Čím se chlubí Brno-sever

    Viděli jste už anděla? Podíváte-li se na mapu statutárního města Brna s vyznačením jeho městských částí, možná ho uvidíte v pravém horním kvartále: jako by se zády k vám chystal vzlétnout k Moravskému krasu a Drahanské vrchovině. Má velkou hlavu s vlasy do vysokého drdolu, jeho levé křídlo tvoří Královo Pole, pravé zas Maloměřice a Obřany, pod levou nohou má Brno-střed, pod pravou Židenice… Ano, to je městská část Brno-sever, jedna ze tří brněnských částí, která není pojmenovaná podle své čtvrti. Jednoduše proto, že těch čtvrtí obsahuje pět: směrem ze severu na jih jsou to Soběšice, Lesná, bývalé samostatné město Husovice a část Černých Polí a Zábrdovic.

    Když otcové města v roce 1990 dělili brněnské území na dvacet devět městských částí, museli u názvů dvou z nich volit kompromis; pro tu třetí, či vlastně první, se název Brno-střed nabízel zcela logicky. A tak jižní část nazvali Brno-jih a severní tedy zákonitě Brno-sever. I když… kdybychom to vzali doslova a z náměstí Svobody putovali přímo na sever Brna, došli bychom do Jehnic, které spolu s Ořešínem a Útěchovem leží ještě severněji než Brno-sever. Takže Brno-sever je vlastně Brno-severovýchod. Hlavně že to místním obyvatelům nevadí a alespoň ti, co bydlí v Černých Polích, ale zejména na Lesné a v Soběšicích, si užívají pohody bydlení mimo nejžhavější centrum velkoměsta a blízko lůnu přírody. Však také téměř polovinu území této městské části tvoří lesní porosty, zahrady a ovocné sady. To je lákavá nabídka, která na lidi zabírá. Svědectví o tom podává i statistika: ačkoli rozlohou svého území Brno-sever uzavírá první čtvrtinu nejrozsáhlejších městských částí Brna – je sedmé –, co do lidnatosti mu patří místo druhé. Není se co divit, vždyť na katastru Lesné vzniklo v šedesátých letech minulého století nejzdařilejší brněnské sídliště, které se dále rozrůstá. A třeba v Černých Polích neváhali svým ulicím dát název Klidná a Zátiší, nepochybně podle jejich charakteru a vzhledu. (Dokonce i v Husovicích byla kdysi ulice Tichá, ta ovšem svůj původní charakter ztratila a nyní je z ní ulice Lieberzeitova.) Nicméně dnes už městskou částí prochází několik frekventovaných dopravních tepen včetně části Velkého městského okruhu, který vede ulicí Provazníkovou, Husovickým tunelem a ulicí Porgesovou.

    Různorodou podobu Brna-severu určila už poloha. Městská část se rozkládá v severovýchodní části brněnské rokliny – stoupá od „přízemí“ v Zábrdovicích a Husovicích přes „mezanin“ v Černých Polích až do „prvního patra“ v Lesné a „půdní nástavbě“ v Soběšicích, korunované věžičkou – tamní rozhlednou na Ostré horce. Na té jako na nejvyšším bodě pomyslně vlaje vlajka městské části v národních barvách: je červená, uprostřed s bílým (stříbrným) břevnem, na kterém jsou čtyři modré šesticípé hvězdy. Každá z nich je za jednu čtvrť, z nichž původně městská část vzešla, tedy bez Zábrdovic, jejichž zhruba třetina byla k Brnu-severu připojena až v roce 1998. Nejen z rozhledny, ale i z ulice Vyhlídka v Lesné, na návrší nad údolím řeky Svitavy, oddělující Brno-sever od sousedních čtvrtí na levém břehu, je dobrý výhled po okolí. Zjitřená imaginace probuzená pozorováním umožní divákovi vidět mravenčí hemžení ve spleti ulic velkoměsta i okolní volnou přírodu až k dalekým obzorům. A člověka to bezděky přivede k historii tohoto území.

    Dřívější samostatné obce za hranicemi Brna se začaly formovat už ve středověku coby sídla ve vlastnictví klášterů (to se týká Zábrdovic, Husovic a Soběšic), případně až v 19. století (Černá Pole) nebo dokonce poměrně nedávno (Lesná). Neklamným poznávacím znamením nových čtvrtí jsou samozřejmě věže paneláků, jimž nemůže konkurovat ani výstavba z dob průmyslové revoluce, kdy v Husovicích a Zábrdovicích vzniklo několik hlavně textilních továren. Památkou na ně jsou názvy ulic Přadlácká a Valchařská v Husovicích a Tkalcovská v Zábrdovicích, ale i bývalé nouzové kolonie, jako byla Šanghaj (Divišova čtvrť), v nichž žili dělníci, kteří přišli do Brna za živobytím. Tehdy byly postaveny i nájemní domy v bývalém tzv. Bronxu v okolí ulic Cejlu, Bratislavské, Francouzské a Vranovské, jež se dnes postupně renovují. S rozvojem města po vzniku republiky pak začaly vznikat zejména v nově budovaných Černých Polích celostátně významné instituce, počínaje nejstarším zemědělským a lesnickým vysokým učením v českých zemích (dnes Mendlova univerzita) a později Dětskou nemocnicí, až třeba po nynější Romské muzeum na Bratislavské ulici nebo Český metrologický ústav na Lesné. A nelze zapomínat ani na architektonické skvosty, jako je secesní husovický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, tvořící jednotný urbanistický celek s přilehlým parkem, v Černých Polích pak Schodová ulice, světoznámá vila Tugendhat či další funkcionalistická stavba – kavárna Era. Ba i zmenšeninu další slavné stavby tu lze najít, a to Kaplického „chobotnici“ v podobě autobusové zastávky na Loosově ulici na Lesné. Naprostou kuriozitou jsou dva pomníky v Soběšicích. Jeden je na paměť prvního trigonometrického bodu na území rakousko-uherské monarchie, druhý je na počest Praotce Čecha. Sportovci si zase zakládají na Závodě historických vozidel do vrchu v Soběšicích či na prvním DiscGolfovém hřišti v Brně a tradičně už na soběšické střelnici a jezdeckém areálu Panská Lícha.

    Je toho hodně, čím se městská část Brno-sever může chlubit. Tvoří ji prostředí, jež stojí za zevrubnější prozkoumání. Jednotlivé čtvrti v něm vedou dialog, v němž si mohou vyprávět o své jedinečné historii i současném životě a tím své partnery přijímat do svého světa. Do světa, který je dobrým místem k žití a dokáže tak čelit všem katastrofickým scénářům, co před nás staví filmaři, různí proroci, dokonce i někteří vědci.

    Vždyť jaké může být poslání městské části v podobě anděla, než být i nadále symbolem dobré zvěsti.

MICHAL ŽÁK