Pietní vzpomínka na pohřebišti v Ořechově

    Asi 15 kilometrů jihozápadně od Brna leží obec Ořechov. Vznikla sloučením tří dříve samostatných obcí – Ořechova, Ořechoviček a Tikovic. V 800 bytových domech nyní žije více než 2 600 obyvatel.

    Psal se rok 1945, konec druhé světové války byl cítit na každém kroku. Což ovšem neznamenalo, že všude je klid. Jednotky Rudé armády společně s Rumunskou královskou armádou postoupily od Bratislavy do prostoru jižně od Brna a německá obrana se stáhla k Ořechovu. Sovětská vojska zahájila 18. dubna odpoledne útok. Následující večer do prostoru dorazily německé posily a zaútočily na ořechovské návrší. Sovětské vojáky překvapily, zničily jim některé tanky a obrněná vozidla. Dlouholetý kronikář Jiří Poledňa uvádí, že na obou stranách fronty bylo vyřazeno z bojů 34 tanků a dvě letadla. Němci odolávali celý týden, nakonec byli obklíčeni ze tří stran a v noci na 24. dubna se začali přesunovat k Brnu. Jižně od Tikovic byla provedena poslední útočná zteč kozáckého vojska v dějinách válek. Odpoledne téhož dne obsadila Rudá armáda Ořechov, Tikovice i Ořechovičky.

    Rodačka z Ořechova paní Cecílie Drimlová, rozená Ševčíková, napsala v roce 1945 báseň.

    Letos na jaře v dubnovém květu / spěla k nám válka v šíleném letu. / Na dvě stě domů zbořila zcela, / jak by se u nás vyzuřit chtěla.

    V bojových akcích u Ořechova a v blízkém okolí zahynulo více než 1 600 vojáků a 23 místních občanů, zcela zničeno bylo 234 domů, většina dalších byla těžce poškozena. Střetnutí je vojenskými historiky označováno za největší tankovou bitvu na Moravě. Vojákům Rudé armády se otevřel přístup k Brnu, které bylo následně – 26. dubna – rovněž osvobozeno.

    Desítky letadel kroužily vzduchem, / plnily ovzduší pekelným ruchem. / Doškové chaloupky plály jak svíce, / nebude milých těch starušek více.

    Básní, z níž přinášíme tři ukázky, zahájil žák základní školy Marek Hrubý pietní vzpomínku u příležitosti 71. výročí ukončení druhé světové války a osvobození Ořechova. U kostela, v místech nejtěžších bojů, byl po válce vybudován památník a pohřebiště Rudé armády. Místo posledního odpočinku zde našlo 1 469 vojáků a důstojníků. Každoročně sem přicházejí místní obyvatelé, lidé z okolních obcí, zástupci Jihomoravského kraje, vojenští veteráni a představitelé mnoha dalších organizací, aby uctili památku těch, kteří se v roce 1945 zasloužili o naši svobodu.

    Zmíraly chaloupky Ryšavých, Janků, / zásahem kaťuší a za hřmění tanků. / Zmíral i Ořechov, dědina milá, / která snad tisíc let po svém tu žila.

    Mezi letošními hosty byli hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek a generální konzul Ruské federace v Brně Alexandr Nikolajevič Budajev. Přijela i delegace z ruské Voroněžské oblasti. Spolu se zástupci organizací bojovníků za svobodu, občanských iniciativ a členy klubů vojenské historie položili kytice a věnce k hlavní mohyle na pohřebišti. V krátkých projevech pak připomněli události, které prožívali zdejší lidé v závěru dubna a v prvních májových dnech roku 1945.

    „Válku začalo nacistické Německo, naším spojencem a osvoboditelem byl Sovětský svaz, nikoliv naopak,“ poznamenal hejtman Michal Hašek. „Druhé světové válce předcházel Mnichov a ten přinesl vyhnání tisíců Čechů z jihomoravského pohraničí. Válka znamenala přes 360 tisíc obětí Čechů a Slováků v boji za obnovení a svobodu Československa, ať v uniformě na východní či západní frontě, nebo civilistů v odboji a partyzánských oddílech, umučené vězně v Kounicových kolejích, nacistických věznicích a koncentračních táborech, popravenou elitu národa za prvního i druhého stanného práva, Lidice, Ležáky, Javoříčko, Ploštinu... To vše předcházelo konci druhé světové války a odsunu Němců z osvobozeného Československa. Je mi líto každého zmařeného lidského života, ale vždy se budu tvrdě stavět proti překrucování a přepisování historie.“  (jbo)

Foto z pietní vzpomínky v Ořechově: Jaroslav Bobek