Včelařství dříve a dnes

    Ten příběh určitě dobře znáte. Právě narozená včelka Mája zvědavě poznává svět kolem svého úlu a jeho obyvatele – trubce Vilíka, tetu Kasandru, myšáka Alexandra, většinou u toho nechybí ani luční koník Hop. Když přivřete oči a trochu se zadumáte, vybavíte si typický hlas herečky Aťky Janouškové. Nebo nezapomenutelnou melodii Karla Svobody s textem Zdeňka Rytíře. Mistr Karel Gott ji nazpíval v češtině, slovenštině a němčině.

    Stejnou písní nás na vernisáži výstavy o včelách a včelařství přivítala cimbálová muzika v čele s primášem Tomášem Tomčalou. Nic lepšího nemohli vymyslet, všichni jsme si společně prozpěvovali…

    Ve vestibulu Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně byla v pondělí 30. května 2016 zpřístupněna výstava „Včelařství dříve a dnes“. Mapuje historii tohoto oboru lidské činnosti, představuje produkty vyráběné z medu, mateří kašičky či propolisu, nechybějí originální pomůcky, nářadí a úly z dob nestora českého včelařství Otakara Brennera. Velice zajímavá je sbírka medů z celého světa. Shromáždil ji kurátor výstavy Augustin Uváčik. 

    Včela medonosná (Apis mellifera) prý se k nám dostala někdy před 10 tisíci lety izolací od mateřské populace včely východní. Oblast původního rozšíření zahrnovala Afriku, Blízký východ a Evropu. Do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland byla přivezena až v 17. století, na Dálný východ začátkem 20. století. Ať už to bylo jakkoliv, buďme rádi, že ji tady máme…

    Med byl hlavním a nejrozšířenějším sladidlem v evropské kuchyni prakticky až do zavedení průmyslové výroby cukru. Sběr této sladké pochutiny zobrazují jeskynní malby ve Španělsku z konce starší doby kamenné. Nejznámější skalní kresba objevená v Pavoučí jeskyni (Cueva de la Araña) v Bicorp u Valencie je stará 12 tisíc let. V zemích Blízkého východu je doložen chov včel v hliněných džbánech už v období 5 000 let před naším letopočtem. Stejným způsobem se tam včely chovají dodnes.

    Včelařství je nádherný koníček, o tom není sporu. Je to však i hodně práce a starostí. Vytáčení medu, obdarovávání rodiny, příbuzných či kamarádů, stejně jako peníze získané za prodej této zlatavé dobrůtky, určitě potěší každého včelaře. Ale je to jen pověstná třešnička na dortu. Než včelař „sklidí úrodu“, musí vynaložit hodně práce a úsilí. Někdy přijdou i nemalé starosti, objeví se mor včelího plodu či infekční varroáza… a všechno jde vniveč. Nemáš nic, začínáš znovu, i s tím je třeba počítat…

    Na vernisáži výstavy kdosi řekl, že téměř každý z nás se nějakým způsobem dostal ke včelám. Někdo začal včelařit a vydržel u toho celý život, jiný se o včely třeba jen zajímal, něco se o nich dozvěděl ve škole nebo si ze zvědavosti přečetl pár článků v odborném časopisu. Máme rádi med, kupujeme si kosmetiku a léčebné produkty s obsahem mateří kašičky, včelího jedu, vosku či propolisu. Vzpomínám, že i my jsme kdysi chovali na Vysočině včely. Jako děti jsme společně s tátou vytáčeli v kuchyni med z plástů naplněných sladkou tekutinou. Pořád jsme něco olizovali. Můj dobrý známý Jaromír teď včelaří v sousední dědině pod zámkem Sádkem na Třebíčsku. Med z jeho chovu je vynikající…

    Každý odborník potvrdí, že včelaření je velmi důležité pro správné fungování celého ekosystému. Včela – to je zázrak přírody! Když se otevře jaro, bývají naše zahrádky plné hmyzu. Opylení rostlin je něco úžasného. Bereme to jako samozřejmost, aniž si uvědomíme, že spolu s počasím jsou to právě včely, které rozhodnou o tom, jestli budeme mít dostatek ovoce. Význam včel pro přírodu je a vždycky bude nenahraditelný. Úbytek včelařů proto se znepokojením sledují hlavně zemědělci.

    V souvislosti s výstavou „Včelařství dříve a dnes“ zaznělo několikrát jméno Otakara Brennera (1886–1975). Na vernisáž přijela i jeho praneteř Eva Pecháčková (na snímku vlevo). Brenner studoval na učitelském ústavu v Praze, později na státní dřevařské škole v Chrudimi. Působil jako řídící učitel v Babicích u Prahy. Včelařením se zabýval od roku 1908. Zaujalo ho natolik, že se během deseti let stal velkochovatelem, jeho včelín byl vzorem pro mnohé ostatní. Sám se neustále vzdělával. Absolvoval mnoho kurzů, byl vyhledávaným rádcem, pomocníkem a důvěrníkem včelařů i uznávaným autorem odborného tisku. Spolupracoval s Včelařským obzorem, Včelařskými rozhledy, byl redaktorem Včelařské příručky, členem redakční rady Českého včelaře, později i jeho šéfredaktorem. Vedl Včelařskou hlídku v zemědělském rozhlasovém vysílání.

    Výstava „Včelařství dříve a dnes“ ve vestibulu Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně je přístupná do 29. července 2016, ve všední dny od 8 do 17 hodin. Doplňují ji velkoformátové makrofotografie Veroniky Souralové. Bonusem bude i doprovodný program pro odborníky a širokou veřejnost. Každé červnové pondělí od 15 do 16.30 hodin můžeme zdarma navštívit zajímavou přednášku: 6. 6. – Včelaření na střechách a ve městě aneb Včelaření s nadhledem, 13. 6. – Život a význam včely medonosné, 20. 6. – Včela v číslech, 27. 6. – Med a medovina (samozřejmě s ochutnávkou). Přijďte si poslechnout vyprávění Augustina Uváčika i dalších odborníků, nadšených včelařů, kteří svému koníčku věnují spoustu času, dokáží se potěšit z každého úspěchu a rádi se o své poznatky podělí s ostatními. Jim i včelám díky!

JAROSLAV BOBEK
Foto: autor