Slavné brněnské vily se otevírají veřejnosti

    Po třech letech prací při obnově a rekonstrukci byla 14. prosince 2014 v brněnské vilové čtvrti Pisárkách (poloha nad areálem výstaviště) slavnostně otevřena vila Stiassni, ve městě obecně označovaná jako „vládní vila“.  Toto přízvisko získala díky tomu, že po jistý čas v ní pobývali prominentní hosté, např. již v květnu 1945 prezident Edvard Beneš. Později tu byli ubytováni i někteří z jeho následovníků v prezidentském úřadu a řada významných hostů, kupříkladu dokonce i Fidel Castro. Traduje se, že koupelnu nechal nově obložit kubánským mramorem, který s sebou přivezl, stejnou příchuť fámy má, že otec kubánské revoluce tu pozdravil populární zpěvačku původem z Brna, jejíž zpěv obdivoval. O tom, že měla a má fenomenální hlas pochyb není, to, zda jí Fidel opravdu složil osobní poklonu, by mohla potvrdit snad jen ona, historka je to však v každém případě hezká.

    Vila (1927–1929), dílo jednoho z předních tvůrců brněnské moderní architektury, Ernesta Wiesnera (1890–1971), byla navržena pro židovského průmyslníka, Alfreda Stiassni (1883–1961). Ten, stejně jako jeho manželka Hermine, byli z rodů, které se zasloužily o rozmach města jako centra textilního průmyslu, známého tehdy „moravský Manchester“. V roce 1982 byla stavba zapsána na seznam nemovitých kulturních památek, od roku 2009 je ve správě Národního památkového ústavu. Vila je dnes centrem pro výzkum a dokumentaci moderní architektury. V areálu zahrady vznikl nový objekt s přednáškovým sálem. Komentované prohlídky pro veřejnost probíhají v pátek, sobotu a neděli, i v zimní sezoně.

    Značná část díla významného slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947) je spjata s Moravou a Brnem. Zde v roce 1906 navrhl a postavil vilu v krásném přírodním prostředí, v té době samostatné obce Žabovřesky. Vila je zajímavá pro Jurkoviče příznačným propojením vlivů secese a britské moderny s lidovou kulturou, kterou architekt, současně etnograf, do svých staveb začleňoval a uplatňoval i v zařízení, nábytku a doplňcích obydlí. V roce 2006 zakoupil vilu stát a svěřil ji do správy Moravské galerie. V letech 2009–2010 došlo ke generální obnově, od následujícího roku se vila otevřela veřejnosti. Zajímavostí je, že sám Jurkovič vilu roku 1906 otevřel výstavou architektury a uměleckého průmyslu, při níž budova sama byla ústředním exponátem. Architekt měl šířeji pojatý a pozoruhodný plán. Vilu, tehdy první stavbu v místě, měla následovat realizace s naplněním velkého okolního prostoru. Myšlenka nedošla k realizaci, i tak však návštěvník se zájmem o architekturu v okolí nalezne nejednu zajímavou pozdější stavbu. Ostatně, v blízkosti se nachází i kolonie Nový dům, komplex šestnácti „vzorových“ rodinných domků z roku 1928, součást slavné Výstavy soudobé kultury konané v tehdy nově vybudovaném výstavním areálu.

    Jurkovičova vila kromě prohlídky budovy nabízí stálou expozici k dílu architekta a každoročně další obměňovanou výstavu. Otevřeno je v sobotu a v neděli, v jiné dny po předchozím objednání.

    Nejslavnější brněnskou vilou, zejména od roku 2001, kdy byla tato Národní kulturní památka jako jediný reprezentant moderní architektury na území republiky, zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví, je Tugendhat (1929–1930). Původní majitelé Grete a Fritz Tugendhatovi, pro které Mies van der Rohe (1886–1969) dům do detailu projektoval, pocházeli také z rodin, které stály při budování brněnského textilního průmyslu. Perlu funkcionalismu skvěle umístěnou na vrcholu svahu ve vilové čtvrti v Černých Polích, dnes již netřeba blíže představovat. Po osudových peripetiích, které se nevyhnuly v letech válečných i poválečných ani jiným hodnotným budovám, byla Tugendhat (2010–2012) restaurována do původní podoby. Vila, ve správě Muzea města Brna, které se prezentuje i expozicí brněnské moderní architektury, je otevřena veřejnosti od úterý do neděle. S ohledem na velký zájem a omezenou kapacitu se návštěvníkům doporučuje objednávka prohlídky vily nejméně měsíc předem.

    Svah, kterému vévodí stavba, „čelem“ obrácená dolů k městu, končí na úpatí kdysi tichou ulicí nyní rušnou vozovkou dělící obytné budovy od nejstaršího městského parku na českém území, Lužánek (1778).

    Jako jistý protipól Tugendhat, se vstupem do ulice, směrem k parku, se nachází vila Löw-Beerova. Honosná secesní budova z let 1903–1904, snad dle projektu vídeňského architekta H. Ferstela, byla původně majetkem továrníka Fuhrmanna. V roce 1913 byla již ve vlastnictví kolegy, také továrníka, Alfréda. Bez této změny majitelů by nejspíš nevznikla Tugendhat, nebo alespoň ne na místě, kde se nachází. Rozsáhlá parcela Löw-Beerovy vily totiž končila až na vrcholu dnešní ulice Černopolní, k níž se Tugendhat „otáčí zádí“. Potřebný kus pozemku k novostavbě daroval tatínek dceři Grétě – moderní vila tak získala ideální prostor a pozici.

    Dnes je vila Löw-Beera majetkem Jihomoravského kraje ve správě Muzea Brněnska.  Prochází intenzivní rekonstrukcí, která by měla brzy vyvrcholit slavnostním otevřením. Návštěvník tu nalezne expozici dějin brněnské architektury 19. a 20. století, ale i historie měšťanství a osudů německých a židovských rodin, které spoluvytvářely charakter a podobu města. Zahrada nabídne posezení v kavárně, předpokládá se, že bude možno procházet vzhůru k Tugendhat. Obě vily by se tak staly vlastně jakousi společnou expozicí dvou navazujících etap architektury.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK