O utajeném výročí vzácného zvonu

    V roce 1515, kdy u nás pomalu končila vláda krále Vladislava II. Jagellonského a židlochovické panství vlastnil Vílém z Pernštejna, si městečko Židlochovice pořídilo do svého kostela dva nové zvony. Jeden byl zasvěcen Kristu a sv. Urbanovi, druhý sv. Filipovi, Jakubovi a Anně. Ten první vydržel do roku 1768, kdy byl při požáru tak vážně poškozen, že musel být roztaven a ulit znovu. Ten druhý však všechny nástrahy osudu překonal a vydržel dodnes, narozdíl od vlastního kostela. Z toho se dochovala pouze věž zvaná zvonice, ke které byla na konci 19. století necitlivě přistavěna nevzhledná předsíň.

    Starý kostel byl postaven zřejmě někdy ve čtrnáctém století a je možné, že jeho předchůdcem byla samostatná kaple sv. Barbory. Stavba zřejmě pochází z doby, kdy obec vlastnil moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský (1353 až 1375). Její přesná podoba není známá. Chybí jakákoli fotografie nebo obraz. Jediným dochovaným dokumentem je neumělý nákres, řez a půdorys, vytvořený rukou zámeckého úředníka Johanna Andrease Edera. Jeho obrázky však spolu příliš nekorespondují, takže je třeba je brát s určitou rezervou.

    Kostel byl několikrát vážně poškozen a následně opravován. Když byl v roce 1730 dostavěn jen o kousek dál kostel nový, byl osud toho starého zpečetěn. Byl uzavřen a časem začal chátrat. Od roku 1830 byl pak zcela ponechán svému osudu. Postupně byl rozebírán, až z něj v roce 1864 zbyla jen věž.

    Starý zvon, který má letos významné výročí 500 let svého působení ve věži, se v lidovém pojetí jmenuje Urban. Logické vysvětlení to nemá, ale pojmenování zřejmě souvisí s pověstí o místním řezníkovi, který omylem zabil vlastního synka v domnění, že konečně natrefil na psa, který mu už delší dobu chodí krást maso. Nešťastný řezník pak nechal v rámci pokání každý čtvrtek v devět hodin vyzvánět kostelním zvonem na připomenutí této tragické události.

    Ve skutečnosti je zvon zasvěcen svatým Filipovi, Jakubovi a Anně, jejichž reliéfy zvon zdobí. V horní části je po obvodu zvon opatřen nápisem ve středověké latině, jehož český překlad zní: „Léta Páně 1515, aby se toto dílo stalo skutkem, rozhodnuto usnesením celé obce městečka Židlochovic na počest svatých apoštolů Filipa, Jakuba a Anny.“

    K původním dvěma zvonům ve zvonici později ještě přibyly další dva menší. Roku 1728 to byl takzvaný umíráček, zasvěcený sv. Barboře, o 36 let později pak zvon zasvěcený sv. Šimonovi a Judovi. Za druhé světové války byly všechny zvony kromě Urbana zrekvírovány na válečné účely. Historický zvon visel ve zvonici sám až do roku 1997, kdy byly do zvonice vyzdviženy dva nové zvony: sv. Jan Bosco a sv. Antonín Paduánský. Posledně jmenovaný je tím, který dnes jako jediný vyzvání, byť rozeznít by bylo možné všechny tři.

    Vzhledem k lidskému životu je pět set let dlouhá doba. Během ní toho zvon prožil a přežil opravdu hodně a naštěstí vydržel až do současnosti. Je to vzácný historický poklad, a kdyby nebyl tak zanedbaný, byl by to poklad i estetický. Zvonice je v majetku města a není veřejně přístupná, což se zřejmě v nejbližší době nezmění.

    Vedení města letošní významné výročí zvonu přešlo mlčením. Nekonala se žádná vzpomínková akce a v místních médiích se neobjevil žádný příspěvek, ani malá poznámka. U starosty města Jana Vituly to nepřekvapuje, neboť jeho nezájem o kulturu a historii je všeobecně známý. U kulturní komise, která se v čele s předsedou Davidem Kopečkem dlouhodobě nijak neprojevuje, rovněž ne. Ale u místostarosty Tomáše Šenkyříka, který má kulturu ve městě na starosti, to už jistý údiv vzbuzovat může. Tím spíš, že je původním zaměřením muzikolog a zvon je, jak známo, hudební nástroj.

JIŘÍ SMUTNÝ

Foto: autor