Bohunice od nepaměti k dnešku

08.05.2014 14:15

    Po celkem nedávné velkoryse pojaté knize o Líšni se s podobným projektem přihlásila další brněnská městská část. Bohunický místostarosta Antonín Crha spolu s několika spolupracovníky připravil knihu Z historie Bohunic, kterou k 777. výročí první písemné zmínky o této obci vydala letos PhDr. Jitka Crhová v technické redakci (a s obálkou) Lubomíra Červinky.

    Řekne-li se Bohunice, Brňanům nejspíš vytane na mysli někdejší brněnské předměstí s novým, nepříliš povedeným sídlištěm, Fakultní nemocnice, věznice, nedávno zrušená zahradnická škola, Kaufland a z poslední doby především univerzitní kampus a v jeho sousedství velké nákupní středisko a Moravský zemský archiv. Jak svědčí archeologické nálezy z míst bývalé cihelny na svahu Červeného kopce a vlastně i atributy ve znaku Bohunic, také historie této městské části má velmi důležité místo v dějinách Brna. Na to upozorňuje historička Milena Flodrová v emocionálně podané Stručné historii na úvod, kde jsou uvedena nejdůležitější historická fakta od první zmínky o „Bounicích“ na listině z 24. 9. 1237 až do 20. století, kdy byly Bohunice připojeny (roku 1919) k Brnu. Až do prehistorie tohoto území, do doby před více než 10 000 lety, se vrací Antonín Přichystal v kapitole o geologické minulosti Bohunic. Období archeologických nálezů, zejména unikátní nález studny z 5. – 6. století, pak přibližuje další kapitola, sepsaná ve spolupráci s odborníky z Ústavu archeologické památkové péče.

    Následující části sepsal během více než desetileté sběratelské a tvůrčí práce Antonín Crha sám. Podrobně zaznamenal období písemně zaznamenané historie (škoda jen, že kromě příběhu o tom, jak vodník napravil hrdou a hubatou dceru mlynáře, nevyužil další místní pověsti). Čtenář tu najde i barvitý popis osvobození Bohunic z místní kroniky a líčení tehdejších násilností z necenzurovaných soukromých kronik psaných až třicet let po válce. V kapitolách o památkách a zajímavostech Bohunic se autor zaměřil na vše, co dokresluje vizuální tvář této městské části (kaple, památníky, sochy), a přiblížil místní významné instituce, např. historické vinohradnictví, jehož symbol – vinný hrozen – dnes spolu s klíčem coby znakem petrovské kapituly, někdejšího vlastníka obce, zdobí znak a prapor Bohunic. Následující podrobnou charakteristiku společenských organizací a spolkového života Bohunic a stručné charakteristiky osobností – čestných a oceněných občanů i členů místní samosprávy – budou asi číst jen bohuničtí pamětníci a členové všemožných zdejších spolků. Ovšem přehled starých zvyků spjatých s ročními obdobími a rodinnými svátky potěší i čtenáře odjinud. Závěr publikace tvoří historie škol, školek, nemocnic a univerzitního kampusu na území Bohunic, abecední seznam zdejších ulic s vysvětlením jejich názvu (převzatý ze známé příručky Mileny Flodrové a kol.), statistická data (v roce 2011 měly Bohunice 14 683 obyvatel a 605 domů, z toho 390 rodinných), seznam použité literatury a sponzorů. To je u literatury tohoto typu zvlášť důležité, stejně jako obrazový materiál doprovázející hojně všechny kapitoly.

    Publikace Z historie Bohunic výrazně obohacuje utěšeně rostoucí řadu brunensií. Zájemci si knihu mohou objednat na adrese ant.crha@seznam.cz.                                          

MICHAL ŽÁK