Ať žije život v tajuplnu a umění!

    Kdo občas zavítá do brněnských prodejních galerií, nemůže minout Galerii Mathias v centru města na Josefské 1. Nachází se v prostorách krásného barokního kláštera sv. Voršilek, které řadu let využívalo Technické muzeum. Galerie vystavuje díla přibližně sedmi desítek výtvarných umělců z celé republiky i ze Slovenska.

    Josef Mathias Minařík (1939) je nejen galeristou, i v tomto oboru má však být nač pyšný. Někdejší starou, zpustlou faru Heřmaň na Vysočině vlastníma rukama za pomoci několika jemu blízkých proměnil v krásnou stylovou galerii. Minařík je především výtvarným umělcem, osobitým malířem, který se uvědoměle hlásí ke kořenům, k odkazu rodného kraje. Sám se označuje za malíře Železných hor, programově navazuje na  Antonína Chittussiho, který stejně jako on má rodiště v Ronově nad Doubravou. Minařík je tedy svou tvorbou především krajinář. Jeho plátna představují krajiny výrazně imaginativní, v nichž se reálné prolíná s fantaskním, tímto spojením vytváří poetický, silně působivý vjem. Preciznost a technika zpracování je vždy výrazná a neodmyslitelná. Stavení zachycená štětcem, především však malířovým viděním, působí až pohádkově, živočichové ve vodní říši – inspirace z dětství u řeky Doubravy, jako by přinášeli tichá poselství z tajemných hlubin. Jindy jsou plátna temnější, vyzařuje z nich neznámo a záhada, emotivně jsou silně působivé. Mohou evokovat blízkost kupříkladu k baladickým příběhům básníka Karla Jaromíra Erbena.

    Malíř Železných hor je i nadšeným cestovatelem. Jeho cesty vedou zásadně za poznáním a přemítáním. Reflexe z cest, stejně jako vlastní úvahy, životní zkušenosti či zamyšlení nad tvorbou, životem a světem, zachycuje nejen štětcem, ale také psaným slovem. Snad právě tato část jeho tvůrčí osobnosti vedla k rozhodnutí vydat monografii. Ta nabízí diváku a čtenáři pohled na výběr z autorova díla, ale také náhled do jeho mysli a cítění. Knize, vydané na sklonku uplynulého roku nakladatelstvím SOLITON, dal název, který je vlastně jistým životním krédem: „Ať žije život v tajuplnu a v umění!“

    Reprezentativní kniha velkého formátu na křídovém papíru s množstvím barevných i černobílých fotografií a barevných reprodukcí děl obsahuje přibližně stejný rozsah textů. Představuje se jimi nejen malíř sám, jeho osobnost a tvorbu přibližují slova přátel a hodnotitelů díla, nechybějí různé doprovodné dokumenty. Editorem knihy o rozsahu 267 stran byl Miroslav Sedláček za redakční spolupráce Jiřího Stehlíka. Ten o malíři napsal: „Syntetizuje návaznost na českou výtvarnou tradici. Dovede spojit imaginaci a řemeslo, vášeň a vůli. Jeho plátna mluví k lidem svoji noblesností i nejvyšším vkusem.“

    „Při pohledu na Minaříkovy obrazy se cítím svobodněji a dovolím si v duchu meditovat s jeho uměleckou vizí,“ vyslovil se hudební skladatel Jan Šimíček, který je mj. autorem cyklu klavírních meditací nad malířovými obrazy.

    Významný umělec a starší přítel Vladimír Komárek (1928–2002): „Jsou malíři, kteří jsou mému srdci blíž. K nim patří malíř Minařík. … Nebát se být svůj ve svém díle začíná být hrdinstvím. Minařík buduje své krajiny s ohromnou pokorou a vážností. Každá věc na obraze má své místo. Vyvolává pocit jistoty a jeho obrazy nemohou být jiné.“

    Tak by bylo možno pokračovat. Listovat od obrázku k obrázku, pohroužit se do textů, v nichž malíř přibližuje rodný kraj, dětství v rodině, která nebyla ušetřena zloby času, úvah o naději, usilování, úspěchu i zklamáních. Reflexe nad zákrutami cesty, jak jimi procházela společnost, podložené osobní prožitou zkušeností. – Kniha, v níž je nač se dívat i o čem číst.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK