Čapkové na provázku

17.04.2013 16:15

    Poslední projekt divadla Husa na provázku „ČAPEK (ČAPKOVÉ) NA PROVÁZKU“ uvedl v dubnové premiéře slavnou hru bratří Čapků Ze života hmyzu nastavující zrcadlo člověku a lidské společnosti. Předznamenejme, že Brno má primát vůbec prvním uvedením hry o hmyzím (lidském) společenství v roce 1922. (V Praze uvedlo Národní divadlo hru v témže roce později, knižní vydání hry je z roku 1921.) „Provázkovské divadelní mapování“ tvorby bratří Čapků zahájil Hordubal (2010) v režii J. A. Pitinského, následovala Trapná muka (2011) režiséra Jana Mikuláška. Nyní představil své vidění a ztvárnění poselství bratří Čapků režisér a umělecký šéf Husy Jan Morávek.

    Od inscenace nečekejme provedení hry v čapkovské verbální bohatosti, J. Morávek vybírá z textu a slov hry to nejpodstatnější, či to, co za nejzásadnější k uchopení smyslu a poslání alegorie považuje. Neodchyluje se přitom od páteře dramatického příběhu, slova  původního textu jsou pečlivě vybírána, vynalézavě a účinně využívána k posílení významu. Tulák v daném provedení není osamělým jedincem, ale je „zmnožen“, hned několikanásobně, získává tvářnost a účinnost až jakéhosi osobitého chóru. „Rozpohybované divadlo“ výborně využívá hudební složky, rytmizující a podtrhující dění, v maximální možné míře je využita scéna, pochvala náleží kostýmům. Inscenace fascinuje všestranným nasazením všech členů souboru bez výjimky. Jejich výkony zasluhují opravdu uznání. (Zajímavé by bylo spatřit aktéry po skončení představení v šatně, po návratu doma v soukromí, nebo ještě lépe při ranním vstávání.)

    Mně osobně tempem a pojetím strhla více první část představení, evokující nejen reflexi o podobnosti hmyzího světa s člověčím, ale často podněcující ke smíchu. Propojení neradostného a nepovzbudivého se směšným a komickým, bylo zdařilé a účinné. Druhá půle představení v intenci předlohy to v takové míře snad ani neumožňovala, směřováním k vyústění hry nemohla být již tak dynamická a vícebarevná. Hrozba diktatury a válek je nebezpečím všech dob, nevyhýbající se ani dnešní realitě. Zpodobnění řízným maršem militantních mravenců, drilem pod diktátorským hlasovým fortissimem, nepůsobí již tak neotřele. Jde ovšem o poslání Karla Čapka, který na nebezpečí válek a diktátorů zvlášť často a naléhavě upozorňoval. A protože život jepičí, blízký trváním lidskému není špatnou vlastností či zlozvykem živočišného druhu, ale prostým faktem, není tu čemu se zasmát či vysmát, a to je tečka. Inscenace jako celek je poutavá, osobitá a nesporně zaujme. Lze předpokládat, že vyvolá divácký zájem osobitou adaptací předlohy a režijním pojetím, všechny diváky pak bez rozdílu mimořádným nasazením členů celého souboru.

    Na tiskovce před uvedením představení seznámil umělecký šéf „provázků“ V. Morávek se svým podnětem vzdát v brněnském divadelním prostředí výraznějším způsobem poctu bratřím Čapkům. Jisté je, že jména bratrů Josefa a Karla by neměla chybět v záhlaví některého z budoucích ročníků Divadelního světa, který každoročně volí za „patrona“ festivalu významnou osobnost. Taková volba by byla mimo jiné posílená i vazbami Čapků k Brnu a nejbližšímu okolí.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: Petr Orelka