Jezdec na Moravském náměstí v Brně symbolizuje alegorii Odvahy
Něco mezi sochou a architekturou
28.10.2015 14:55
Na Moravském náměstí v Brně, před kostelem sv. Tomáše, byla v den Státního svátku 28. října odhalena jezdecká socha symbolizující alegorii Odvahy. Váží čtyři tuny a tvoří ji šest dílů odlitých z bronzu. Její autor akademický malíř a sochař Jaroslav Róna (nar. 1952) je mužem mnoha profesí. Maluje obrazy a tvoří sochy, uplatňuje se jako keramik, umělecký sklář, grafik, scénograf, pedagog AVU, literát, režisér i amatérský herec. V Praze vyhrál prestižní soutěž na pomník Franze Kafky (v roce 2003 byl odhalen na Starém Městě).
Jezdecká socha pochází z výtvarné soutěže vyhlášené v roce 2012. Hlavním záměrem bylo dotvořit podobu současného Moravského náměstí. Nyní zde jsou tři výtvarná díla – socha Spravedlnosti před Nejvyšším správním soudem, fontána s vodou symbolizující Umírněnost a bronzový model Brna z dob třicetileté války jako symbol Prozíravosti. Úkolem soutěžících bylo ztvárnit sochu jako alegorii Odvahy, ve vazbě na osobnost moravského markraběte Jošta (1351–1411). Soutěž, do níž se přihlásilo 21 výtvarníků, vyhrál sochař Jaroslav Róna.
|
Návrh č. 2 – 1. místo Vítězný návrh na sochu Jošta Lucemburského pro Moravské náměstí v Brně představuje ucelený umělecký koncept, který pracuje jak s tradičním žánrem jezdeckého pomníku, tak se současným výtvarným tvaroslovím. Návrh odkazuje k reálné historické osobnosti spojené s dějinami města Brna, avšak zároveň je možné ho interpretovat jako obecnou metaforu významu a společenského postavení člověka spoluvytvářejícího národní dějiny. Socha zaujme naddimenzovanými a disproporčními prvky, které základní sochařský tvar posouvají směrem k dynamickému výrazu. Ten je navíc ještě zesílen samotným jejím usazením do reálného prostředí bez použití tradičního podstavce – plastika vyrůstá přímo z úrovně dlažby. Vzhledem k tomuto výrazovému posunu není pochyb o tom, že se takto pojatá socha Jošta Lucemburského stane určující dominantou Moravského náměstí a rovněž symbolem posilujícím kulturní reprezentaci města Brna i sebeidentifikaci jeho obyvatel se svým místem. |
Na první pohled si nelze nevšimnout, že Rónův bronzový kůň má neobvykle dlouhé nohy. Jaroslav Róna nemá rád sokly pod sochami, proto hledal řešení, jak koně zpřístupnit lidem, aby se ho mohli dotýkat. Socha měří přibližně 6,5 metru, hrot jezdcova kopí sahá až do osmi metrů. Do takové výšky ji autor vyhnal proto, aby se mezi dominantními stavbami Moravského náměstí neztratila. „Maximálně jsem zvedl těžiště, využil jsem kruhový štít, aby na dálku evokoval slunce, a vytvořil jsem takovou zvláštní organickou bránu, něco mezi sochou a architekturou," vysvětluje autor. Díky vysokým nohám koně mohou návštěvníci pod sochou volně procházet.
Místo vedle kostela sv. Tomáše je pro toto výtvarné dílo přímo symbolické – markrabě Jošt je zde totiž pohřbený. Pozorní návštěvníci si jistě všimli, že jedna Joštova socha už na Moravském náměstí je. Kamenný vladař podpírá vchod do někdejší budovy místodržitelství.
|
Jošt Moravský, též Lucemburský Narodil se jako druhé dítě Markétě Opavské a moravskému markraběti Janu Jindřichu Lucemburskému, mladšímu bratru Karla IV. Byl vychováván jako případný dědic českého trůnu, protože Karel IV. měl tehdy jen dcery. Po smrti svého otce se v roce 1375 ujal vlády nad markrabstvím. V říjnu 1410 byl v kostele sv. Bartoloměje ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římským králem. Necelé čtyři měsíce poté v Brně náhle zemřel a okamžitě se objevily spekulace o jeho otrávení. Ani tehdejší přísné vyšetřování, ale ani novodobý průzkum kosterních pozůstatků, však Joštovu násilnou smrt neprokázaly. Za dobu své vlády obnovil v Brně mincovnu, byl známý svou učeností a sečtělostí. Podle historiků patřil k největším politikům, kteří se na Moravě narodili. |
Se vznikem jezdecké sochy je spojeno založení občanského sdružení, které před časem inicioval bývalý primátor města Brna Richard Svoboda. Sdružení vyhlásilo sbírku na realizaci sochy a s městem uzavřelo smlouvu o spolupráci. Celkem se podařilo vybrat 1,4 milionu korun. Práce na soše trvaly tři roky. Cena díla je 6,9 milionu korun.
Zdá se, že jezdecká socha má nejen své příznivce, ale i spoustu odpůrců. Tak je tomu vždycky, když se objeví něco nového. Někteří lidé už pro sochu vymysleli nejrůznější přezdívky. Na Facebooku jsme mohli číst názory: „Kobyla má nohy dlouhé jako pavouk. – Asi už jsem na tohle umění moc stará. – Kdyby to Jošt viděl, asi by ho kleplo. – My neumělci tomu nemůžeme rozumět, tak jen zíráme. – Vypadá to jako Trojský kůň.“ Pro objektivitu však nutno poznamenat, že zaznívají i opačné názory: „Ta socha je hezká a patří tam. – Viděl jsem sochu včera večer a nemůžu si pomoct, líbila se mi.“ Lidé jsou zvyklí psát spíše kritiku, chválou v poslední době hodně šetříme. „Není to tak špatné, jak pořád někde čteme nebo slyšíme v televizi,“ prohlásil asi padesátiletý muž, kterého jsem požádal o názor.
Sledoval jsem závěrečné práce před slavnostním odhalením jezdecké sochy. Na náměstí přicházela spousta zvědavců i náhodných kolemjdoucích, spouště aparátů cvakaly, debaty nebraly konce. Socha Brňany názorově rozděluje. S řadou z nich jsem diskutoval i při slavnostním odhalení sochy. Na náměstí přišlo přibližně 500 lidí, jimž se v převážné většině Rónovo dílo líbí. Mnozí neskrývali obdiv a autora odměnili potleskem.
Jisté je, že na Moravském náměstí vyrostlo monumentální, pro někoho možná poněkud nezvyklé, umělecké dílo, které sem rozhodně patří. Budeme si však muset několik týdnů, možná i měsíců, počkat, než se lidé s markrabětem Joštem a jeho „žirafím“ ("pavoučím") koněm sžijí. Určitě se sžijí. Osobně věřím, že Brňané se nyní budou scházet „na Moraváku u koně", jako se už řadu let scházejí Pražané u sochy na Václavském náměstí.
JAROSLAV BOBEK
Fotografie z převozu jezdecké sochy na Moravské náměstí v Brně: Jiří Smutný
