Semilasso není jen stavba

30.06.2015 16:25

    Tout casse, tout passe, tout lasse – vše se rozbíjí, vše přechází, vše unavuje – se stalo životním mottem Herrmanna von Pückler-Muskau, z něhož odvodil i svůj literární pseudonym Semilasso. Narodil před 230 lety, v říjnu roku 1785, jako příslušník starobylého šlechtického rodu na zámku Muskau/Oberlautzi v Sasku. Začal studovat práva v Lipsku, ale pro rozmařilý život po roce studia ukončil. V roce 1802 vstoupil do Saské gardy v Drážďanech, ale i tam ho nepokojná krev vedla k výstřelkům, kvůli kterým dostal přezdívku „ztřeštěný Pückler“. Vojenskou dráhu po dvou letech opustil a dal se na cestování. Většinou pěšky procestoval Francii, Itálii, Švýcarsko. Po otcově smrti (1811) zdědil obrovský Muskauský majetek. Neusadil se tam však, vrátil se k armádě a jeho kariéra se konečně začala slibně rozvíjet. Několikrát se vyznamenal, dosáhl podplukovnické hodnosti a stal se vojenským guvernérem v Bruggách. Do vlasti si přivezl zálibu v anglických parkových úpravách při šlechtických sídlech. Podle nich uspořádal parky u svých zámků Muskau a Branitz, což si vyžádalo značné finanční náklady. V roce 1817 se oženil s o devět let starší hraběnkou Lucií Handerbergerovou. Během dalších let se Herrmann silně zadlužil; s Lucií se proto formálně rozvedl, aby se mohl v Anglii znovu bohatě oženit a dluhy splatit. Sňatek však nevyšel a Herrmann se opět vydal na cesty, tentokrát do Afriky, Malé Asie a na Přední východ. Z jedné z cest si dokonce přivezl mladou mohamedánku Machbubu, čímž své současníky značně pohoršil. Ze svých cest však vytěžil několik cestopisů, v nichž se projevil jako bystrý pozorovatel, vtipný a osobitý vypravěč, kterého si čtenáři brzy oblíbili. Jeho práce oceňovali i J. W. Goethe a H. Heine. Nešťastného dobrodruha však stále pronásledovaly dluhy. Nákladné přestavby parků byly nad jeho finanční možnosti. A tak ho v první polovině 19. století nacházíme v Brně, v nevelkém zájezdním hostinci na dnešní Palackého třídě v Králově Poli, který patřil jeho příbuznému, hraběti Schaffgotschovi. Kníže (titul získal v roce 1822 jako náhradu za ztrátu výhod po připojení Lužice k Prusku) Herrmann Ludwig Heinrich von Pückler-Muskau přijel do Brna možná i proto, aby unikl věřitelům, vlastní sklíčenosti a smutku, a našel zde klid pro psaní. To se ve vlídném prostředí skutečně podařilo a ze zcela melancholického Tutolassa se stal jen napůl melancholický Semilasso. A dopsal u nás svůj cestopis Semilasso in Afrika (Stuttgart 1836). Depresí zbavený aristokrat (k čemuž prý nemalou měrou přispěly i půvabné brněnské dámy) s pověstí dobrodruha se v Brně proslavil jako okouzlující společník a zábavný vypravěč. Schaffgotschův hostinec byl s jeho souhlasem nazván U Semilassa.

    Osvěžený kníže se vrátil domů. Dluhy zapravil z prodeje panství Muskau v roce 1845. Usadil se i s bývalou manželkou Lucií na zámku Branitz. Lucie zemřela v roce 1854, Herrmann až do své smrti v roce 1871 sídlo neopustil. Dnes je tam muzeum knížete Pücklera. Nám v Brně po něm zůstal název Semilasso, který dnes patří Kulturnímu centru v Králově Poli. A také 14 literárních prací, které opatruje Moravská zemská knihovna.

    Herrmannovo rodiště se dnes jmenuje Bad Muskau. Leží na levém břehu řeky Nisy asi 120 km od Drážďan na hranici mezi Německem a Polskem. Půvabný zámek obklopuje největší středoevropský anglický park, který je součástí světového kulturního dědictví. Sen „ztřeštěného Pücklera“ tak přece jen došel naplnění.  (čip)