Výstava grafické tvorby Olgy Plchové v Městské knihovně ve Valticích

    V rámci 10. ročníku mezinárodního festivalu Ruské jaro na Moravě bude pod záštitou velvyslance Ruské federace v ČR Alexandra Vladimiroviče Zmejevského a jihomoravského hejtmana Bohumila Šimka v pondělí 26. března v 17 hodin v Městské knihovně ve Valticích zahájena výstava grafické tvorby ruské malířky Olgy Plchové. Potrvá do konce května.

    Rodačka ze Sankt Petěrburgu žije od roku 1981 v Brně, kam se přistěhovala za svým manželem a kde je nyní tajemnicí Ruského kulturně osvětového sdružení na Moravě. Zabývá se grafikou, kolážemi a olejomalbou. Snaží se vnášet do svých prací vždy alespoň špetku humoru. Problémy zvládá přívětivostí, osobitým vtipem a filozofií. Příznačnou vlastností jejího výtvarného usilování je nalézt pro myšlenkově aktuální sdělení záměru adekvátní výtvarné výrazové prostředky, většinou realistické, přitom však individuální a nezávislé. Intenzivně prožívá obecné pocity a opřena vnitřně o pevné zázemí hmotného světa i společenských souvislostí je zobrazuje v poloze básnické představy, seskupováním barev a tvarů nikoliv v přímé závislosti na zrakové zkušenosti, ale podle zákonů výtvarnosti. Jejich sdělnost spočívá tedy především v emotivní síle. Klade důraz na výsledný kompoziční účin obrazu. Má úzký citový vztah k přírodě, stromům, květinám, trávám, motýlům i drobným říčním a mořským živočichům. Vytváří obrazy, jež jsou zrcadlením přírody, objektivním vystižením charakteristických znaků, ale i její oslavou. Estetická stránka nevyplývá zdaleka jen ze zachycení půvabných vlastností samotných zobrazených rostlin, nýbrž především ze zaujetí a ze schopnosti tlumočit barevnou i tvarovou krásu, jakož i z vyváženosti hodné obdivu a napodobení. Prosté a nejprostší tak prostřednictvím obrazu zjevuje netušenou a většině očí skrytou vznešenost a eleganci nebo něžnost a bizarnost. To vyžaduje vedle výtvarného nadání a daru bystrého a pronikavého zření také velké a systematické píle i vřelý vztah ke zvolenému tématu. Vztah, který je dán láskou k prostým věcem, ke tvarům vytvořeným přírodou, jež nás obklopuje a je v autorčině objektivním a zároveň vnitřně zaujatém přepisu plná nevšední poezie. Poslední výstavy dokládaly zřejmý vývoj od tradičních výtvarných a výrazových prostředků k nové osobité technice. Tvůrčí vzplanutí pramení z vitality a píle umělkyně, je stimulem proměnlivosti formové, kompoziční i koloristické. Pozoruhodné jsou její ilustrace básnických sbírek Jana Skácela a Jindry Linové, přeložených do ruštiny, a ilustrace veršů ruské básnířky Ljubov Vondrouškové.

BOHUMIL HLAVÁČEK