Rok 2020

 

V únoru jsme byli v divadle

    Nebyla to návštěva některého z představení, ve čtvrtek 6. února jsme absolvovali mimořádně zajímavou exkurzi po čerstvě zrekonstruovaných provozních prostorách Janáčkova divadla v Brně. Provázel nás vedoucí správy divadelních budov Národního divadla v Brně PhDr. Vlastimil Fabišik. A byl to i sportovní výkon, protože jsme prošli všechno, co umožňují bezpečnostní předpisy, od podzemí až po páté patro. Stanuli jsme i na jednom z největších jevišť v Evropě, sešli jsme do orchestřiště pro 54 hudebníků, prohlédli si šatny, lóže, salonky, depozit kostýmů, zkušebny a další běžně nepřístupná místa.

    Stav budovy signalizoval nutnost rekonstrukce již několik let. V roce 2016 se realizovalo opláštění budovy bulharským travertinem, byly provedeny úpravy jevištních technologií a další rekonstrukční práce. Ta poslední rekonstrukce proběhla v období od července 2017 do října 2019. Zahajovalo se Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky jako v roce 1965, kdy bylo divadlo postaveno. Když jsme v hledišti poslouchali zasvěcený výklad dr. Fabišika, bylo zřejmé, že to hlavní a zásadní zůstává očím návštěvníků skryto. Sedí sice v poněkud „obnošených“ křeslech, ale střechou nezatéká, páteřní sítě elektro, klimatizace a vzduchotechniky jsou v pořádku, úspornější horkovod nahradil zastaralý parovod, umělci i technický personál mají k dispozici důstojné zázemí. Náročnou rekonstrukci přečkala bez úhony i ozvučnice, používaná pro velké koncerty. Návštěvníci divadla nepochybně ocení rozšířenou kapacitu bufetu a toalet, možnost bezbariérového přístupu i elegantní obnovený vzhled foyer. Někteří budou možná postrádat Janáčkovu bustu, ale i pro tu se hledá vhodné umístění. Nahradila ji čistá světlá plocha leštěné žuly s faksimile Janáčkova rukopisu názvů jeho oper. Do samostatného prostoru se přesunula i večerní pokladna a prodejna programů a propagačních materiálů. Tři čtvrtě miliardy rozhodně nebyla promarněná částka. Na zbývající zlepšení je nutné obstarat finance a pro velmi postrádanou divadelní kavárnu najít provozovatele.  (čip)

Článek kolegy Václava Žaluda najdete ZDE.

Fotogalerie – autor fotografií: Jaroslav Bobek (10)

֎֎֎
Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje

    Pomoc pracovníků Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje pro sebe nebo svou rodinu snad potřeboval každý z nás. A určitě všichni zaznamenáme typické houkání žlutého sanitního vozu, někdy s doprovodem osobního auta. Vždycky v člověku trochu zatrne. Do zákulisí tohoto doslova životně důležitého zařízení jsme nahlédli ve středu 22. ledna s tiskovou mluvčí ZZS JmK Mgr. Michaelou Bothovou.

    Jihomoravská zdravotnická záchranná služba patří k nejmodernějším v republice. Pro celý kraj operuje ze čtyř brněnských základen: v Bohunicích je hlavní sídlo a dispečink, další je v Černovicích a nejnovější na Ponavě. Patří k nim i letecká základna ve Slatině. Mají k dispozici 80 sanitních vozů (ještě 10–15 by se jich k tomu hodilo), které absolvují kolem 250–280 výjezdů denně. Dojezd je stanovený do 20 minut. Dispečink přijme asi 1 000 telefonických hovorů denně, v tom jsou ovšem i konzultace a rady pro vystresované volající. Kooperaci zdravotníků s dispečinkem má na starosti inspektor provozu a rozhodně mu není co závidět. Kromě zdravotních problémů a dopravních nehod řeší i přepravu orgánů pro transplantace, připravena musí být i zvláštní ambulance pro infekční nemoci. Provoz komplikuje občasné zneužívání „záchranky“. Naštěstí má jižní Morava vyhovující počet lékařů a zdravotníků. Zároveň roste zájem laické veřejnosti o poskytování první pomoci. Kurzy, které Zdravotnická záchranná služba pořádá, jsou prakticky ihned obsazeny. Školení přímo na pracovištích nebo ve školách hodnotí účastníci jako jedny z mála, které mají opravdu smysl.

    Michaela Bothová se dostala k záchranné službě přes povolání učitelky a také novinářky, profesní výbava vhodná pro tiskovou mluvčí. Moc dobře jsme si rozuměli. Musela samozřejmě zvládnout i základy profesionálního zdravotnického zásahu. K jejím nejzajímavějším případům patří vytahování háčku z tváře začínajícího rybáře a převoz pacienta o hmotnosti 300 kg. Pro takové je určená tzv. XXL sanitka. S milou a hovornou Michaelou Bothovou jsme se jen neradi loučili a určitě nezůstane u tohoto jediného setkání.  (čip)

Fotogalerie – autor fotografií: Petr Michl (8)