Osvětim – a divadelní vzpomínání

31.1.2015 15:45

    Brněnský Klub Leitnerova, 27. ledna 2015, v den kdy si svět připomínal sedmdesáté výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim – na scéně Divadlo Líšeň – program slibuje Pokleslý kabaret o zušlechtění života na Zemi. A text, sestavený z projevů Adolfa Hitlera, Heinricha Himmlera, Rudolfa Hösse, Viktora E. Frankla, Anny Frankové,  i současných neonacistů... A bude to loutkové divadlo...

    Pokud si pod pojmem loutkové divadlo představujeme na špagátku voděného Škrholu a Kašpárka, tak budeme překvapeni.  Tvůrci programu, masek, loutek, zvuků a snad veškerenstva, co na scéně hraje, šli si pro materiál na šrotiště a na smetiště, a pro slovo? Kéž bychom mohl totéž říci o slově... Žel, texty tehdejších představitelů nejkvalitnější lidské rasy prosakují do našeho života i dnes. Samozřejmě, že Hitlerův Mein Kampf nebo Hössova kniha Velitelem v Osvětimi nebo Deník Anny Frankové jsou k sehnání a zvídavec si je může přečíst. A dalo by se z nich na jevišti číst – ale divadlo a divadelníci chtějí obvykle víc. Chtějí to slovo zdůraznit, ozřejmit, doplnit, zesílit, zdůraznit, znásobit jeho účinek. A režisér, dramaturg, scénograf, mistr zvuků  a všichni další přemýšlejí, jak to udělat... někdy se to povede, někdy je slovo umocněno, a někdy mnohé, co je ke slovu navíc rozptyluje a odvádí pozornost. Líšenští budiž pochválení, že vynalézavost, s níž vytvořili scénu a všechny nezvyklé rekvizity a masky, i hru s nimi, nebyly samoúčelné. Podařilo se jim udržet rovnováhu mezi  děním na jevišti a slovem. I když někdy s vypětím všech sil... Důležité ale je, že jevištní ztvárnění historických souvislostí a textů, které je ke spatření v podání Líšeňského divadla, oslovuje mladé diváky, a za to líšeňským poděkujme.

>><<

    A že slovo samo o sobě dokáže udržet pozornost a napjaté ticho, to bylo ke spatření v druhé část večera. K divákům hovořila paní Erika Bezdíčková. Je osvětimské dítě. Před oficiálními oslavami v Terezíně dala přednost mladým návštěvníkům Klubu na Leitnerově. A dobře udělala. Pověstný špendlík na zem spadlý by byl slyšen, když vyprávěla o svém šťastném dětství, o náhlém zvratu v politických poměrech, které rozložily klidné sousedské vztahy v Žilině, kde žila její rodina, o cestě do Osvětimi ve vagonech, v nichž umírali lidé, o setkání s Mengelem, který ji navždy oddělil od maminky a tatínka, o andělech z řad vězeňkyň, bez nichž by nepřežila, o útěku z pochodu smrti, a taky o svém dlouhém mlčení po návratu, který přerušila po mnoha a mnoha letech, když si uvědomila, že nebezpečí jednoduchých demagogických řešení je nakažlivé a visí ve vzduchu.

    Erice Bezdíčkové, brněnské pobočce Židovského muzea v Praze, která celý program zorganizovala, vedení Klubu Leitnerova i Divadlu Líšeň poděkujme za večer, který důstojně a neortodoxně připomněl sedmdesáté výročí osvobození Osvětimi.

LADISLAV VENCÁLEK

Nezvyklé loutkoherectví v podání Divadla Líšeň. – Vpravo: Erika Bezdíčková v Klubu Leitnerova.

Foto: autor