U Mitrovských máte české korunovační klenoty doslova na dosah

25.1.2015 18:30

    Letohrádek Mitrovských v Brně stojí za návštěvu sám o sobě, výstavy, které se v něm konají, pak k jeho návštěvě vybízejí dvojnásob. Do konce března je právě u Mitrovských ke zhlédnutí zřejmě přece jen o něco lákavější výstava než ty předchozí. Nese výmluvný název České korunovační klenoty na dosah. Jedná se ovšem z pochopitelných důvodů pouze o repliky, ale ty jsou natolik skvostné, že návštěvník může mít dojem, že si prohlíží originály, které patří mezi naše nejvzácnější poklady. Impozantně vyhlížející repliky korunovačních klenotů zhotovil vynikající český zlatník Jiří Urban, který patří mezi evropskou špičku mistrů daného oboru a jenž se může pochlubit i realizací především repliky císařské koruny Svaté říše římské, ale také šperků pro anglickou královnu či jednoho z nedávných papežů. Nelze ovšem nezmínit, že J. Urban úzce spolupracoval s manželi Cepkovými, kteří patří mezi neméně vynikající slovenské šperkaře.

    Výstava měla premiéru v Praze, takže v Brně se uskutečňuje první repríza. Kromě repliky hlavních korunovačních klenotů nabízejí organizátoři výstavy také ukázky chladných zbraní, dobového oblečení a obutí, dále několik rukopisů a listin (opatřených příslušnými pečetěmi), které zapůjčil Moravský zemský archiv, sochu Karla IV. v nadživotní velikosti, velký model hradu Karlštejna a řadu dalších exponátů. Nechybějí ani krátké videoprojekce, velkoformátové fotografie či panely s průvodními texty. O sobotách a nedělích je vstup pro všechny kategorie návštěvníků o něco dražší, zavřeno je v pondělí, ale i na tento den lze domluvit skupinovou návštěvu.

    V souvislosti s právě probíhající výstavou opravdu nádherných replik českých královských klenotů stojí myslím za připomenutí osudy jejich předchůdců i osudy originálů. Prozraďme úvodem, že mezi ony slavné české korunovační klenoty, které jsou uloženy pod sedmi zámky v korunní místnosti v patře jižní komory vedle kaple svatého Václava ve Svatovítském chrámu na Pražském hradě, patří: koruna (nechal ji zhotovit – asi jako novou – panovník Karel IV., vládnoucí v letech 1346–1378, pro korunovaci svou a své choti Blanky z Valois, přičemž do křížku na vrcholu nechal vložit trn údajně z Kristovy trnové koruny, čímž se koruna stala ostatkovou, tedy posvátnou); do souboru dále patří žezlo a jablko (ze 16. století, přičemž původní Karlovo žezlo je asi možné ztotožnit se žezlem rakouských vévodů ve Vídeňském dvorním pokladu); meč a kříž (ze 14. století); a konečně plášť (z 18. století). Původní pochva meče a zlatý korunovační prsten Karla IV. se v průběhu věků bohužel ztratily.

    Dědičné odznaky moci a hodnosti panovníků představovaly koruny, které se staly i nejvyšším státoprávním symbolem – například pojem země Koruny české zahrnoval spojení Čech, Moravy, Slezska a Lužice v jeden celek. Koruny mají svůj počátek zřejmě v ozdobných věncích, jimiž byli obdařováni vládci Římské říše. V prvních etapách našich dějin nacházíme na moravských a českých denárech obrazy hlav panovníků s čelenkou ozdobenou dlouhými paprsky: podle některých badatelů jde o tzv. péřovou korunu, jejíž analogie existují v Íránu a v Byzanci, stejně jako v anglosaském či skandinávském prostředí. Česká knížata Spytihněv II. a Vratislav II. pak mohli se svolením papeže nosit při slavnostních příležitostech na hlavě mitru, přičemž Vratislav II. byl v červnu 1085 císařem Jindřichem IV. dokonce korunován coby první český král. Zlatou čelenku mu vložil na hlavu trevírský arcibiskup. Druhým českým králem se stal v roce 1158 v Řezně Vladislav II. (a snad k tomu využil zlaté koruny císaře Fridricha I. Barbarossy). Dědičného královského titulu se dočkal až Přemysl I. v roce 1198, tento stav zpečetil Fridrich II. roku 1212 v pověstné Zlaté bule sicilské. Panovnické koruny byly nadále zhotovovány z drahých kovů a bohatě ozdobovány drahokamy a perlami.

    V inventáři Svatovítského pokladu (ze 14. století) se uvádí, že slavná Karlova koruna svatováclavská (v ideologii českého státu a národa vystupoval totiž svatý Václav jako věčný panovník české země, který dočasně propůjčoval vládu právě vládnoucímu panovníkovi) byla upravována ještě za života Karla IV. Koruna váží asi 2,5 kg (i s čepičkou z červeného sametu a zlatého brokátu), její průměr je asi 19 cm, vnitřní obvod měří 61 cm, osázena je safíry, smaragdy, rubíny, almandiny, perlami… Ukládá se do speciálního koženého pouzdra.

    Korunou Karla IV. bylo korunováno 22 panovníků – včetně jedné ženy (Marie Terezie). Poslední korunovace patřila Ferdinandu V. (zvanému Dobrotivý) a odehrála se v roce 1835.

    Hrad Karlštejn sice Karel IV. nechal zbudovat pro své soukromé účely, ale později se právě Karlštejn stal místem, kde byly po nějakou dobu uloženy i české korunovační klenoty. V letech 1646–1791 byly korunovační klenoty uloženy ve Vídni, odvezeny byly i v 19. století za rakousko–pruských válek a v době ohrožení ČSR nacistickým Německem byly v září 1938 na čas převezeny do Národní banky v Žilině. Traduje se, že kdo si korunu posadí na hlavu neprávem, toho stihne smrt: známá historka vypráví, že tak učinil i kat českého národa, nacistický zastupující říšský protektor Čech a Moravy Reinhard Heydrich, a proto také zahynul rukama našich parašutistů, vyslaných za Druhé světové války z Londýna. Bohužel neexistuje jednoznačné svědectví, které by historku bezpečně potvrzovalo, takže tato záhada asi zůstane navždy nevysvětlena.

    Dodejme ještě, že královské insignie občas doprovázely panovníky i tehdy, když se odebrali na onen svět. Jednalo se ovšem pouze o jednoduché předměty třeba ze železa. Ale byly i výjimky – například pohřební regálie krále Přemysla Otakara II., nalezené při otevření králova hrobu v roce 1976: koruna z pozlaceného stříbra odpovídá podle názoru odborníků svým tvarem pohřební koruně Rudolfa I., zvaného král Kaše, jenž byl manželem v Brně dobře známé a na Starém Brně pohřbené královny Elišky Rejčky. Rudolfova koruna byla i s dalšími pohřebními insigniemi objevena v roce 1870.

    České korunovační klenoty nadále zůstávají symbolem národa, jenž před dvaadvaceti lety dospěl ke svému samostatnému státu.

JAN MERVART

Vlevo: Model Karlštejna. – Vpravo: Replika žezla. – Dole: Replika jablka a koruny.

Foto: autor