Stoleté gymnázium Elgartova slavilo!

    Gymnáziem na Elgartově ulici v Husovicích prošlo mnoho absolventů, tolik, že by se dnes již nevešli ani na Stadion. Jedině fotbalový, ale tak velký v Brně taky nemáme. Prý to bylo víc jak 10 tisíc absolventů, no, věřte – nevěřte, dá se to i spočítat. V almanachu, který škola ke svému výročí vydala a ve kterém je možné najít spoustu zajímavých historických reálií i vzpomínek pedagogů i studentů, kteří dnes jsou významnými občany a profesionály ve svém oboru.

    Škola byla založena jako státní reálka Brno-Husovice, jenže se neučilo jen na ulici Elgartově, která se tehdy jmenovala Purkyňova. Hned na počátku, od 1. září 1919 to byla budova na Křenové, ale už od dalšího školního roku se přestěhovala do Husovic, kde se vyučovalo v několika budovách, za nevyhovujících podmínek. V roce 1922 se stal ředitelem školy Ondřej Brandstätter, zkušený pedagog a hlavně organizátor, a podařilo se mu přesvědčit husovické občany, že si jejich děti zaslouží novou budovu. A podařilo se přesvědčit i ministerstvo školství. Nová moderní budova byla postavena na Vranovské 65, a provoz byl zahájen 5. ledna 1933. Válečná léta nepřála ani múzám, ani vzdělávání. To by bylo smutné povídání, třeba o tom, že byl v budově školy lazaret.

    Poválečná léta změnila reálné gymnasium na Gymnasium a do budovy na Vranovskou se přestěhovala také Chemická průmyslovka, která zde stále je. Elgartka se zase stala Elgartkou, neboť se přestěhovala od 1. září 1953 do svého původního působiště, na místo měšťanské školy. Z gymnázia se stala jedenáctiletka, aby se v roce 1962 změnila na dvanáctiletku, tedy SVVŠ, střední všeobecně vzdělávací školu. Čtyřletým Gymnáziem se ústav stal v roce převratných změn, v roce 1968. A zůstal jím dodnes.

    Těch sto let je naplněno mnoha nadějemi, úsilím a samozřejmě veselým studentským životem. Vkusně a napínavě jsou zaneseny do almanachu, který je poutavým průřezem vzpomínek kantorů na žáky a naopak. Je zbytečné tu opakovat, ale kdo je prožil, sem tam slzičku potají utře. A nestačí se divit, kam a jak rychle ta léta utekla.

    Ve znamení oslav je vlastně celý školní rok, ale hlavním slavnostním dnem byl 6. duben, kdy se po celý den děly věci. Ráno mše v husovickém kostele Nejsvětějšího srdce páně, pak den otevřených dveří školy a neformální setkání spolužáků a odpoledne slavnostní setkání v Konventu milosrdných bratří. A přitom přehlídka studentů současných i nedávných a jejich vystoupení. Povedené více či méně, zato všechny plné nadšeného úsilí. Obdiv zasloužil především dívčí sbor Musicomania s čistými a jasnými soprány a sametovými alty, pod vedením sbormistryně Soni Cupákové, která učí na gymnáziu hudební výuku a český jazyk. Někteří z účinkujících jsou dnes již profesionály, jako pěvec Petr Karas, člen Janáčkovy opery, nebo Michaela Nosková, muzikálová zpěvačka. Ale nejde řece o to, být profesionál, ale o radost ze společného muzicírování, což se nad očekávání povedlo.

    Škole dalších sto šťastných let popřáli i vzácní hosté, jako primátorka města Brna Markéta Vaňková (absolventka gymnázia na Vídeňské, jak prozradila) a starosta městské části Brno-sever a náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Martin Maleček, který se označil za hrdého absolventa gymnázia Elgartova. Stejně hrdou účastnicí oslav byla i autorka tohoto článku, která rovněž na gymnáziu maturovala a to zrovna v roce, který byl pro naši republiku zlomový. Rok 1968, rok zmařených nadějí a tvrdého probuzení do reality.

KARLA HOFMANNOVÁ

Foto: Robert Vystrčil