Neobvyklé přírůstky v záchranné stanici v Jinačovicích
Vyléčení pacienti se vracejí do přírody
14.08.2016 11:05
Zoologická zahrada Brno má opět záchrannou stanici – psali jsme v BrnoŽurnálu v závěru loňského ledna. Je to tak, čtyři pracovníci Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Jinačovicích se už půldruhého roku starají o zraněná či opuštěná zvířata. Činnost podobného zařízení byla v zoo přerušena v polovině roku 2011 na základě změny veterinárních předpisů, vyhláška stanovila striktně oddělit exotická zvířata od živočichů z volné přírody.
Vedoucí záchranné stanice Mgr. Jana Švaříčková novináře pravidelně informuje o tom, co je u nich nového. Loňský „rozjezd“ byl pozvolný, netrvalo však dlouho a stanice se dostala do povědomí široké veřejnosti. Díky častým zprávám v médiích, na internetových stránkách Zoo Brno či na Facebooku se lidé postupně dozvídali, jak se mají zachovat, pokud najdou poraněné, opuštěné či jinak ohrožené zvíře. Mnozí si do svých telefonních seznamů poznamenali číslo 702 137 837, na něž lze oznamovat nálezy handicapovaných živočichů. Při procházkách přírodou by se mohlo hodit…
Loni v záchranné stanici pomohli 169 zvířatům, letos bude počet zachráněných a vyléčených pacientů mnohem vyšší. Lze předpokládat, že jich bude 250, možná i více. Díky vyšší informovanosti se do Jinačovic dostávají stále nové druhy živočichů. Někdy se dokonce objeví zcela nečekané kousky. „Po zimování jsme na začátku sezony vypustili zatím nejvzácnějšího zvířecího pacienta – netopýra jižního,“ říká Jana Švaříčková. „V zimě byl vysílený, mimo úkryt, po úspěšném přezimování se vrátil do přírody. Tento druh netopýra u nás běžně nežije, v České republice byl zaznamenán pouze několikrát.“
V záchranné stanici zimovalo sedm druhů netopýrů. Byli vysílení, nenašli vhodný úkryt. Vlevo: Netopýr jižní (Pipistrellus kuhlii). – Vpravo: Netopýr ušatý (Plecotus auritus).
Tady musím slova Jany Švaříčkové přerušit. Je totiž namístě prozradit, že při studiu na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity se speciálně zajímala právě o netopýry, psala o nich diplomovou práci. O létajících savcích toho ví hodně. Podrobně vysvětluje, jak se orientují v přírodě, jaký je rozsah jejich slyšitelnosti, které druhy u nás žijí, jak rychle létají… Všichni u nás žijící netopýři (i blízce příbuzní vrápenci) jsou chráněni, někteří dokonce až kriticky ohroženi. Hlavní příčinou je úbytek stromů s dutinami, kde by mohli odpočívat, používání pesticidů a herbicidů, zateplování budov a často také vyrušování v průběhu zimování.
Do záchranné stanice se v poslední době dostaly i některé méně často přijímané druhy pěvců. „Dvě mláďata drozdů kvíčal byla už odrostlejší, sama přijímala potravu, ani jedno se však nepodařilo zachránit,“ pokračuje Jana Švaříčková. „Drozdové kvíčaly jsou hejnoví ptáci, v zimě je můžeme pozorovat na stromech, kde se živí zbytky ovoce. Měli jsme zde i ťuhýka obecného. Byl otřesený a lehce poraněný, zřejmě po nárazu auta. Nepřijímal potravu a po několika dnech uhynul. Tito ptáci obývají křovinatou krajinu, živí se převážně hmyzem a drobnými obratlovci.“
Před časem se pracovníci záchranné stanice vraceli dvakrát na místo nálezu sovích mláďat. Byla na zemi, stačilo je pouze vysadit na strom. Puštík na své mládě vykoukl z dutiny, kalous potomka přilákal voláním. Všechno tedy dobře dopadlo. Do Jinačovic se dostalo i mládě lišky, rehek domácí, strakapoudi, káně, nechyběl ani dlask tlustozobý. Většinou se brzy zotavili. Příčiny úrazů či různých pohmoždění bývají různé. Je namístě varovat hlavně před neopatrným vysekáváním trávy, na něž většinou doplácejí mláďata srn. A také před ponecháváním psů bez dozoru. To byl s největší pravděpodobností případ mladého jezevce, kterého ve stanici rovněž ošetřovali.
Vraťme se ale k netopýrům. Je vlahý večer, pár minut před půl devátou. S Janou Švaříčkovou jsme se domluvili, že u řeky Svratky, nedaleko areálu brněnské zoo, vypustíme zachráněné netopýry hvízdavé. U nás i v celé střední Evropě je to běžný druh. Žijí zejména v nížinách a středních polohách, naštěstí patří k méně ohroženým. Ve dvou krabicích odnášíme 33 zachráněných krasavců. Jsou malí, bezbranní, choulí se jeden k druhému. Další tři se teprve zotavují, na návrat do přírody si musejí ještě pár dní počkat.
Vedoucí záchranné stanice Jana Švaříčková vypouští netopýry hvízdavé (Pipistrellus pipistrellus).
Byla prý to doslova tragédie. Prudká voda strhla v rodinném domku ve Vysokých Popovicích kolonii netopýrů z úkrytu ve střešní štěrbině přes okapy rovnou do jímky. Osmatřicet jich bohužel nepřežilo. Ti zachránění teď dostávají svobodu. Rozlétají se do všech stran, ale vzápětí se určitě najdou a budou opět spolu. Nejsou sami. Do volné přírody se postupně vracejí i další pacienti ze svého dočasného příbytku v Jinačovicích.
JAROSLAV BOBEK
Foto: Petr Šrámek a autor