Ministerstvo zemědělství umožňuje škody

    Svérázným výkladem Zákona o myslivosti umožňuje Ministerstvo zemědělství ČR škody na zvěři, na životním prostředí i na majetku osob. Kancelář veřejného ochránce práv tři roky marně prosazuje, aby se řešila tato situace využitím ustanovení § 29 odst. 4 zákona o myslivosti. Tedy, že do začátku platnosti rozhodnutí o uznání honitby užívá honitbu její dosavadní uživatel. Smyslem je zachovat kontinuitu mysliveckého hospodaření na honebních pozemcích, což se v ČR na mnoha z 5760 honiteb neděje.

    Zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová zdůraznila: "Chceme, aby Ministerstvo zemědělství ČR vyřešilo situaci dle platné právní normy tím, že pověří původního uživatele honitby péčí o životní prostředí a zvěř, tedy výkonem myslivosti do data budoucího uznání honitby. A promítlo to i do budoucí legislativy, aby se opakování současné špatné situace zcela vyloučilo."

    Zástupkyně ombudsmana pokračovala: "S ministerstvem jsme jednali, to však hájí výklad práva, který současnou situaci naopak ještě více umocňuje. Tvrdí, že nelze myslivost provádět na pozemcích, které jsou sice honební, avšak není na nich stanovena správním rozhodnutím honitba (musí mít nejméně 500 ha, což je čtverec o straně 2,3 kilometru). V současnosti jsou takových neuznaných honiteb bez hospodáře desítky. Ministerstvo fakticky nemá zájem stav napravit, několik let s ním jednáme bez výsledku. Neumožňuje, aby se na neuznaných honitbách mohla vykonávat péče o zvěř. Je to velký problém, který dopadá na stav životního prostředí v honitbě. Také na vlastníky pozemků, kterým zvěř spásá zemědělskou úrodu a ničí pozemky (rozrývají je přemnožení divočáci), přičemž není nikdo, po kom by mohli žádat náhradu škody. Není tam žádná sanitární péče, neřeší se přikrmování zvěře v zimě, nikdo tam nemůže ani hlídat výskyt pytláctví. To byla povinnost uživatele honitby, který dnes z rozhodnutí ministerstva v mnoha honitbách chybí." (vž)