Kometa „zabodovala“ i pro město a region

    Na Nové radnici se v sobotu 22. dubna ve 14 hod. setkali hráči a realizační tým hokejové Komety s primátorem města Petrem Vokřálem a s hejtmanem Bohumilem Šimkem.  Na zaplněném Zelném trhu V 15 hod. následovalo setkání s Brňany, samozřejmě především s fanoušky, příznivci hokeje a sportu.

    Víc než půl století trvalo, než se titul hokejového mistra republiky vrátil do Brna. Dávno je pryč čas, kdy někdejší Rudá hvězda, fanoušky vtipně a trefně přejmenovaná na Kometu, dominovala a v době největší slávy neměla u nás rovnocenného soupeře. Stejně tak doba, kdy hokejové žezlo převzala Dukla Jihlava a Kometa (ZKL) slábla, v nesnadných dobách klesala až k sestupu.

    Vlastně jen pár let, kdy se brněnský hokej vrátil do nejvyšší soutěže. Návrat úspěšný. „Nová Kometa“ dávala znát, že je s ní nutno počítat v boji o nejvyšší stupně. Letitý hlad po špičkovém domácím hokeji vedl v Brně snad až k příliš velkému očekávání brzkého mistrovského titulu. Mohl možná působit až kontraproduktivně, zbytečně stresovat.

    Situace v dnešní nejvyšší soutěži je jiná než v dobách nadvlády Rudé hvězdy, pak Dukly. Konkurence je velká, týmy poměrně vyrovnané, jasně dominantní postavení nemá nikdo. Nedočkavé volání po prvenství, dost i medializované, po dlouhém půstu vysvětlitelné, může vést i k opačnému efektu, zbytečné frustraci. Už postup do vyřazovacích bojů v play off něco znamená a opakovaná účast ve finálovém boji je úspěchem. „Nové Komety“. Mistrovský titul se zákonitě musel dostavit. Po padesáti jedna letech, v roce 2017 získává HC Kometa Brno dvanáctý mistrovský titul. Srovnává tak skóre s HC Duklou Jihlava, s níž se nyní dělí o první místo v historické tabulce. (Jihlava se ve stejný čas do nejvyšší soutěže navrací.)

    Po výborném startu do nedávno ukončené extraligové sezóny, se mužstvu přestalo dařit, jen zvolna se pak navracela a ladila forma. Play off zastihla však Kometu v udivující pohodě a formě. Ohromujícím způsobem přehrála soupeře, vítězila fascinujícími výkony. Zisk mistrovského titulu byl naprosto přesvědčivý.

    Při televizním přenosu hovořil komentátor s hráči z někdejší slavné éry brněnského hokeje. Obránce František Mašláň popsal tehdejší mistry jako tým složený z klíčových hráčů, kteří zápasy rozhodovali, a těch, kteří měli úkol mužstvo „podržet“. Sám patřil k těm druhým – „dělníkům“. Kometa byla hvězdným týmem s řadou výrazných hokejových osobností, na prvém místě s Vlastimilem Bubníkem. Bez týmové podpory a souhry by to však ani tehdy nešlo.

    „Nová Kometa“ má i zvučná jména. Jmenovat některé, by však bylo křivdou nejmenovaným. Vítězství bylo jednoznačně dílem týmu. V závěrečných bojích se představil jako mimořádně kompaktní, vyrovnaný. Také sehraný a chytrý, obětavý, s vůlí po vítězství. Když jeden měl slabší den či drobný výpadek, hned se vytáhl a zastoupil někdo další. Uznání patří všem bez rozdílu.

    Jistě největší zásluhu má rozvážný muž na lavičce a nejen na ni: Libor Zábranský, trenér a majitel klubu. Brněnský hokej vzkřísil z někdejší letargie. I zpovzdálí znát, že vládne silnou neformální autoritou, to své umí a k cíli jde se zarytou vytrvalostí. Jistě byl přesvědčen, že titul dřív či později přijít musí. Mohu být vedle, myslím však, že k zisku letošního titulu svou trochou napomohlo, že se ta možnost nepřetřásala na veřejnosti předem. Snad jen v tichosti, šeptem, mezi svými. Mlčelo se a pracovalo. Možná i část úspěšné strategie. Vlastimil Bubník v rozhovoru před lety, kdy žil už v soukromí, trochu i zapomenut, vyslovil výstižnou větu (2004): „U sportu mají dělat lidé nejen s obchodním myšlením, ale také se zájmem o věc.“ Možno dodat: nejen ve sportu.

    Televizní moderátor dal F. Mašláňovi svým způsobem zvláštní otázku. – Dal by se opět na hokej, kdyby byl dnes mladý? Odpověď zněla věcně: „Ne. – My jsme byli moc malí,“ dodal. Někdejší obránce byl nevysokého vzrůstu, teď věkem trochu shrbenější, menší. Tolik otázka a odpověď. Až na to. – Kdyby se dotazovaný narodil o třicet, čtyřicet let později, nejspíš by díky změněným podmínkám života, vyrostl o kus vzhůru. A další věci… Takže: jasná volba.

    Těžko srovnávat dnešek se včerejškem. Dřívější hokej byl víc technický, dovolil více „kudrlinek“ i elegantních kombinací. Kdyby dnes na led nastoupil někdejší rozhodčí, hra by snad nikdy neskončila pro neustálé přerušování, vhazování a vylučování, snad teprve až by na trestné lavici bylo víc hráčů, než na kluzišti a střídačce.

    Pohybuji se víc ve světě kultury než sportu, sport mám však rád. Do kultury v širším smyslu slova patří. Jsou lidé, kterým sportovní hry nic neříkají a není na tom nic zvláštního, ani špatného.  Vyskytují se i ti, kteří na ně hledí s despektem. To už je míň dobré, když někdo vyznává jen to své. Vždy však bylo dost i osobností z jiného „ranku“, které sport „chytl“ a stali se dokonce fanoušky hokeje. Přihodit se tak může, i když člověk neměl třeba v životě v ruce hokejku a snad ani brusle na nohou. Pěkně mi o tom povyprávěl třeba spisovatel Ivan Kříž (2006):

    „V šedesátých letech byla na vrcholu brněnská Kometa. Chodil jsem na všechny zápasy s klavíristou Karlem Janderou a s Jaromírem Tomečkem. Podíleli jsme se na založení Kometa klubu. S Jaromírem Tomečkem jsem obcházel fabriky a tahali jsme z ředitelů peníze na provoz klubu. Podařilo se nám zapojit dokonce i Milana Kunderu – esenci intelektuála, který měl ke sportu opravdu hodně daleko. Osobně jsem byl svědkem jak Kundera lanařil a přemlouval starého Jana Drdu, který se v životě na hokej nepodíval, aby se dal také do Kometa klubu. Bubník, Danda, Vaněk, Černý, to byla elegance, vtip, estetická kvalita v jejich hře. Proto se nám to tak líbilo.“

    Párkrát jsem si ve svých textech posteskl po zašlých časech staré dobré Komety, s mnoha jinými jsem čekal jejich návrat. Tak je tu. Téměř nepřetržitou šnůru titulů nečekám. Obhájit titul bývá těžší, než ho získat. Chtějí ho totiž všichni. Pokud však Kometa udrží ducha této sezóny, jistá výhra je na sázku špičkového, profesionálního výkonu s maximálním úsilím uspět.

    V sobotu 22. dubna v 15 hodin se na zaplněném Zelném trhu sešli hokejisté se svými fanoušky a příznivci. Bylo jich tu tak dvanáct tisíc, tedy jako piv točených a věnovaných zdarma k oslavě sponzorem Komety Pivovarem Starobrno. Ten byl také iniciátorem nasvícení Špilberku modře, tedy jednou z klubových barev. Tou druhou, bílou je Špilberk osvětlen den co den, po celý rok. Tedy, pokud není zataženo a pošmourno.

    Něco přes dvanáct tisíc diváků by se mělo vejít na nový zimní stadion. Vyroste na místě toho někdejšího. U Lužánek. Slíbili společně primátor města Brna Petr Vokřál s hejtmanem Jihomoravského kraje Bohumilem Šimkem při setkání s hráči a realizačním týmem HC Kometa týž den ve 14 hod. Poděkovali mistrům za výkon, návrat titulu do Brna, ocenili přínos pro město a kraj. B. Šimek „přinesl“ dárek v podobě půl druhého milionu korun z krajského rozpočtu pro rozvoj mládežnického hokeje. (Dodejme, že Kometa si při výchově budoucí generace také dobře vede.) „Vrátili jste Brnu hokejovou hrdost,“ vystihl atmosféru primátor.

    Ta byla přátelská a neformální. Hosté obdrželi plakety i kuličky do „časostroje“, které se staly zajímavým brněnským suvenýrem. Ne tak dávno si „orloj“ na náměstí vysloužil posměšky nejednoho Brňana, že nemá ciferník a vypadá tak nějak divně. Zvykli jsme si již, že nejde o hodiny typu, co má nakonec každý na zápěstí, ale o umělecký kus, plastiku zajímavého designu skrývající časový stroj, koncipovaný s vazbou na brněnskou historii a známou pověst. Setkání nedlouhé, příjemné, uvolněné. Hráči Komety přispěli do programu zvučným a výstižným „chorálem“ s textem: „tak jsme mistři, no a co?“ Vynikajícím sportovním výkonem na místě zaujal Michal Gulaši. Na zádech snesl po starých radničních schodech zraněného Tomáše Vincoura. I pro trénovaného borce to musela být docela fuška. Pak jen závěrečné hromadné foto u kašny i na ni. Někteří byli již pryč, jiní se zpozdili, všichni na snímku nejsou. Novinářů se na akci zvlášť moc nesešlo, snad, že byla sobota, po fajruntě.

    Pozváni byli i hráči někdejší Komety, moc dobrý počin, mnozí už mezi námi nejsou.  Nechyběl výborný brankař Vladimír Nadrchal. Třebaže s holí, pohyblivý, rychle navazující hovory s mladými kolegy. Když jsem s ním před časem vedl rozhovor, nebyl vůbec veselý, že Brno je bez hokeje. „Slyšel jsem, že se utvořila nějaká skupina, která se pokouší vrátit brněnský hokej do nejvyšší soutěže. Fandím jim. Byl bych rád, kdybych takový hokej ještě v Brně někdy uviděl.“ (2004)

    Jako mnoho jiných se dočkal. Vinu za špatný, ne tak dávný stav, přičítal nedostatku velkých firem v Brně, které by sport finančně podpořily. Byl tu Rudolf Potsch, Karel Skopal, … Jaromír Meixner, později kolega z novinařiny, uznávaný sportovní redaktor kdysi velmi populárního, dávno také již neexistujícího Brněnského večerníku. Bylo dobré vidět společně ty někdejší se současnými mistry.
Kontinuitu času i ctění tradic nelze opomíjet. Jsou důležité pro současnost i budoucnost.

    Den slávy pro hokejovou Kometu byl pro některé obyvatele města i regionu dlouho očekávanou, velkou událostí. Pro jiné jedna z množství denních zpráv, kolem některých jen tak prošuměla. Denně se děje tolik jiných pro svět důležitějších věcí!

    Pro město, region a všechny obyvatele, je titul hokejových mistrů jedním ze signálů, že Brno žije, je to místo zajímavé, atraktivní, děje se tu, a to v řadě okruhů lidské činnosti. Každý úspěch posiluje pocit příslušnosti k místu, sounáležitosti, i pocit jisté, přiměřené hrdosti. Každý viditelný, ale i míň vnímaný úspěch, překračující hranice města a regionu ve vědě, technice, kultuře, umění, sportu a v dalších oblastech lidského konání, přidává městu na zvuku i významu. Stává se současně vizitkou, signálem i pozvánkou pro ty odjinud.  Tak: díky Kometě, a mistrům všech oborů!

JAROSLAV ŠTĚPANÍK
Foto: Petr Štěpaník