Tomáš Masaryk je v Zakarpatí stále hvězdou

18.06.2016 18:05

    Navštívit na pouhé čtyři dny zajímavou oblast v zahraničí je dost málo. Přesto tato doba stačí k určitému seznámení se s realitou regionu, který zejména v minulém století prošel složitými vývojovými etapami, a často měnil své pány. O to příjemnější je zjistit, že jméno Tomáš G. Masaryk se – na rozdíl od jiných postav svázaných s bývalou Podkarpatskou Rusí – těší u velké části místních obyvatel stále velké vážnosti.

    O prvním československém prezidentovi jsem měl možnost ve dnech 5. až 9. června, kdy jsem v této části západní Ukrajiny díky brněnskému podnikateli Antonínu Brtníkovi pobýval, diskutovat s místními vícekrát. Všichni se shodli na tom, že za Masaryka byly  na Zakarpatí postaveny soudní a nádražní budovy a byla zde zavedena dobře fungující státní administrativa. Jedním z těch, kteří velmi oceňují období první Československé republiky a jejího zakladatele, je i ředitel Masarykovy školy Ivan Vorobkanič ve Svaljavě. Toto sedmnáctitisícové město leží asi 25 kilometrů severovýchodně od Mukačeva. Základní a střední škola nese jméno T. G. Masaryka teprve od roku 2011, i když budova byla postavena již v době předmnichovského Československa. Iniciativu k pojmenování školy po prezidentu Masarykovi vyvíjel právě Vorobkanič za podpory vedení regionu.

    Ředitel Masarykovy školy vystudoval na univerzitě historii. Velmi oceňuje spolupráci s Krajem Vysočina, který přispěl na rekonstrukci budovy. Na chodbách školního zařízení probíhá zrovna výměna těles ústředního topení. Mezi portréty významných osob ukrajinské historie a vzorných žáků je i obraz vojenské pilotky Nadi Savčenkové. O ní před časem mluvčí ruské vyšetřovací komise Vladimír Markin prohlásil, že Kyjev má stejné šance dostat Savčenkovou zpátky na Ukrajinu jako to, že se Porošenko stane americkým prezidentem. Petro Porošenko zůstane nejspíše i nadále „jen“ ukrajinským prezidentem, ale Savčenková byla již před měsícem propuštěna z ruského vězení a vrátila se za velké pozornosti tisku i široké veřejnosti zpět na Ukrajinu.

Ukrajina se pomalu, ale jistě mění

    Na Ukrajině jsem byl teprve potřetí. První cesta se uskutečnila v srpnu 1991, v době puče proti Gorbačovovi. Společně se dvěma kolegy z deníku Lidová demokracie jsme tehdy navštívili Užhorod a Lvov. O dva roky později jsem pak s rodinou v rámci zájezdu s házenkáři z Karviné absolvoval čtrnáctidenní autobusový zájezd k Černému moři. Bydleli jsme v rekreačním středisku Zatoka, které leží šedesát kilometrů jihozápadně od Oděsy.

    Během obou těchto cest působila Ukrajina smutným dojmem. Obchody byly ještě většinou ve státních rukou a výběr zboží nebyl příliš pestrý. Snad nejhorší byl ale průjezd ukrajinskou hranicí. Na přechodu mezi Slovenskem a Ukrajinou či mezi Polskem a Ukrajinou nás nechali ukrajinští celní a policejní úředníci čekat nekonečně dlouho s cílem získat od cestujících „příspěvek“ v dolarech nebo v německých markách. Taxa se většinou pohybovala od 100 do 200 dolarů za autobus nebo v případě cesty automobilem přibližně pět dolarů na hlavu. Když jsme minulý týden přejížděli ve  Vyšném Nemeckém hranici na Ukrajinu, nic takového nás nepotkalo. Ukrajinský celník nám po odbavení dokonce popřál šťastnou cestu. Podnikatel Antonín Brtník, který již řadu let několikrát za rok absolvuje tuto trasu, uvedl, že chování ukrajinských celníků se měnilo k lepšímu postupně. Vyložený zlom pak nastal před dvěma lety po ruské anexi Krymu. Ukrajina, země s příjemnými a pohostinnými lidmi, se pomalu, ale jistě mění.

KRISTIÁN CHALUPA

Zleva: Busta prezidenta T.G.Masaryka před školou ve Svaljavě. – Ředitel Masarykovy školy Ivan Vorobkanič. – Masarykova škola ve Svaljavě.

Foto: autor