Zemřel František Bohdal

    Smutnou zprávu jsem obdržel od divadelníka Jaroslava Tučka: 7. července zemřel ve věku 85 let básník, dramatik, prozaik a herec František Bohdal. Vzpomínám na setkání, když k Františkově 80. narozeninám uváděl Mahenův památník v Brně pětasedmdesátiminutový pořad – monolog Ze střípků dlouhého života. Autorem i interpretem byl jubilant. Nebyl dílem autobiografickým, ale jak jubilant zdůrazňoval, on jako starý šťoura jen ve 13 příbězích vzpomínal na ty, kteří ho na životní pouti předběhli. Prozradil na sebe, že v raném mládí měl raději koně než housle, jeho oblíbeným autorem je Fráňa Šrámek.

    Rodák z Kamenného Újezda u Českých Budějovic prošel divadly v Kolíně, Pardubicích, Jihlavě a v roce 1959 zakotvil v brněnském Divadle bratří Mrštíků, kde byl nejen hercem, ale i vedoucím propagačního oddělení. Pamětníci vzpomínají na herce Bohdala v náročných rolích jako byl např. Vyprávěč ze Sylvanova dramatu Korzak a děti nebo Moliérův Amfitryon. Ponejvíce se uplatňoval v rolích středního a menšího rozsahu, jimž se podle vyjádření teatrologa Víta Závodského „i na nevelké ploše snaží dát pevný obrys a lidskou životnost“.

    Divadlo bratří Mrštíků také v roce 1963 uvedlo čs. premiéru Bohdalovy první hry Jen si nezvyknout. Závodský ocenil, že „prokázala poctivé úsilí a dobrý úmysl přispět svým podílem k ozřejmení ožehavých otázek naší vesnice“. Následovaly další hry Můj rozvod (1965 – Divadlo Vítězného února, nyní Klicperovo divadlo, v Hradci Králové), Zakutálená jablka (1975 – Divadlo bratří Mrštíků, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti a Divadení soubor ve Vrchlabí), jednoaktovka S panem Broučkem v Erlangenu (1977 – JAMU), Usedlost (1983 – Divadlo bratří Mrštíků), Dvojice osamělců (1997 – Mahenův památník) a Herecký epitaf (2003 – Mahenův památník). Na svou premiéru ještě čekají osmdesátníkovy hry Spor královen, Synové knížete Svatopluka, Tucet ran faraonových a Festina lento – spěchej pomalu.  „Největším uměním není hru napsat, ale dostat ji na jeviště,“ tvrdíval František Bohdal. Prozradil rovněž, jak se může stát z Jihočecha Jihomoravan: když pivem odkojený člověk začne pít víno. Vinorodá jižní Morava získala jeho trvalé sympatie a lásku. Ale chalupu měl na Vysočině – ve Vanči, ve vesnici, sousedící s Tasovem básníka Jakuba Demla. Nechlubíval se, jakou měl houbařskou sezonu. Ani my jsme v okolí naši chaty u nedalekého Budišova často nenašli vůbec nic…

BOHUMIL HLAVÁČEK