Rytíři nebes – fragmenty

    Žili, jsou a budou, i když se na mnohé zapomnělo. Buď neúmyslně, nebo úmyslně. Snad zůstanou v myslích budoucích generací, které si pak budou více vážit svých předků. (J. Kratochvíl)

    Putovní výstava Rytíři nebes se přesunula z pavilonu Morava na brněnském výstavišti do třetího poschodí Technického muzea v Brně. Je bohatší o informace a sbírkové předměty z historie československého letectva. Slavnostní vernisáže se zúčastnili bývalý pilot 310. stíhací perutě RAF ve Velké Británii genmjr. Emil Boček, ředitel Muzea českého a slovenského exilu Jan Kratochvíl a další hosté.

    Na přehledných panelech najdeme jména a portréty 2 500 československých letců, kteří sloužili u Královského letectva britských ozbrojených sil. Autoři výstavy nezapomněli ani na ženský letecký sbor WAAF (Women's Auxiliary Air Force), bez něhož se váleční piloti neobešli. Jeho příslušnice nesloužily v leteckých posádkách, ani se aktivně neúčastnily bojů. Působily v zázemí při údržbě radarů a letadel, z továren se přemísťovaly k bojovým útvarům, analyzovaly průzkumné fotografie, zabývaly se šifrováním, pracovaly ve zpravodajských operacích a podobně.

    Nechybějí ani informace o jednotlivých perutích RAF, především o tom, co čekalo jejich příslušníky v zajetí nebo po návratu do vlasti. Připomínáme si jména padlých i místa, kde leží jejich hroby... Atmosféru umocňují velkoplošné dobové fotografie a dioráma. Zajímavé jsou originály osobních předmětů, oděvů a písemností z pozůstalosti brig. gen. Miroslava A. Liškutína, genpor. Vladimíra Nedvěda, plk. Františka Bartoše, por. Ladislava Šestáka, genmjr. Otmara Kučery, plk. Ladislava Bobka či genpor. Františka Fajtla.

    Pozornost návštěvníků vzbuzují znaky jednotlivých perutí: 310., 312., 313. stíhací squadrony, 311. bombardovací a 68. noční stíhací perutě. „Každá měla své vlastní motto. Na množství nehleďte – patřilo například 311. bombardovací peruti. Každá podléhala jinému způsobu výcviku, pracovala na rozdílných letounech a samozřejmě měla i jiné nasazení,“ dodává kurátor letectví Miroslav Břínek. „Stíhací perutě s lehčími letouny byly připraveny k boji nepřetržitě – 24 hodin. Noční stíhací letouny obsluhovala větší osádka, tvořili ji pilot a radarový operátor. Na rozdíl od denních stíhaček měly i noční radar. Letci používali mapy z hedvábí. Bylo to z provozních důvodů – daly se smotat do malého lehkého balíčku. Z bezpečnostních důvodů se někdy používaly mapy z rýžového papíru, ty se v případě nebezpečí daly sníst.“

    „Do výstavy jsme zahrnuli také Izraelské letectvo, které bylo založeno mezi lety 1947 a 1948. Na jeho počátku stáli naši piloti, stejně jako odborníci z RAF,“ upozorňuje ředitel Muzea českého a slovenského exilu Jan Kratochvíl. „V padesátých letech piloti svedli – i díky zkušenostem našich příslušníků – vítěznou bitvu proti značné přesile protivníka.“

    Část expozice je nově věnována blížícímu se 100. výročí československého letectva. „Návštěvníci si mohou prohlédnout modely našich letadel,“ vysvětluje Miroslav Břínek z Technického muzea v Brně. „Jsou zde větroně, stíhací AVIA B-524 či bombardovací Š-328, které měly chránit Československo před Němci. Některé modely vyráběli letci a technici z RAF při čekání na návrat svých letounů z boje.“

Zleva: genmjr. Emil Boček, manželé Sabina a Jan Kratochvílovi, dcera genpor. Františka Fajtla a ředitel Technického muzea v Brně Ivo Štěpánek.

Foto z vernisáže: Jaroslav Bobek