Příkladná spolupráce Svazu tělesně postižených a Klubu českých turistů

I stromy mají svá tajemství

21.08.2013 23:10

    Členové brněnské organizace Svazu tělesně postižených v ČR a Klubu českých turistů mě pozvali k návštěvě Arboreta Křtiny. Přiznám se, že mě to velice zaujalo a potěšilo. Po pozemcích Ústavu ekologie lesa tehdejší Vysoké školy zemědělské v Brně jsem se naposledy potuloval někdy před pětadvaceti lety při natáčení dokumentárního filmu „Člověk a les“, k němuž jsem psal scénář. Pachatelé prý se rádi vracejí na místo činu, není tedy divu, že jsem pozvání s velkou chutí přijal. A dost jsem se těšil…

    Prohlídka Arboreta Křtiny i další společně pořádané akce jsou součástí projektu Turistikou k aktivnímu stáří, jehož nositelem je pražské ústředí Klubu českých turistů. Na spolufinancování se podílí i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Koordinátorka PhDr. Jiřina Dobešová z brněnského Klubu českých turistů a Ludmila Pilátová z městské organizace Svazu tělesně postižených mi cestou do Křtin vysvětlily, že prvořadým cílem jejich společného snažení je podchytit zájem osamělých, ale především – jak obě zdůraznily – činorodých seniorů. Brněnští jsou v tomto směru velmi aktivní. Společně už byli v Mariánském údolí v Brně-Líšni, v Hvězdárně a planetáriu města Brna, v dohledné době navštíví Židovský hřbitov v Brně-Židenicích. Zdá se, že se rodí nová, velice prospěšná a zajímavá spolupráce.

    Před branou Arboreta v Křtinách se nás sešlo sedmnáct. Myslím, že pořadatelé tentokrát vybrali „objekt“ ke společné procházce velmi dobře. Arboretum je součástí Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Rozkládá se na 23 hektarech. Zabírá louky kolem potoka, přilehlé části lesních svahů, jeho součástí je i rybník hned při vstupu do areálu. Založeno bylo v roce 1928 profesorem tehdejší Lesnické fakulty VŠZ v Brně Augustem Bayerem.

    „Drží svou vartu. Byly stvořeny k životu pro druhé. A mlčky slouží. Drží se země všemi kořeny a neustoupí. Pijí vláhu z louží, vystačí s málem. S útlou nadějí sluneční světlo v kyslík mění. A ještě po smrti nás věrně zahřejí. Hej, stromy, vezměte mě do učení!“

    Těmito slovy vyznává básník Jiří Žáček svou lásku ke stromům. Podobně, snad jen trochu prozaičtěji, hovoří o dřevinách i naše průvodkyně Iva Horáčková. S nevšedním zájmem hltáme její informace. Obdivujeme dvoudomý zmarličník japonský, statné jeřáby, vzácný jilm horský, douglasku tisolistou, více než 110 let starý smrk ztepilý, nádherné azalky a rododendrony, stejně jako dub bahenní, jehož listy se na podzim přebarvují do červena, či vilín japonský, který – pokud se mu dobře daří – rozkvétá i dvakrát za rok. A co teprve vzácný cedr s nádhernými šiškami…

    Nedá mi, abych se nezeptal na největší vzácnost, kterou zde mají. Ušli jsme jen několik desítek metrů a už ho vidíme. „To je on,“ říká průvodkyně. „Pajehličník přeslenitý, odborně Sciadopitys verticillata, pochází až z dalekého Japonska. Moc se mu sice nedaří, praskl mu kmen, ale je úžasný.“ Tato živá fosilie pochází – podobně jako tato toreja, kterou jsme v arboretu rovněž obdivovali – až z dob dinosaurů.

    Cestou po arboretu naše průvodkyně bravurně odpovídá na všechny zvídavé otázky. A že jich bylo… Dozvídáme se mnohá tajemství ze života stromů. Na lesní pasece kousek od cesty se pyšně tyčí sekvojovec obrovský, zvaný též mamutí strom. Je nádherný. Ve své domovině v Kalifornii dorůstá až 100 metrů a údajně se dožívá i 3 000 let. Zaujal nás podražec – liána, která se pne po kmeni uhynulého stromu a „chlubí se“ zelenými plody, připomínajícími malé okurky. Někteří z nás doslova jásají radostí, že poznali korkovník amurský. Na jeho kmeni vidíme nejrůznější přístroje, pomocí nichž odborníci sledují růst tohoto stromu. Raritou v arboretu jsou i stovky druhů, kříženců a kultivarů vrb. Nádherně se tu dýchá, voda a mokro na člověka působí doslova blahodárně…

    Pro poučení návštěvníků byla v arboretu zřízena naučná stezka s informačními tabulkami. Estetiku celého areálu navíc vhodně doplňuje 25 dřevěných soch, které vytvořili studenti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně při sochařských sympoziích. Zajímavostí je bezpochyby i nově zbudované rašeliniště a vřesoviště, stejně jako venkovní výukový amfiteátr a navazující rekreačně-výchovná stezka Chvála stromů, věnovaná jednotlivým druhům dřevin.

    Společně jsme strávili velice příjemné dopoledne. Nádherná procházka, odborný výklad průvodkyně, pár fotografií na památku, příjemní lidé, s nimiž jsme se v arboretu potkávali – na všechno budou členové brněnského Klubu českých turistů a Svazu tělesně postižených určitě dlouho vzpomínat. A za pár dní se opět setkají při jiné příležitosti. Možná někde v Brně, v Židlochovicích nebo kdekoliv jinde. Doufejme, že jim takováto přátelská setkávání dlouho vydrží…

JAROSLAV BOBEK

Foto z Arboreta Křtiny: autor