Black and White není jen whisky

17.03.2015 12:30

     Balet Národního divadla Brno připravil jako jarní premiéru dílo svého uměleckého šéfa Mária Radačovského Black and White. Jedná se, zjednodušeně řečeno, o moderní přepis klasického díla Petra Iljiče Čajkovského Labutí jezero. Konzervativnímu publiku to může připadat nevhodné, sahat na takový klenot světového baletu, ale na druhé straně jde o verzi pro mladé příznivce umění. Ta přináší na dílo, které mělo premiéru v Moskvě před 138 lety, nový pohled.

    Čím se novinka liší od klasiky? Zatímco ve známém díle jsou dominantními postavami Odetta a Odílie, v novém pojetí hraje hlavní roli princ Siegfrid. Ten se zde dostává do těžké životní situace, neboť je mu diagnostikována vážná nemoc. Sám autor k tomu říká: „Inspirace vznikla v době mého dlouhodobého pobytu v nemocnici v Holandsku, kde mi diagnostikovali a léčili rakovinu. Z pokoje jsem měl výhled přímo na malé jezírko v areálu nemocnice, kde plavaly labutě. Tehdy jsem si uvědomil, jak relativní je naše svoboda a jak je moje realita vedle volnosti svobodných a krásných labutí diametrálně odlišná. To byl moment, kdy jsem věděl, že chci vytvořit vlastní verzi Labutího jezera. Někdy stačí pouhá sekunda, jedna zlá zpráva – a život se převrátí naruby. Siegfried hledá sám sebe v kráse něžného a téměř dokonalého tvora, jakým je labuť. Stejně jako princ v klasické verzi příběhu, i on stojí před volbou. Černá a bílá…“ A na rozdíl od původního Labutího jezera v závěru princ neumírá, takže konec je optimistický.

    Kromě choreografa a režiséra Mária Radačevského se na Black and White podílejí scénograf Marek Hollý, tvůrkyně kostýmů Patricia Barker a autor projekce Michael Auer. Po hudební stránce tvůrci vycházejí z původní hudby Čajkovského, kterou však v prvním a třetím dějství zredukovali. Hudebně kompletní zůstávají pouze takzvané „bílé akty“. Scéna je velmi prostá, využívající zrcadlové stěny a jemného osvětlení. Kostýmy jsou jednoduché, funkční a esteticky zdůrazňující pohybový styl. V hlavních rolích tančí členové souboru Baletu Národního divadla Brno Klaudia Bittererová, Emilia Vuorio, Arthur Abram a Martin Svobodník. Premiéra je 20. března 2015 v Mahenově divadle. Ta původní byla 4. května 2012 v Grand Rapids Ballet v Michiganu v USA a byla velmi úspěšná. Škoda jen, že se už nedovíme, co by na to řekl sám Čajkovský, který u nás několikrát pobýval a v roce 1888 v Praze řídil premiéru Ovžena Oněgina.  (jis)

Vlevo: Novináři na jevišti před zrzadlovou stěnou – zcela vpravo s mikrofonem Mário Radačovský. – Vpravo: Záda fotografa Rovnosti Drahomíra Stulíra (psychicky nevydržel koukat do zrcadla a otočil se).

Vlevo: Na tiskovce. Odleva: Michael Auer, Patricia Barker, Marek Hollý, Mário Radačovský. – Vpravo: Představitelky labutí: Klaudia Bittererová a Emilia Vuorio.

Foto: Jiří Smutný