Dne 12.12.2012 uplyne 100 let od narození Lea Eitingera

Co spojuje norské Oslo s jihomoravskou Lomnicí?

    Oslo není pouze jméno norského hlavního města, ale také iniciálová zkratka Okrašlovacího spolku pro Lomnici a okolí. Lomnice a Oslo? To spojení vypadá na první pohled trochu podivně, ale tyto dvě značně odlišné lokality spojuje kromě jména a zkratky ještě osobnost profesora Eitingera: zatímco v jihomoravské Lomnici na Tišnovsku se Leo Eitinger narodil (12.12.1912), v Oslu, centru norského království, svůj život skončil (15.10.1996).

    Ti, kteří Eitingerovo jméno v životě neslyšeli, nemusí mít výčitky. Dnes se totiž u nás o osudu L. Eitingera téměř nic neví. Takže teď už chybí jen to hlavní: kdo vlastně byl Leo Eitinger?

    Odpověď je následující: nejprve oběť holocaustu, později významný vědec v oboru psychiatrie a neméně významný aktivista v oblasti lidských práv. Jeho osud je odrazem historie 20. století. Narodil se v židovské rodině, byl ze šesti dětí nejmladší. Z rodné Lomnice se Eitingerovi přestěhovali do Pohořelic, Leo vystudoval židovské gymnázium v Brně a poté byl nějaký čas posluchačem filozofie a germanistiky na tamější Masarykově univerzitě. V roce 1932 se ale rozhodl pro studium medicíny, které na brněnské univerzitě dokončil v roce 1937. Lidé židovského původu však tehdy neměli dobré vyhlídky na práci ve svém oboru. Lékaře Eitingera tak čekala v roce 1938 služba v armádě na místě důstojníka letectva, zúčastnil se dokonce i bojů na slovensko-maďarské hranici. Po návratu do Brna se spojil s norskou organizací Nansenhjelp, která pomáhala ohroženým lidem − hlavně dětem − vycestovat do Norska. Sám však také musel brzy odjet z rodné země na tzv. Nansenův pas. (Nansen, po němž byla zmíněná charitativní organizace pojmenována, byl nejen slavný polárník, ale i politik, jenž přebíral odpovědnost za humanitární akce obrovského rozsahu a jehož Společenství národů jmenovalo prvním Vysokým komisařem pro uprchlíky, kteroužto funkci pak Nansen vykonával až do své smrti; v roce 1922 Nansen obdržel za svoji práci pro uprchlíky a osoby na útěku Nobelovu cenu míru.) Eitinger i nadále zprostředkovával pomoc židovským dětem v Československu. Uveďme však také, že sedmnáct odvezených dětí si vyžádali jejich rodiče zpět do tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava v domnění, že jim doma bude lépe: všechny tyto děti bohužel skončily v koncentračních táborech…

    V Norsku začal L. Eitinger pracovat ve svém oboru, ale to trvalo jen krátce, poněvadž v roce 1940 došlo k okupaci země Německem a krátce nato byla dr. Eitingerovi nacistickými úřady zrušena jeho licence. Uchytil se jako dělník na pile, ale již za pár týdnů se musel začít skrývat a v ilegalitě prožil zhruba rok. V březnu 1942 byl prozrazen, zatčen a uvězněn, v následujícím roce byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a ke konci války byl transportován do Buchenwaldu. V Osvětimi byl zařazen coby lékař do táborového špitálu, kde byl jedním z jeho pacientů dnes světoznámý spisovatel Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny za mír. (Po válce se  několikrát setkali − nejprve na univerzitě v Oslu, kam Wiesel přijel přednášet; oba velcí muži se pak stali přáteli.) Z celkového počtu 762 Židů, kteří byli deportováni z Norska do nacistických koncentráků, se pouze třiadvaceti židovským vězňům poštěstilo přežít: L. Eitinger byl jedním z nich a sám uvedl, že mu jistě pomohl přežít jeho někdejší přechod z filozofické fakulty na studium medicíny. Po skončení 2. světové války se dr. Eitinger nejprve vrátil do Brna, s většinou svých blízkých se však již nemohl setkat, protože jejich životy vyhasly v německých lágrech. Odcestoval tedy zpět do Norska, kde se věnoval vědecké práci a nakonec působil až do doby, kdy odešel do důchodu, ve funkci vedoucího Psychiatrické kliniky univerzity v Oslo. Stal se jedním ze zakladatelů viktimologie, vědeckého oboru, který zkoumá důsledky agrese na oběť. Rozhodl se totiž, že bude potřebné věnovat se následkům prožitých traumat, s nimiž měl své vlastní smutné zkušenosti. Z jeho děl uveďme alespoň tituly Norští a izraelští přeživší z koncentračních táborů a Mortalita a morbidita v důsledku nadměrného stresu. Problematice stresu a katastrof se věnoval i coby emeritní profesor. Za své práce obdržel profesor Eitinger řadu cen a vyznamenání. Jedním z projevů odkazu tohoto významného vědce a velkého člověka a humanisty je i Cena Lisl a Lea Eitingerových, kterou uděluje Univerzita v Oslu za význačné práce v oblasti lidských práv a psychiatrie.

    Při příležitosti stého narození ve světě slavného, u nás téměř neznámého lomnického rodáka, začal před časem v Okrašlovacím spolku pro Lomnici a okolí vznikat projekt, který chtěl záslužnou rodákovu činnost připomenout. Projekt se brzy začal rozrůstat, takže Spolek ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně, Univerzitou Oslo, Českou psychiatrickou společností a dalšími institucemi, ale také s materiální podporou Velvyslanectví Norského království v Praze, mohl připravit hned několik zajímavých a podnětných akcí. Zmiňme zejména konferenci Odborný a lidský odkaz Lea Eitingera, která se konala 8. a 9.11.2012 na Masarykově univerzitě v Brně, a odborné kolokvium Reprezentace traumatu v literatuře a umění (Dům umění města Brna, 20.11.2012). Obě akce se honosí účastí řady odborníků od nás i ze zahraničí: pozvání organizátorů přijali například profesor Lars Weisaeth z Národního vědeckého centra pro studium násilí a traumatického stresu, které je pracovištěm Univerzity Oslo − prof. Weisaeth pracoval například s postiženými po útoku vraha a teroristy Breivika na ostrově Utoya; norská lékařka a politička Astrid Noklebye Heiberg, jejímž učitelem a rádcem byl právě prof. Eitinger; psychiatři Marek Preiss, Jan Vevera, Oldřich Vinař a další. Na první jmenované konferenci byla představena kniha Magneho Skjaraasena Doktor pro život. Příběh Lea Eitingera, kterou přeložila doc. Miluše Juřičková, vysokoškolská pedagožka Masarykovy univerzity v Brně. V rámci projektu se uskuteční řada dalších akcí: vystoupení folklorních souborů v lomnické židovské čtvrti, prohlídky lomnických památek, výstava o osudech rodiny Eitingerů, odhalení Eitingerovy bysty v lomnické synagoze, filmový cyklus v brněnském kině Art,  ochutnávka židovských specialit aj. Záštitu nad projektem převzali hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, primátor města Brna Roman Onderka, norský velvyslanec v ČR Jens Eikaas, český velvyslanec v Norsku Luboš Nový a rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek.

JAN MERVART