém orchestru, W. A. Mozart a jeho Divertimento D dur KV 136/125, Antonio Vivaldi Čtyři roční doby a opět W. A. Mozart, Adagio z Koncertu pro klarinet A dur KV 622. Pikantní na tom bylo, že na místo klarinetu se partu ujal francouzský akordeonista Richard Galliano. Svojí až živočišné muzikalitě a technické ekvilibristice dal vyznít v dalších skladbách Astora Piazolly a ve svých vlastních, technicky virtuózních a expresivních skladbách. Nadšenému publiku musel třikrát přidávat a volání „Bravo“ nebralo konce. Byla to i zásluha francouzského dirigenta Bastiena Stila, který vedl brněnskou filharmonii spolehlivě a s elegancí. Byl to výjimečný zážitek nejen pro posluchače, ale i pro hudebníky. Katovice jsou pro nás velkým vzorem a inspirací. Ještě že jsou tak blízko, když bude víra v úspěšnou realizaci koncertního sálu u nás ochabovat, doporučuji zajet do Katovic. Když to šlo tam, v Brně to půjde taky!
KARLA HOFMANNOVÁ
