Brno opět přivítalo divadelní mládí

   Divadelní fakulta (DIFA) brněnské Janáčkovy akademie múzických umění uspořádala ve dnech 2. – 6. dubna 2019 již 29. ročník svého logisticky náročného prestižního podniku – Mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter.

    Po osamostatnění DIFA r. 1990 se velkoryse koncipovaná akce, právem považovaná za středobod každého akademického roku, postupně rozšiřovala a všelijak modifikovala, takže se i při své nynější statutem dané a tudíž relativně stabilizované podobě vyhýbá úskalím stereotypu a rutiny. V průběžně zpřesňované koncepci snaží se tedy přehlídka „vytvářet prostor pro setkávání vysokých divadelních škol, předávat inspirace a zkušenosti napříč studenty a pedagogy“, umožnit vzájemnou výměnu metod i výsledků práce a rozvíjet diskusi o budoucnosti uměleckého školství celého světa. Každým jarem tak co možná nejpestřejší prezentace tvůrčích činností jednotlivých škol (především těch univerzitního typu) poskytuje šanci k reflexi prakticky demonstrovaných odlišných výukových postupů. Na DIFA se to nejnověji týká atraktivní oblasti divadelní produkce a jevištní technologie, audiovizuální tvorby, světelného designu nebo fyzického a pohybového divadla a výchovy. Při hledání netradičních forem dialogu představuje „Setkání“ tribunu svobodné kreativity s uplatněním fantazie a originálního experimentování, dává vítanou příležitost ke zkoumání a mapování proměn hereckého projevu i dalších složek soudobého divadelního jazyka vůbec. 

    S finanční podporou a záštitou hostitelského statutárního města, celostátních i mezinárodních institucí a fondů řídila přípravu a průběh nabité pětidenní akce šestnáctičlenná festivalová rada, při stanovené rovnosti hlasů složená z vyučujících a studentů. Našli se sponzoři a mediální partneři, zajišťující mnohostrannou propagaci rozhlasovými, televizními a video spoty, výstavkami či svéráznými upomínkovými předměty, nechyběla živá vystoupení na ulicích a náměstích. Zahraniční interes o vyhlášenou přehlídku (za celou dobu jejího konání se tu již vystřídaly inscenace z více nežli čtyřiceti zemí a ze světadílů dosud chybí jen Austrálie), která se stala výběrovou záležitostí přinejmenším celoevropského dosahu, zůstává trvale vysoký: letos se z 325 oslovených škol s příslušnou textovou a vizuální dokumentací hlásil úctyhodný počet 45 zájemců. Kromě spektakulárně pojatého zahajovacího a závěrečného ceremoniálu zahrnul hlavní program představení vybraných jedenácti škol ze stejného počtu obcí a států (většina souborů vystoupila dvakrát), dohromady s necelými třemi stovkami zainteresovaných z Evropy a Asie. Kromě JAMU, DAMU a zeměpisně nejbližších sousedů (Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo) byly zastoupeny Rusko, Chorvatsko, Bulharsko a Lotyšsko; nejexotičtější hosté tentokrát přicestovali až z dalekých Filipín. Na poslední chvíli odřekla Akademie múzických umění ze Sarajeva v Bosně a Hercegovině, jejíž Elektru operativně nahradila absolventská performance „jamáka“ Daniela Kvašňovského Nivó. Zatímco některé školy hrály v Brně už několikrát (od počátku festivalu jsou jeho stabilními aktéry studenti z Prahy, Brna a Bratislavy), jiné zde svou zemi reprezentovali poprvé. Výhodou pro reálné naplnění festivalového mota „Setkání léčí“ bylo, že v přívětivé jarní pohodě (oproti loňsku se konalo o dva týdny dříve) mohly soubory pobýt v Brně po celou dobu přehlídky.

    Účastnická nabídka byla jako vždy různého námětového i žánrového zaměření podle vlastní dramaturgické volby a bez striktní vazby na předem vyhlášené zadání. Nápadnější byl snad výběr antických témat. Rozprostřel se tedy pestrý inscenační vějíř – od inovačních adaptací známých dramatiků (Sofoklés, Anton Pavlovič Čechov, Jean Anouilh, Friedrich Dürrenmatt) přes relativně soudobou produkci (Sarah Kaneová, Mateusz Pakula) nebo jevištní verze známých próz (Lewis Carroll, Gabriel García Márquez, Dominik Tatarka) po původní autorské projekty a performance. Dá se říci, že v duchu zmíněného mota tíživá, bezvýchodně depresivní témata nepřevažovala. Celková kvalitativní úroveň uplynulého ročníku nezdála se být mimořádná; nejedno originální vystoupení, vedené devízou nebát se při zkoumání lidské identity zacházet do extrémů, zasloužilo by si ovšem detailnější analytickou pozornost.

    Vytrvalejší účastníci, pokud s přibývajícími zážitky všeho druhu nepodlehli únavovému syndromu, jako obvykle vícekrát denně přebíhali mezi čtyřmi hlavními dějišti – Studiem Marta, Divadlem na Orlí, Divadlem Husa na provázku a HaDivadlem. Už podruhé proběhlo plenérové přehlídkové zahájení u sochy markraběte Jošta na Moravském náměstí, kde byla postavena Open Air Stage. Dorazil sem bujarý pouliční průvod, v němž mezi rozličnými maškarami a klauny (včetně figuríny Leoše Janáčka) vynikaly rozverné, pastelově kostýmované „pilulky“. Ve výhradně anglicky vedeném ceremoniálu s vlajkovým uvítáním všech států mj. vystoupili děkan DIFA doc. Petr Francán, nový ředitel festivalu doc. Michal Zetel (vystřídal jeho dlouholetého jediného šéfa, nynějšího rektora JAMU prof. Petra Oslzlého) a konečně jeho ambasador herec, mim a guru komediantů Boleslav Polívka. Poté přišly na řadu rozličné kapely.

    Bohatý tzv. Off-program s interními prezentacemi některých ateliérů, pěti workshopy, filmy a dvěma dopoledními anglicky moderovanými diskusemi odbývaly se též jinde, např. v učebnách a zkušebnách DIFA nebo v centru Astorka. Novinkou byl speciální pětidenní tvůrčí workshop určený osmi vybraným studentům divadelních škol zemí Visegrádské čtyřky, vedený maďarským divadelním a filmovým režisérem Atillou Antalem. Jeho frekventanti se představili na závěrečném ceremoniálu. Rovněž se pamatovalo na každovečerní odvázané párty (největší tentokrát v renovovaném klubu Ponrepo).

    Zodpovědnou přípravu a vcelku hladký průběh „Setkání“ za taktního dohledu pedagogů-konzultantů a koordinátorky Júlie Peckové zajišťovali coby integrální součást výuky sami posluchači, zejména z Ateliéru divadelní produkce a jevištní technologie. Obsáhlý a patrně i nákladný česko-anglický bulletin poskytl všem účastníkům potřebné základní informace, nevyhnul se však pravopisným, stylistickým ani věcným chybám a zkomoleninám vlastních jmen. Proti osvědčeným zvyklostem ke škodě věci neuváděl názvy jednotlivých škol a inscenací česky, ještě lépe také v originálním znění nebo alespoň dvojjazyčně. V pěti společných číslech česko/slovensko/-anglické verze vše recenzními glosami, rozhovory a pouze černobílými minifotografiemi sledoval v kolísavé úrovni zpravodaj Meeting Point se 16 (!) „řadovými“ a dalšími pěti „nadřízenými“ redaktory v čele se Sárou Matůšovou. Po zásluze nutno pochválit celkovou organizaci „Setkání“, která se průběžně operativně vyrovnávala s různými nepředvídanostmi a změnami.        

    Ačkoli posláním nesoutěžní akce bylo nabídnout spíše různé fáze experimentálního hledání nežli definitivně dotvořené a jevištně zafixované artefakty, osmičlenná mezinárodní odborná porota (již potřetí společně sdružující zkušené profesionály i studenty), opět vedená anglickým, rovněž v Praze působícím režisérem Paulem Bournem, a také ředitel festivalu Michal Zetel udělili při závěrečné, znovu pouze anglojazyčné ceremonii s „pilulkovým“ vizuálem, promítáním rozličných sestřihů a nástupy na pódium přes trampolínu několik cen za přínosy v oblasti režijní, herecké, scénografické a hudební. Po sérii bilancujících projevů putovaly tradiční sošky Marty do Bratislavy (Peter Martinček z VŠMU za výkon v inscenaci Souhlas!), Prahy (režisérské duo Petr Erbes – Boris Jedinák za sebeironizující autorskou inscenaci o historii uvádění Smetanovy opery Prodaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018), Krakowa (herecká kreace Maji Wolske z Pakulova titulu Můj neklid má u sebe zbraň), Rigy (imaginativní scénografie Pamely Butane k autorskému projektu Dissapearing Future) a Grazu (dvojice hudebníků Paul Ölinger a Andre Menharth, živě muzicírující v provedení Dürrenmattova Romula Velikého). Studentská porota udělila ocenění Swag filipínské herečce Uzziel Delamidové za postavu Antigony v barvitém a temperamentním manilském nastudování nabitém akrobatickými prvky, nazvaném Oidipús. Hostitelská DIFA JAMU (v hlavním programu ji reprezentovala senekovská hra Sarah Kaneové Faidřina láska v obhroublém režijním uchopení Alexandry Bolfové) vyšla již třetím rokem po sobě zcela naprázdno.

VÍT ZÁVODSKÝ