Školní pěvecký sbor Paprsek si troufl i na muzikály

    Blíží se adventní čas a pěvecký sbor Paprsek, působící už 13 roků v královopolské základní a mateřské škole ve Staňkově ulici, pomalu dává konečnou podobu dvěma novým programům. O tom, že je opravdu akční, svědčí to, že se nespokojuje jen s výběrem existujících písní, ale že žáci sami tvoří scénáře, vymýšlejí společně texty a hudbu, ve finále nabídnou premiéru originálního muzikálu. V prosinci uvede sbor dětí z šesté až deváté třídy muzikálovou pohádku Zachráněné Vánoce podle scénáře žákyně Sáry Benderradj, sbor dětí z nižších tříd chystá Zimní hrátky. I v něm zazní vymyšlené vánoční písně. Z tvůrčí dílny Paprsku vzešla už pěkná řádka písniček, textů i tanečních čísel. Nicméně občas děti neodolají a inscenují osvědčené tituly jako například v uplynulém školním roce muzikál Mrazík.

    Tato škola má mezi více než šesti desítkami brněnských základních škol výjimečné postavení. Její vzdělávací program Škola bez hranic vychází z myšlenek daltonské výchovy, vhodných pro děti z celého světa. Cílem je zaměření na výuku cizího jazyka pro děti ze států Evropské unie i pro cizince ze třetích zemí. Z 221 žáků základní školy jsou dvě pětiny cizinců ze 23 států – Afghánistánu, Arménie, Brazílie, Bulharska, Číny, Dominikánské republiky, Gruzie, Iráku, Itálie, Jemenu, Moldavska, Mongolska, Německa, Polska, Rakouska, Ruska, Řecka, Slovenska, Srbska, Sýrie, Španělska, Ukrajiny, USA, Velké Británie a Vietnamu. Škola zajišťuje i výuku angličtiny, němčiny, jako jediná v republice ukrajinštiny a také češtiny pro cizince. Vedoucí souboru charismatická a sympatická učitelka Mgr. Ivana Kašparová, okouzlující elegancí a křehkým šarmem baletky, si pochvaluje, že cizinci krásně doplňují české žáky a dávají Paprsku punc jisté výjimečnosti. Je s nimi radostná práce, jsou přínosem, který je obohacující pro ně i pro české spolužáky. Jakmile škola pořádala multikulturní den, s vervou se pustili do nácviku, aby se prezentovali rodičům i veřejnosti v co nejlepším světle.

    Ivana Kašparová se už jako tříletá chtěla stát baletkou. Začínala v baletním kroužku, pokračovala v baletní škole Iva Váni Psoty při Státním divadle v Brně, účinkovala v dětských rolích. Pak nastoupila do první experimentální baletní školy při brněnské konzervatoři a posléze se stala řádnou studentkou konzervatoře. S Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů doslova naplno vychutnala krásu folkloru, jeho barvitost, živelnost, vášeň lidových tónů a tanců. Po maturitě se stala členkou vysněného baletního souboru nynějšího brněnského Národního divadla, v němž prožila dvě desetiletí a procestovala s ním celou Evropu. Protože myslela i na budoucnost, dokázala při své baletní kariéře vystudovat pedagogický směr na Hudební fakultě pražské Akademie múzických umění. Vedle tance, hudby a zpěvu ji od dětství baví malování, takže se stala též členkou uměleckého sdružení Parnas, s nímž pravidelně vystavuje své výtvarné práce a i v tomto ohledu se jí splnil sen. Po mateřské dovolené se vydala na pedagogickou dráhu. V základní škole ve Staňkově ulici učí hudební a výtvarnou výchovu.

    Údělem každého vedoucího školního pěveckého sboru je nutnost smířit se s faktem, že žáci, které si vychoval, po čase odcházejí za dalším vzděláním. Nejinak je tomu v Paprsku. S pocitem jisté nostalgie Ivana Kašparová vnímá toto nutné střídání adeptů pěveckého umění. Je to nikdy nekončící proces, který s úskalími přináší ovšem také radost, spojenou se stálou akčností. Že i děti práce baví, je jasné a to pokládají za nejpodstatnější smysl a přínos existence tohoto sboru. Ve 14. čísle školního časopisu Staník Ivana Kašparová atmosféru svého pěveckého sboru výstižně přibližuje. Když  ve sboru vyvstala otázka, co připraví pro maminky, návrhů bylo dost, každý se viděl v hlavní roli, dramaturgem, režisérem i kritikem zároveň. Zejména ti mladší byli přesvědčeni, že právě oni jsou nejlepší herci i zpěváci, takže titulní role patří právě jim.

    „Vymysleli jsme pohádku 0 statečném Jankovi“, píše Kašparová. „Že název znáte? Je to docela možné, nevím, pravda – jak to v pohádkách bývá, i v naší figuroval král, drak, princezny a statečný Janek, ale monology, dialogy, texty i hudba písniček byly z naší autorské dílny. Dívky byly samozřejmě všechny princezny, jen nejmladší žáci se převtělili do rolí komorníků a služek, protože si na sólovou písničku ještě netroufli. S rolí krále a draka – včetně výroby dračí hlavy – nám pomohl Jan Bednář z osmé třídy. Za to mu patří velký dík. Výsledek se líbil a aplaus byl toho důkazem.

    Pro druhý stupeň byla volba jasná – pustíme se do Mrazíka. Drželi jsme se originálu, jen malá změna byla nutná. Na roli Nastěnky se nám typově hodily dvě členky – Viktoriya Kemenyash a Eva Břicháčková. Obě byly něžné, půvabné a roli zvládly na jedničku. Vyřešili jsme toto dilema tak, že jsme přikomponovali o jednu hodnou sestru Marfuši navíc – Mášenku. Na tento zásah do scénáře si brzy všichni zvykli a já tomu byla velmi ráda, protože by mi bylo líto, že jedna z nich by si nemohla zahrát. Ostatní obsazení bylo jasné. Ivana bravurně zahrál Marek Hurák, třebaže není oficiálně členem sboru, je vždy ochoten pomoci a pokaždé exceluje... Ve dvojroli Macechy a Baby Jagy se představila nadaná a doslova Bohem políbená Sára Benderradj. Opět všechny nadchla svým přesvědčivým, temperamentním a strhujícím projevem a bavila celé publikum. Jako Marfuša se představila Valentyna Cherchovych a také ona dokázala, že z ní vyrůstá velká herečka. Kateřina Romanová si zahrála několik rolí a všem ukázala, že není malých rolí. Byla stejně skvělou Babkou jako Loupežníkem, prostoduchým Saškou či stařečkem.

    U Oksany Svyda bych se ráda zastavila déle. Spolupracujeme teprve rok a musím říci, že mne vždy svým výkonem potěšila (multikulturní večery byly toho důkazem). Má oduševnělý dívčí projev, něžnost i temperament a dokonce smysl pro komiku, což nejlépe dokázala v roli dědečka Hříbečka. Zahrála si také Marusju a velmi dobře. Bohužel jako deváťačka končí a to je pro mě škoda. Budu na Tebe – Oksi – hodně vzpomínat. Hodně štěstí do života!

    Roztomile dědečkovský projev ukázala Jana Urbánková v roli Mrazíka, výborně si několik rolí zahrála Andriana Mandzyuk, krásná byla Leana Terkawi v roli Kocourka i  v dalších rolích, Samanta Guewara byla vypravěčkou. Brigita Arnoštová Loupežníkem. I ony se chystaly na další studia, přání všeho nejlepšího do života patří také jim.“

BOHUMIL HLAVÁČEK

Foto: Igor Zehl