Chvíle, na které nelze zapomenout

Vánoce u rozvodněného Mohanu

    Je tomu už devatenáct let, co jsem prožil jedny z nejhezčích vánočních svátků mimo domov. V době adventu byla brněnská opera pozvána k účinkování ve Verdiho opeře Aida do Frankfurtu nad Mohanem. Ještě nikdy jsem něco tak velkolepého, jako bylo provedení této opery ve Festhalle, nezažil, přestože jsem se zúčastnil mnoha představení v zahraničí. Rád na toto vystoupení vzpomínám, protože tenkrát se zúčastnilo skoro celé hudební Brno. Opera s rozšířeným orchestrem, sbory složené z několika brněnských těles, statisté včetně výpomocného personálu, všichni jednoho dne nastoupili do přistavených autobusů a kolona se vydala směr státní hranice.

    Jedním z velkých zážitků po příjezdu a ubytování ve Frankfurtu byl náš první vstup do prázdné sportovní haly, ve které se mělo konat operní představení. Hala, která byla postavena pro různé akce, od sportovních soutěží až po vystoupení všech možných hudebních žánrů, nás ohromila. Po pár dnech od naší první návštěvy se však zaplnila vším potřebným, od sedadel pro diváky až po techniku, která měla sloužit k ozvučení a osvětlení tohoto velkého prostoru.

    Dva dny před premiérou jsme již zkoušeli na scéně, která působila impozantním dojmem, nejen členitostí, ale i barevností. Výborné ozvučení celé haly se projevilo při náročných třífázových zkouškách stovek účinkujících včetně členů operního orchestru. Zvládnutí souhry techniky s celým ansámblem vyžadovalo nemalé úsilí a plné nasazení všech, kteří se na pozdějším úspěchu opery podíleli. Premiérové představení, a nejen to, bylo přijato s velkými ovacemi a vynikající sólisté byli mnohokrát vyvoláváni. Škoda jen, že se nedaly počítat opony, protože se hrálo na otevřené scéně, a tak jsme sledovali pouze délky potlesků.

    Nastal Štědrý den, který byl dnem volna a každý z nás se připravoval na večer, jak v hotelovém pokoji spolu u cukroví dovezeného z domova oslavíme slavnostní chvíle. Posledním úkolem bylo sehnat ještě něco zeleného na stůl. Prošel jsem široké okolí hotelu a došel až k řece, smířen s tím, že svůj úkol nesplním. Rozvodněný Mohan se valil ve svém širokém korytě a po jeho březích byly vyplaveny kmeny a části korun stromů. Zde jsem našel krásnou borovicovou větev ozdobenou šiškami. Povedlo se mi přenést ten  kousek přírody až do našeho pokoje. Po malé úpravě to byla nejvíce obdivovaná část vánoční výzdoby. Kolem desáté hodiny večerní jsme se po skromné večeři vydali do nedalekého kostelíka na půlnoční mši. Na tyto štědrovečerní chvíle se nedá ani po letech zapomenout...

PETR MICHL

Reprofoto převzaté z brožury vydané k této akci.