Sto let od narození A. Závodského

    Dne 19. 12 2007 uplyne sto let od narození literárního vědce prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc. Narodil se v Martinově (u Ostravy), vystudoval RG v Hlučíně a češtinu, filosofii a estetiku na FF UK v Praze (1931–1936). V roce 1938 získal PhDr. na FF MU v Brně sociologickou prací Dobrý občan moderní obce. Pan Bureau. Učil na gymnáziích v Brně a v Hranicích, kde se v roce 1942 podílel na založení Beskydského divadla. Během totálního nasazení byl pro sabotáž zatčen a vězněn mj. v Kounicových kolejích a v Dachau. Po válce byl předsedou kulturní rady v Hranicích. V roce 1950 se habilitoval prací Fr. L. Čelakovský a jeho umělecké dílo pro obor dějin české literatury na FF v Brně a začal přednášet též na JAMU (1950–1952). Na FF byl od roku 1952 odborným asistentem, od 1953 docentem a od 1960 profesorem. Titul CSc. získal v roce 1956 prací Studie o Petru Bezručovi, titul DrSc. v roce 1963 prací Gabriela Preissová. V letech 1957–1961 zastával funkci proděkana pro vědeckou činnost  fakulty. V roce 1963 dosáhl zřízení katedry slovanských literatur, divadelní a filmové vědy. Vykonal studijní a přednáškové cesty do NDR, Polska, Maďarska a Rakouska.

    Debutoval v roce 1928 ve Studentském časopise. Po roce 1945 přispíval do mnoha periodik; např. to byly Kulturní list (Ostrava), Slezský sborník (Opava), Časopis Matice moravské, Rovnost, Host do domu, Program Státního divadla v Brně, Universitas. V letech 1959–1961 byl vedoucím redaktorem všech řad Sborníku prací FF brněnské university, 1954–1979 výkonným redaktorem literárně-vědné řady Sborníku prací FF, která se stala jeho hlavní odbornou tribunou Inspiroval vznik sborníku Otázky divadla a filmu, který 1970–1973 redigoval. Připravil desítky pásem pro rozhlas.

    Jako literární historik se Závodský soustředil především na literární osobnosti rodného Ostravska (P. Bezruč, V. Martínek, V. Závada aj.) a Moravy (G. Preissová, bratři Mrštíkové, J. Mahen. J. Uher), pozornost však věnoval i dalším čelným postavám české literatury, hlavně F. L. Čelakovskému, ale též J. K. Tylovi, P. J. Šafáříkovi, K. J. Erbenovi, J. Nerudovi, F. X. Šaldovi, S. K. Neumannovi, Z. Nejedlému, V. Vančurovi, J. Wolkrovi. Ve středu jeho zájmu bylo vždy dílo P. Bezruče. Jeho nejvýznačnějším  objevem byla třetí inspirátorka Bezručovy tvorby – Františka Tomková. (O tom v knize V blízkosti básníka.) Jako literární teoretik se Závodský zabýval problematikou role kulturního dědictví v literárním procesu, literárními druhy, významem regionalismu i literárněvědnou terminologií. Často si vybíral témata pomezních oblastí mezi literaturou a divadlem. Od šedesátých let se těžiště jeho práce přeneslo do oblasti divadelní teorie, historie a kritiky. V tom jej následoval jeho syn PhDr. Vít Závodský, profesor světové literatury na Střední knihovnické škole v Brně a publicista.

    Závodského monografické práce se vyznačují nejprve shromažďováním rozsáhlého materiálu. Kvůli tomu navštěvoval i Pedagogickou knihovnu na Solniční 12, kde jsem ho vídal vedle prof. PhDr. Maňáka a jiných. Za vydatnou pomoc ve shánění materiálu výslovně poděkoval knihovnici Soni Jabůrkové ve své monografii F. L. Čelakovský.

Literatura: Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (Praha, Brána 1998).

JIŘÍ SEDLÁK