Zemřel znalec a propagátor díla zakladatele genetiky doc. RTDr. Vítězslav Orel, DrSc.

    Brněnské krematorium bylo ve čtvrtek 20. srpna 2015 dějištěm posledního rozloučení s biologem, historikem a znalcem i propagátorem díla zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela doc. RTDr. Vítězslavem Orlem, DrSc., který zemřel 13. srpna ve věku 89 let.

    Rodáka z Lískovce u Koryčan už jako vysokoškoláka zaujalo studium genetiky ve šlechtění hospodářských zvířat. V počátečním období své výzkumné činnosti studoval biologické základy vajec a drůbežího masa se zaměřením na genetiku. Od poloviny šedesátých let až do odchodu do důchodu v roce 1991 vedl Mendelianum Moravského zemského muzea v Brně. Zájem o studium dědičnosti ve šlechtění drůbeže ho přivedl k vysvětlení podstaty Mendelova objevu a k prokázání souvislosti vzniku jeho badatelského úkolu s rozvíjením vědeckého šlechtění ovcí na produkci vlny na Moravě. Externě spolupracoval ve výzkumu dědičnosti chorob drůbeže.

    V rozhovoru, uveřejněném v roce 2002 v publikaci Od šlechtění drůbeže k Mendelovi a historii genetiky, říká, že se v Mendelianu zaměřil na rehabilitaci Johanna Gregora Mendela (1822–1884) a genetiky a to ho přivedlo až k vysvětlování vzniku vědeckých objevů, chcete-li, k filozofii vědy.

    Orel publikoval většinu svých prací v zahraničí, kde je vysoce uznáván. Jeho poslední knihy jsou považovány za základní literaturu k dějinám genetiky. Vycházely i v prestižním nakladatelství Oxford University Press. Z více než tří stovek Orlových publikací je kolem 200 zaměřeno na Mendelův výzkum a s ním související historii vědy, přes 80 věnoval šlechtění drůbeže a rozvoji drůbežářského průmyslu včetně zajištění zdravotního stavu drůbeže. Přestože od začátku devadesátých let uplynulého století byl Orlův život spojen s vážnými zdravotními problémy, na invalidní vozík odkázaný vědec neustával v tvůrčí aktivitě. Knihu ze sklonku roku 2003 s názvem Gregor Mendel a počátky genetiky, která má 240 stran, vydalo nakladatelství Academia. Je v ní i zmínka o Budišově u Třebíče. U tamního rybníku Pyšeláku se v září 1977 Orlovi stali vítanými sousedy chatařů, nejen nás brněnských.

    Díky našemu častému setkávání jsem se od Vítězslava Orla dozvěděl, že Mendel se při svém všestranném zájmu o přírodní vědy věnoval nejdéle meteorologii a stejně jako v pokusech s křížením rostlin měl vždy na mysli využívání nových teoretických poznatků v praxi. Zasloužil se o průkopnické vydávání předpovědí počasí pomocí telegrafické služby na Moravě a ve Slezsku. V roce 1877 vysvětloval význam předpovědi počasí budišovskému baronovi Carlu Barattovi, s nímž se stýkal ve výboru Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, půdoznalství a vlastivědy. Tehdy bylo chladné a deštivé počasí a Baratta měl velké starosti s podzimní sklizní na statku v Budišově. Nepříznivé počasí přimělo Mendela, aby se ve volných chvílích zabýval meteorologickým průzkumem. Podle dřívějších údajů předpokládal zlepšení počasí v příštích pěti dnech. Dodal k tomu, že si je vědom, že takové předpovědi jsou nebezpečné. Očekával, že Baratta správně pochopí jeho záměr. Podle uchovaných údajů meteorologických pozorování se Mendelova předpověď splnila v prvních třech dnech.

    Mendelův dopis, nesoucí datum 10. října 1877, jehož originál je uložen ve fondu 193 Státního archivu v Brně, oslovuje Barattu jako „veleváženého pana barona“. Počasí charakterizuje jako „trvale excentrické“. Uvádí, že v září měla průměrná měsíční teplota deficit 2,1 stupně ve srovnání s normální teplotou, větší byl za posledních 102 let zaznamenán jen třikrát, když v letech 1814 a 1851 byl deficit 2,4 a v roce 1837 2,2 stupně.

    „Září bylo tedy rozhodně málo láskyplný měsíc.

    Co však chceme teprve říci o letošním říjnu? Prvních 9 dnů vykazuje dokonce deficit 3,7 stupně. Oddávám se z důvodů pravděpodobnosti příjemné naději, že se bude utvářet druhá polovina října o mnoho příjemněji, neboť největší rozdíl, pozorovaný během 102 let pro měsíc říjen, činil pouze 2,8 stupně (v roce 1805). Vím ovšem, jak je nebezpečné zabývat se předpovědí počasí. Ale toho se tentokrát odvažuji i za cenu nebezpečí, že vzbudím v Budišově veselost.

    Paní baronce moje nejoddanější rukypolíbení a moje nejlepší doporučení celé vznešené rodině.

    S ujištěním Vašeho nejvyššího ocenění se podepisuje, pane barone, Váš oddaný služebník

    Gr. Mendel“,

psal Barattovi opat starobrněnského kláštera, který vysvětlil lidstvu základní mechanismus dědičnosti a tím přispěl k objasnění základních jevů života.

BOHUMIL HLAVÁČEK