Partnerství přes hranice

    „Nad Atlantikem se rozkládalo barometrické minimum; postupovalo na východ směrem k maximu, prostírajícímu se nad Ruskem, a nejevilo dosud sklon vyhnout se mu na sever.“ Tak začíná jedna z nejvýznamnějších světových próz 20. století, román Muž bez vlastností, dílo slavného rakouského spisovatele a někdejšího brněnského občana Roberta Musila. Po tomto „kosmickém“ začátku nechává autor oko své kamery prudce klesnout z nadoblačné výše dolů na zem, kde si jako dravec vyhlédl svou kořist v lidském a dopravním mraveništi vídeňských ulic v předvečer první světové války.

    Kdyby si oko musilovské kamery v tom obrovském prostoru mezi Atlantikem a Ruskem vyhlédlo cíl o pár desítek kilometrů severněji a spustilo se 25. února 1994 do rušné ulice podél brněnského výstaviště, zaznamenalo by brzy po poledni následující výjev: Dva páry rukou zvedají plechový ovál s rakouskou orlicí a za zdvořilého potlesku přihlížejících ho zavěšují na průčelí vcelku nenápadné budovy. Tím je dovršeno slavnostní otevření rakouského honorárního konzulátu v naší republice. Rakousko jich má všude po světě stovky, ale ten brněnský je první v postkomunistických zemích a zároveň je i prvním honorárním konzulátem u nás od dob, kdy byly tyto instituce jako buržoazní přežitek zrušeny. Nevím, zda bylo otevření konzulátu zrovna v den někdejších velkolepých oslav tzv. Vítězného února záměrné, či náhodné. Ať tak, či onak, dolnorakouský zemský hejtman Erwin Pröll v zahajovacím projevu mluvil o historickém dnu spolupráce České republiky a Rakouska. V každém případě se Brno od toho dne může pyšnit dalším znamenitým primátem (na nějž už se v běhu času zapomnělo).

    Dnes už rakouský honorární konzulát sídlí v dolní části Dominikánského náměstí, přímo proti vchodu do Nové radnice, sídla brněnského magistrátu. A mezi oběma státy, Jihomoravským krajem a Dolním Rakouskem i mezi Brnem a Vídní existují desítky smluv, dohod a ujednání o vzájemné spolupráci snad ve všech oblastech života. Nejde o žádnou nostalgii po dobách, kdy „rakouské kmeny žily spolu ve vyšší jednotě ve své společné vlasti“, jak se tvrdilo za Rakouska-Uherska. Jde o zintenzivnění vzájemných styků dvou odedávných sousedů. A ti se podle slov Roberta Musila „neměří, neočuchávají se navzájem jako zvědové, nýbrž vědí o sobě jako ruka a noha na jednom těle“.

    Velkou zásluhu na dobrých sousedských vztazích má právě dolnorakouský zemský hejtman Dr. Erwin Pröll, který se v těchto dnech po pětadvaceti letech loučí se svou funkcí.

MICHAL ŽÁK