Vzpomínali jsme na profesora Bezdíčka

    Archiv Vysokého učení technického v Brně uspořádal Den otevřených dveří pro veřejnost. Občas neškodí navštívit místa, kam se člověk tak často nedostane. Pokud se návštěvníků ujme zkušený průvodce, který jim všechno ukáže a náležitě vysvětlí, pak je dojem z exkurze nezapomenutelný. Archivář PhDr. Viktor Jevsejenko splnil tuto úlohu na výtečnou. A ještě nás pochválil, že jsme vzorné publikum.

    Archiv VUT si od šedesátých let minulého století užil své. Sídlil v Opletalově ulici, poté se stěhoval do Technické ulice, část archiválií byla uskladněna v depozitáři na hradě Veveří, v likusovém objektu na Kraví hoře, později i v Rybkově ulici. Časem se ukázalo, že nevyhovují ani nově opravené prostory v Centru VUT v Antonínské. V roce 2007 byla proto zahájena přestavba bývalé menzy v Klatovské ulici. Archiv tam sídlí dodnes. Prostory jsou reprezentativní a splňují veškeré podmínky pro moderní archivnictví.

    Součástí dne otevřených dveří byla i vzpomínka na vysokoškolského pedagoga, odborníka na vodohospodářské inženýrství prof. Ing. Dr. techn. Vilibalda Bezdíčka, DrSc. V archivu se našly zajímavé dokumenty z dob jeho studia i pozdějšího působení ve škole. Profesor Bezdíček zde od roku 1952 vyučoval, byl vedoucím katedry, prorektorem i rektorem. S jeho syny Vilibaldem, Jiřím a Pavlem si přišli popovídat bývalí spolupracovníci, přátelé a příbuzní, ale i několik podstatně mladších lidí, kteří profesorovu práci znají a velice si jí váží.

Synové prof. Bezdíčka. Zleva: Ing. Vilibald Bezdíček, Ing. Jiří Bezdíček a Ing. Pavel Bezdíček.

    Vilibald Bezdíček se narodil v listopadu 1906 ve Vídni. Když mu bylo 14 let, přestěhoval se s rodiči do Brna. Vystudoval českou státní reálku a Vysokou školu technickou. Roku 1932 promoval a oženil se. Technickou praxi získal při úpravách řeky Moravy a na stavbě sypané hráze u Fryštáku. V roce 1940 přešel do Zemského úřadu v Brně, kde se během války podílel na přípravách plánů výstavby vodohospodářských děl. V letech 1946–1949 byl vedoucím oddělení na ministerstvu techniky. Společně s dalšími odborníky zpracoval vodohospodářský plán Československé republiky. Krátce byl i náměstkem ministra vysokých škol.

    V roce 1952 odešel na vlastní žádost z Prahy a trvale vyučoval na Vysokém učení technickém v Brně. Po federalizaci Československa se stal v lednu 1969 ministrem školství ve vládě Stanislava Rázla. V důsledku svých postojů z let 1968–1969 byl odstaven z politického života. Na pohřbu Jana Palacha kromě jiného řekl: „Chceme budovatelskou prací být hodni oběti, kterou Jan Palach nezištně přinesl.“ Přestěhoval se do Rajhradu a vystřídal různá zaměstnání. Pracoval jako vrátný, prognostik a překladatel. Byl signatářem Charty 77. V roce 1990 se vrátil na domovské Vysoké učení technické v Brně. Zemřel v srpnu 1991.

    Návštěvníci Dne otevřených dveří si prohlédli také výstavu věnovanou životu a dílu profesora Vilibalda Bezdíčka. Jmenovací dekrety, fotografie, vyznamenání a různé zajímavé dokumenty objevili jeho synové doma nebo ve zdejším archivu. Je potěšitelné, že si připomínáme jména významných osobností, které už nejsou mezi námi. Škoda, že na některé občas zapomínáme. Měli bychom si více vážit lidí, kteří vykonali cokoliv prospěšného – pro společnost, pro své pracoviště, pro obec, v níž se narodili nebo žili. Profesor Bezdíček mezi takovéto osobnosti bezpochyby patří. Jeho odborná práce je dosud aktuální a stále nachází uplatnění u dalších generací českých vodohospodářů.  (jbo)

Foto: Jaroslav Bobek

Den otevřených dveří v Archivu VUT v Brně.