Za novými obyvateli do Zoo Brno

    Všimli jste si? V expozici, kde jsme ještě donedávna vídali kozorožce sibiřské, se nyní procházejí zcela noví obyvatelé – tahři himálajští (Hemitragus jemlahicus). Do brněnské zoologické zahrady v minulých dnech dorazily čtyři samice z Francie a krátce poté dva samci ze slovenských Košic. Tito sudokopytníci, příbuzní divokým kozám, jsou prvním novým druhem pro plánovaný expoziční celek Himálaj, který představí nejtypičtější zvířata těchto specifických a drsných končin.

    Tahři jsou výborně přizpůsobeni životu v horských oblastech. Mají kopyta s tvrdými okraji a měkkým pružným jádrem, což jim umožňuje přimknout se k hladkému povrchu skal. V malých stádech obývají horské svahy Himálají od západní Indie až po východní Bhútán. Izolované populace jsou i na Novém Zélandu, v Kalifornii, Novém Mexiku či v jižní Africe, kam byly vysazeny kvůli lovu. Živí se hlavně trávou, rostlinami a listy keřů, pokud jsou pastviny pokryté sněhem.

    „Typickým znakem tahrů je červenohnědá až tmavě hnědá hustá srst se silnou podsadou,“ zdůrazňuje kurátorka chovu savců Dorota Gremlicová. „Zatímco v zimě je dokáže snadno zahřát, při jarním oteplení bývá spíše na obtíž, takže jí většinu ztratí. Srst dospělých samců je obzvlášť dlouhá a hustá, na první pohled jsou dobře odlišitelní od samic.“

    Tahři himálajští jsou významnou složkou potravy „duchů hor“ – sněžných levhartů. Ohrožuje je nadměrný lov a narušování přirozeného prostředí. V Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) jsou vedeni jako téměř ohrožený druh.

Tahři himálajští.

    Na nové obyvatele se mohou přijít podívat rovněž návštěvníci Exotária. Ve speciálním teráriu se vyhřívají dvě egernie Stokesovy (Egernia stokesii). S největší pravděpodobností jsou to samice. Pocházejí z Německa.

    „Na tomto druhu je zajímavá celá řada věcí,“ vysvětluje novinářům kurátor chovu plazů, ryb a bezobratlých Petr Šrámek. „Například obrana před predátory, k níž používají trnitý ocas. Nejprve se při nebezpečí snaží najít úkryt. Pokud se jim to nepodaří, nafouknou se a přitisknou k podkladu. To pro dravce v kombinaci s trnitým ocasem představuje často neřešitelný problém, jak je odtrhnout.”

    Egernie žijí v několika vzájemně oddělených lokalitách suchého australského vnitrozemí. V přírodě je najdeme v bezlesých oblastech na skalách nebo tam, kde rostou stromy. Jsou všežravé a konzumují cokoliv, co jim jejich chudé životní prostředí nabízí. Žijí v rodinných skupinách vzájemně příbuzných jedinců, kteří aktivně obhajují své teritorium. Navíc tak snáze spatří možné predátory – psy dingo, lišky, kočky, dravé ptáky, varany či hady. Jejich populace značně poklesla v důsledku negativních změn biotopu. Hrozby kvůli ztrátě přirozeného prostředí přetrvávají dodnes. Patří mezi ně především kácení, vypalování, přeměna pozemků na pastviny, zasolování, změna cyklů požárů a odstraňování alternativních útočišť.  (jbo)

Foto: Jaroslav Bobek

Egernie Stokesova.