Švancishow posunuje šanci k realitě
28.06.2015 17:15
Sobotní odpoledne 27. června 2015 víc než vrchovatě naplnilo očekávání organizátorů a všech, kteří podpořili iniciativu Petra Švancary k návratu stadionu za Lužánkami. Ochozy se plnily, až přeplnily neuvěřitelným počtem diváků. 25 000 předem vyprodaných vstupenek zdaleka nedostačovalo zájmu. Areál pojmul dalších až deset tisíc, již na hraně únosného maxima. Stálo se jako v dobách, kdy se sem vešlo padesát tisíc. Někteří diváci pronikali na uzavřené ochozy, které nezaručovaly bezpečí, jiní obsadili oblou střechu tenisové haly, kam sportovně hbitě vylezli. Nezbylo jim než brzy stejně hbitě slézt, opustit nepovolená místa museli všichni, kteří riskovali. – Po mnohočetném upozornění a zásahu pořádkové služby. Mnoho zájemců se do uzavřeného stadionu již nedostalo. Organizátoři měli nějaký čas myslím i trochu nahnáno, počet lidí s ohledem na současný stav stadionu byl enormní. U naprosté většiny však převažovala odpovědnost, dost pro její zachování vykonaly osobní výzvy P. Švancary. Lékaři museli s ohledem na rozsah akce zasahovat minimálně, k žádné vážnější zdravotní příhodě nedošlo. Činit se museli spíš hasiči, kteří pod „kotlem“ vícekrát zasahovali při likvidaci světlic. Další a další kbelíky s vodou sotva stačily. Z kotle tvrdé fandovské jádro zatápělo a podkuřovalo ostatním četnými dýmovnicemi, jak už je při podobných událostech zvykem, spíš zlozvykem. Na hřišti s krásně upraveným trávníkem nebylo vidět nic, alergici, kterých v naši populaci stále přibývá, se dusili, muž v mém sousedství nepěkně spílal. Jinak atmosféra výborná, divácký chór pracoval na jedničku v recitativu, vokálu i choreografii. Pokřiky, popěvky, hymny, mexické vlny atd., vše, jak se patří, s výjimkou dvou ojedinělých hanlivých pokřiků na adresu pražské Sparty.
Nejprve na trávníku předvedli své umění nejmenší fotbalisté Zbrojovky, po programu s pohybem a hudbou vypukl očekávaný mač. V obou týmech proti sobě nastoupili přátelé Švanciho, především fotbalisté a hokejisté, avšak nejen oni, pro zjednodušení čtenářům, kteří nebyli u toho: červení proti modrým. Výsledek odhaduji tak na patnáct ku patnácti. Ze střelecké mušky a úrody branek si jistě vezmou příklad nejen naše prvoligové týmy, ale i evropské velkokluby. Na trávníku se objevilo mnoho známých jmen, namátkou: čerstvý nositel Zlaté hokejky Jakub Voráček, nedávno s aktivní kariérou rozloučivši se Pavel Horváth. I dnes si zachovává formu gólman, dnes čtyřiašedesátiletý Josef Hron, „opravnou“ penaltu proměnil útočník, legenda zlaté éry Zbrojovky, již pětašedesátník Karel Kroupa, a tak by se dalo pokračovat. Ve věkovém kontrastu s nejstaršími představil se i Daniel – Švancara junior, odhadem osm let. S otcem předvedli před soupeřovou svatyní parádní, možno říci klapzubáckou souhru. Prvý se skvěle uvolnil, přesně přihrál druhému, který nekompromisně skóroval. (V intencích „kope celá rodina“ slavnostní zahajovací výkop uskutečnili všichni Švancarovi.)
Švanci zažil a plně si užil svou jistě největší životní šou. Svedl ji ukočírovat i hlasově – lze oprávněně předpokládat, že nějaký čas bude sípat. Rozlučka a děkovačka velkolepá, s korunou realizované snahy přivést fotbal do pralesa. Oblíbenému fotbalistovi se také říkalo Mercedes. To pro jeho hlášku na adresu pražské Slávie: „koupila mercedes a nechala ho stát v garáži“. (Kdo neví, tím koupeným auťákem byl právě Švanci.) Okružní jízdou v posezu na mercedesu sportovní kariéru i slavnostní událost uzavřel. Dnes možno říci, že idea návratu stadionu Za Lužánkami vstupuje do fáze realizace.
Silná návštěva akce potvrdila sílu potřeby. Doba čekání byla dlouhá. Nutno ovšem říci, že teprve letošním květnem náleží právem pozemky, bez nichž nebylo možno problém řešit, městu Brnu. Nastal čas, kdy magistrát má volné ruce. Současné vedení výstavbu stadionu podpořilo a stanovilo za úkol s jasným termínem. (Ostatně, primátor Petr Vokřál se zúčastnil nejen jako divák, ale v dresu se objevil i na trávníku.)
Za úspěšný start na cestě k výstavbě náleží dík dobrému nápadu P. Švancary, sponzorům, množství brigádníků, kteří proklestili cestu houštím a změnili džungli ve sportoviště. Také všem divákům, kteří znamenali velmi silnou podporu. Zvučně ji dali najevo. Byla nejen hlasem pro stadion, ale i vyjádřením příslušnosti a vztahu ke svému městu. Vícekrát sborově zaznělo: Ať žije Brno! – Tak ať žije, a nejen fotbalem!
JAROSLAV ŠTĚPANÍK
Foto: Petr Štěpaník
