Nepřekonaný a nepřekonatelný Vladimír Úlehla

Zamyšlení nad jedním výročím

    Od úmrtí biologa, botanika a jednoho z prvních čs. ekologů prof. PhDr. RNDr. Vladimíra Úlehly (1888–1947), jehož jméno nese jedna z líšeňských ulic, uplynulo letos 3. července 65 roků. Byl děkanem pedagogické fakulty na Palackého univerzitě v Olomouci a přírodovědecké fakulty na Masarykově univerzitě v Brně. Zabýval se studiem fyziologie pohybů, dráždivosti a růstu rostlin, vodního provozu v rostlinách, vlivem acidity prostředí na rostliny. Stal se průkopníkem a popularizátorem vědecké kinematografie díky své převratné metodě filmování růstu rostlin. O Úlehlově vztahu k filozofii vypovídají jeho knihy Zamyšlení nad životem, Za oponou života, Život vesmírný a Záhada smrti. Jako významná osobnost veřejného a kulturního života se podílel na organizaci Výstavy soudobé kultury v roce 1928 v Brně. Úlehlovo bohatě rozvětvené pracovní úsilí přinášelo významné plody. Jedním z nich jsou objevné studie o slovanské národní písni, o vztazích české národní písně k písním jiných slovanských národů.

    Vladimír Úlehla v roce 1907 maturoval na gymnáziu ve Strážnici. Hudební nadání a pobyt v tomto městě s bohatou folklorní tradicí a zachovanou lidovou kulturou ho vedly k hlubokému zájmu o lidovou píseň. Zajímaly ho moravský folklor a lidové tradice. Inicioval národopisné průzkumy na Horňácku, sbíral lidové písně. V roce 1931 založil studijní sdružení Velká a o rok později natočil ve Velké nad Veličkou celovečerní film Mizející svět. Z bohatého filmového materiálu se mu podařilo vytvořit ještě šest krátkých národopisných filmů. Z Úlehlova pera pocházejí monografie Padesát moravských písní a sbírka slováckých lidových písní Živá píseň, která je významným pramenem o hudebním folkloru Strážnice a o jeho nositelích. V popředí Úlehlova zájmu bylo komplexní životní prostředí lidové písně, nejen písně jako takové, ale i prostředí její interpretace. Zvláštní důraz kladl také na poznání zpěváků. Založil rovněž a s chotí Marynou vedl Moravský taneční a pěvecký sbor. Výrazně se podílel na zrodu dnes už slavné tradice mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, jehož první ročník ve dnech 5. až 7.července 1946 nesl název 1.celostátní národopisné slavnosti Československo v tanci a zpěvu. Josef Jančář v publikaci Strážnická ohlédnutí popisuje Úlehlovu roli. Připomíná Úlehlův návrh, aby jedním z hlavních programů slavnosti v roce 1947 byla soutěž hudců, zpěváků a verbířů i Úlehlovo zdůraznění nutnosti uskutečnit druhý ročník už podle pokynů odborníků. Podle Úlehlova mínění   se strážnické slavnosti jen tak mohou stát evropsky významným počinem. Úlehla souhlasil s názorem Bohumila Mathesia, že v programu Strážnice je třeba přetavit a zpracovat zvyky, tance a obřady do dramatického tématu, najít motiv, který by strhl svět. Letošní strážnický mezinárodní festival byl už sedmašedesátý. Po tři desetiletí jsem zažíval zázračné strážnické dny a noci s rozsáhlým a pestrým programem, v němž se zrcadlily všechny formy pěstování scénické i tradiční prezentace lidových zvyků, obřadů, písní a tanců. Strážnice pro mnohé z nás v noci neusínala...

    Letos si významné datum z Úlehlova životopisu se mnou připomněla i dcera prvního ředitele strážnického festivalu a legendárního primáše PhDr. Slávka Volavého ing. Tatiana Pálenská, členka výboru Folklorního sdružení ČR a předsedkyně Folklorního sdružení regionu Strážnicko – Veselsko – Horňácko: „Úlehlova Živá píseň je pro mne a jak vím i pro mé přátele a známé, milovníky folkloru a folkloristy, slabikář, k němuž se pořád vracíme. Staré vydání je v naší rodině ve dvou vydáních a rozpadlé jako modlitební knížky, které se dědí z generace na generaci. U nás je to teď generace třetí. Naši kluci sehnali v antikvariátu už další, kterou dostal k 18.narozeninám Martin, syn mé mladší sestry Zuzky. A máme už i nové vydání, o které se zasloužilá strážnická cimbálová muzika Danaj. Odkaz Vladimíra Úlehly je nepřekonaný a nepřekonatelný!“

    Osmdesátiletý Ing. Josef Adžik Hora z Černých Polí má za sebou bohaté aktivity ve folklorním dění – v souborech Vlajka mládí a Javorník, v Moravské cimbálové muzice Hynka Bíma, Brněnských gajdoších, Valašském krúžku, Omičanu, Studánce, Horácké kapele... Od osmi hrával na housle, ale jak tvrdí, na všech možných nástrojích pak lépe než na nich. Mohu potvrdit, že na basu i na dudy hrával výborně. V Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV v Brně se podílel na katalogizaci lidových písní a v roce 2004 vydal v edici Vysočina stopadesátistránkovou publikaci Písničky a popěvky ze severu Horňácka. O letošních prázdninách mi napsal: “Vladimír Úlehla je jedním ze dvou teoretiků, kterých si nejvíce vážím. Bohužel, v roce 1947 jsem neměl ještě potuchy, co je to folklor, takže jsem pobytu v tomto městě nevyužil k setkání.“

    Na sklonku dubna byla Praha dějištěm valné hromady Mezinárodní organizace pro lidové umění za účasti 140 delegátů ze 40 zemí.  Hodně se tam hovořilo o tom, jak svěrací kazajka peněz utahuje folkloristy snad všude na celém světě a zpomaluje proudění jejich folklorní krve v těle a tím i v prostředí dané společnosti. U nás už v roce 1994 ministr kultury Pavel Tigrid zrušil Státní soubor písní a tanců, který byl založen v roce 1947 s posláním uchovávat a rozvíjet tradice lidového tance, zpěvu a hudby  a propagovat naše lidové umění v zahraničí. V živé paměti je vzpomínka na rozhodnutí dnes už bývalé a nyní trestně stíhané ministryně obrany Vlasty Parkanové o nakonec   proti její vůli nerealizovaném zrušení Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Přitom na Slovensku v současné době působí vedle státní příspěvkové profesionální instituce s celostátní působností Slovenského lidového uměleckého kolektivu (SLUK) i legendární vynikající Lúčnica a profesionální folklorní těleso Poddukelský umělecký lidový soubor, pěstující a jevištně ztvárňující zejména  vokální, hudební a taneční bohatství Rusínů, žijících na východním Slovensku. U nás ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy letos podstatně snížilo hlavní dotace na celoroční činnost Folklorního sdružení ČR. Pro letošek byly zrušeny dotace na letní tábory a pozastaveny byly dotace na víkendová soustředění a krojové vybavení. Folklorní sdružení ČR je občanským sdružením dětí a mládeže, zaměřeným na uchovávání a rozvíjení lidových tradic a národních kulturních hodnot, zejména v oblastech lidové hudby, zpěvu a tance. Je nejpočetnější organizací zájemců o lidové umění v republice. Sdružuje více než 400 členských souborů a 60 členských festivalů. Jen v Brně působí 12 dětských a 11 dospělých folklorních souborů a pět folklorních muzik.

BOHUMIL HLAVÁČEK