Proti komunistům bylo možné bojovat i pomocí zbraní, říká válečný veterán třetího odboje Vladimír Hučín
16.09.2020 10:45
S válečným veteránem třetího odboje Vladimírem Hučínem jsem se poprvé setkal v roce 2006 v budově Ústavního soudu, kde ho v roli advokáta zastupoval známý disident Stanislav Devátý. V roce 2001 byl Hučín zatčen a téměř rok vazebně vyšetřován v nejpřísnějším režimu koluzní vazby. Debatovat s Vladimírem není vždy snadné. Dovede sice naslouchat jiným, ale své názory pak hájí tvrdě. Stejně tak, jako je prosazoval svými aktivitami za komunistické totality. Jeho oblíbeným politikem je někdejší izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová a její výrok: "Již nikdy jako ovce".
V čem vidíte jako bývalý zpravodajský důstojník největší hrozbu pro naši republiku?
Zpochybňování pozitivních politických změn po listopadu 1989 – to jsou především aktivity KSČM, ale i dalších spolků, jako je například Klub českého pohraničí, infiltrace názorů, které vyvolávají sociální napětí, ale i aktivity proti Romům. Zde vidím jisté ohrožení i ze strany SPD a Trikolory. Tito všichni svými populistickými aktivitami zpochybňují naše členství v Evropské unii a v NATO, což někteří neinformovaní občané nevnímají. Pracovníci ruských tajných služeb mají u nás mnoho opěrných bodů a naše demokracie jim umožňuje značný akční rádius. V případě problému s migranty je nutno celou věc nepodceňovat, ale tuto záležitost zneužívají komunisté, Trikolóra, SPD a další k vyvolávání účelových pocitů ohrožení. Už nějak zapomněli, že náš předlistopadový režim všemožně podporoval teroristy z arabského světa, například OOP, dodával jim Semtex a další nebezpečný materiál a prováděli jsme i výcvik těchto nebezpečných exponentů. Vždyť my jsme v těchto totalitních státech po řadu let pomáhali upevňovat zločinné režimy a to sémě zla jsme tam v podstatě "kultivovali" s cílem ohrozit třeba Izrael. A mnozí z těch, kteří dnes jako důchodci halasně burcují proti migrantům, tak se na těchto svinstvech podíleli a podporovali ho.
Představuje podle vás dnešní KSČM, která má podporu okolo sedmi procent hrozbu naší demokracii?
O Komunistickou stranu Čech a Moravy by se neměla opírat žádná strana či hnutí, a to nejen z morálního hlediska. KSČM má například kontakty na ruské tajné služby. Já tuto stranu vnímám jako zlo, které v případě oslabení demokratických mechanismů může být vysokým bezpečnostním rizikem. Je to něco jako Trojský kůň.
V současné době je internet plný dezinformačních webů, informací. V čem podle vás spočívá jejich nebezpečí?
Starší občané mají bohužel tendenci přijímat informace, které v nich vyvolávají nedůvěru k polistopadovým změnám. Vytvářením polopravd třeba vynikají Parlamentní listy, které relativizují události, které by neměly být zpochybňovány. Dává se prostor těm, kteří svoji kariéru postavili na kolaboraci s předlistopadovým režimem.
Někteří dnešní vrcholní politici vyloženě fandí Rusku a Číně. Jaký je váš názor na tuto záležitost?
Tak otevřeně nefandí, spíše to kryjí pod různými zdůvodněními ekonomického charakteru. Přece jen dnešní BIS může i ve veřejném sdělení říct, že ohrožení Ruskem a Čínou tady je. To já svého času ještě jako důstojník BIS před svým zatčením opakovaně zažíval nevraživost vůči informacím, které se například týkaly kontaktů pracovníků ruských tajných služeb s našimi zastánci starých pořádků především z řad KSČM. Musím ale uznat, že pracovníci ruských tajných služeb umí využívat dané situace a dokážou mnohé ovlivnit ve svůj prospěch. S obavou vzpomínám na dobu, kdy například ve Stálé parlamentní komisi pro kontrolu BIS byly staré komunistické fosilie jako třeba soudružka Rujbrová, která s nadšením přivítala mé zatčení.
Několik měsíců se svět potýká s pandemií nemoci Covid-19. K nejvíce postiženým zemím patří USA, Indie, Rusko, tedy země, které patří k hlavním ekonomickým, politickým i vojenským konkurentům Čínské lidové republiky. Je to podle vás náhoda?
Nejsem odborník na epidemie. Situace kolem pandemie u nás v České republice ale výrazně nahrála premiérovi Andreji Babišovi, neboť byly tímto zastaveny masové protesty proti jeho osobě a také proti prezidentu Miloši Zemanovi. Já osobně patřím k odpůrcům jmenovaných, protože spolu s dalšími zavádějí naši politiku do morálního marasmu.
V nedávné době jste vyslovil vážné výhrady k osobě generála Radovana Procházky. V čem spočívá podstata tohoto problému?
S osobou generála Radovana Procházky je to problém trvající víc jak 20 let. Tento člověk přivedl do tajných služeb Jiřího Růžka, který se nechvalně zapsal jako ředitel BIS několika mediálními excesy. V mém případě například generál Procházka účelově šířil lživé informace o mé účasti na doposud neobjasněných bombových útocích. Cílem bylo utlumit aktivity v řadách KPV na moji podporu. Procházka se ve své pozici zabydlel, zvykl si na rauty, různé stafážní akce za účasti nejvyšších státních představitelů a byl to takový sběratel medailí, který chtěl ve své pozici vydržet co nejdéle. Nevadilo mu, že je smrad, hlavně, že je teplo. Generál Procházka se uměl předvádět a dokonale využívat situace. Když se dostal do úzkých, tak se zahalil do mlhy utajovaných skutečností a dokonce prohlašoval, že každý normální člověk když slyší jeho jméno, tak smekne. Nakonec některé jeho podvodné akce byly zveřejněny, ale to už byl následně z vedoucích pozic v tichosti odstraněn i se svým nohsledem Růžkem, který mu dokonce po mém zatčení v tichosti vytvořil pozici v BIS. Procházkovi a Růžkovi by měli představitelé komunistické strany poděkovat za to, že veškeré operativní akce prokazující trestnou činnost funkcionářů KSČM po listopadu 1989 byly zastaveny. To vše se dělo po nástupu ČSSD a Miloše Zemana jako premiéra. V té době drtivá většina pracovníků BIS dostala strach a jejich cílem bylo udržet se na své pozici. Bohužel tomu podlehly i některé osoby z disentu.
Kriticky se vyjadřujete také o generálovi Janu Paroulkovi. Můžete být konkrétnější?
V křečovité obhajobě svého otce generála Radovana Procházky se Ondřej Procházka dopouští lží, ale používá k obhajobě podlého jednání svého otce i další osoby. Za zmínku stojí například osoba jednoho z čelných představitelů Československého svazu protifašistických bojovníků generála Jana Paroulka, kterého ve svém komentáři zmiňuje Procházka mladší. Argumentuje tím, že Paroulek se angažoval proti mé osobě. Ano, angažoval! On například jako jediný z přerovské pobočky Konfederace politických vězňů vyjádřil nesouhlas s tím, že můj tehdejší utajovaný soudní proces by měl být veřejný. A proč tak činil, proč nechtěl, aby byl soud veřejný? V první polovině 90. let byl Jan Paroulek rozpracováván Policií ČR, a to z toho důvodu, že měl urážet nejméně dva občany pro jejich židovský původ. Policie celou věc mimo jiné předala BIS a já to tak říkajíc dostal na stůl. Mezitím jsem operativně vyslechl svědky, kteří svá tvrzení sepsali a operativní zjištění kolem osoby Jana Paroulka byla zanesena do svazku s krycím názvem Lípa. Paroulek byl z tohoto důvodu následně podroben lustraci v rámci BIS. Při této příležitosti bylo zjištěno, že generál Paroulek byl počátkem 70. let zaměstnán jako vedoucí staveb v Libyi – a to na vojenských zařízeních. Z materiálů bylo dále zjištěno, že za období normalizace si Paroulek vyjížděl do kapitalistických států jako např. do Francie, Německa, a Belgie.
Cestovat za prací do nekomunistických zemí mohly za totality jen prověřené osoby. Jste ale přesvědčen, že několik cest do Francie či Německa něco dokazuje?
To není zdaleka všechno. Počátkem 90. let se otevřelo objasňování poválečné tragédie známé pod názvem Švédské šance. Jan Paroulek se už jako funkcionář Československého svazu protifašistických bojovníků snažil ze všech sil, aby se tato tragédie neobjasňovala a vůbec neřešila. Jeho motivací bylo například to, že by objasnění tohoto poválečného masakru poškodilo pověst jeho organizace – Československý svaz protifašistických bojovníků, která byla po r. 1989 přejmenována na zmíněný Československý svaz bojovníků za svobodu. Jde totiž o to, že organizátor vražedného konání na Švédských šancích Karol Pazúr se v roce 1945 po letech stal čelným představitelem nechvalně známého a orgány sovětských tajných služeb řízeného ČSPB. Vrátím se ale k angažovanosti pana Paroulka proti tomu, aby byl můj soudní proces veřejný. On se třeba díky svým známostem z prostředí Vojenského obranného zpravodajství dozvěděl, že v utajovaném soudním spise, který byl veden na moji osobu po mém zatčení, se nacházejí listinné důkazy o jeho osobě, které on z pochopitelných důvodů nechtěl, aby byly předmětem veřejného líčení. A tak se stal podobně jako generál Radovan Procházka osobou, která se snažila poškodit moji pověst v řadách KPV. Generálové Paroulek a Procházka, a nejen oni, měli slabost pro nošení metálů, účasti na rautech, stafážních akcích a na dalších teatrálnostech. S těmito nosiči metálů by se nikdy nedalo prokázat, že KSČM po listopadu 1989 provádí zločinné aktivity, které v případě předložení by byly podkladem k tomu, aby činnost této strany byla pozastavena anebo zrušena. Věřil bych, že Ondřej Procházka si asi ani neuvědomil, jaké osoby ke své argumentaci používá, ale obhajovat svého otce za jeho nekalé a hanebné skutky mu skutečně nezávidím. A tak to zkouší, jak se dá.
V době tzv. normalizace jste aktivně bojoval proti domácím kolaborantům a použil jste i střelnou zbraň proti sovětským okupantům. Co s odstupem času považujete za největší úspěch vašeho tehdejšího boje?
Za úspěšné akce v rámci mé odbojové činnosti považuji šíření protisovětských letáků za pomocí balonů plněných vodíkem. Byly to akce z roku 1973. Za úspěšnou akci považuji i bombový útok na konfidenta StB, který pracoval i pro KGB Olomouc. V tomto případě bohužel selhal můj společník, který nevydržel výslechy na StB v Ostravě za přítomnosti pracovníků KGB. Útokem byl tento agent zastaven a dekonspirován, což například zachránilo před trestním stíháním několik osob. Vše je i obsahem příslušného hodnocení o ukončení spolupráce ve svazku Eliáš. Tento dokument je veřejně přístupný. Neutralizace dvou sovětských regulovčíků v říjnu 1974 byla nezbytným krokem v rámci sebeobrany. Já na tuto akci nešel s cílem někoho zastřelit. Tato akce mě utvrdila v tom, že bylo možno se proti okupaci naší republiky bránit i ozbrojeným způsobem. Celý podrobný popis této události je popsán na mých stránkách.
Pane Hučíne, kdo je pro vás komunista? Někdo, kdo má stranickou příslušnost, nebo spíše ten, kdo vyznává určité postoje?
Je to ten, kdo vyznává určité postoje, které vycházejí z totalitních praktik komunistické ideologie. Stranická knížka pak jen potvrzuje, že se takový člověk k těmto praktikám veřejně hlásí.
Souhlasíte s tím, že KSČM je již „bizarní relikt minulosti“, ale komunistická ideologie přichází z jiných stran? Například ze současné extrémní liberálně-zelené levice?
Konzervativní jádro KSČM lze nazvat bizarní, ale oni dnes dovedou být pragmatiky a přežívají, neboť demokracie jim to umožňuje. KSČM využívá veškerých možností, které se nabízejí. Komunisté – jejich radikální představitelé – potřebují ke své existenci sociální napětí, které jsou schopni i uměle vyvolávat, aby mohli kritizovat a dokazovat, že oni jsou ti, kteří to napraví. Z tajné služby znám jejich praktiky a vím, co dovedou. Já sám jsem na své kůži poznal po svém zatčení například, co to je, když se do Stálé parlamentní komise pro kontrolu BIS dostala radikální poslankyně za KSČM soudružka Zuzka Rujbrová. Znám jedince, kteří byli radikálními členy Komunistického svazu mládeže a dnes se angažují u tak zvané zelené levice. Já bych ale zelenou levici až tak neodsuzoval, neboť kolem sebe vidím, že příroda je námi ničena a že bude třeba se proti tomuto poškozování přírody možná razantně postavit. Já osobně nepatřím ani k těm, kteří se vysmívají Gretě Thunberg a odsuzují ji.
ŽIVOTOPIS VLADIMÍRA HUČÍNA
Protikomunistický odbojář Vladimí Hučín se narodil 25. května 1952 ve Zlíně. Vyučil se mechanikem, protože mu bylo znemožněno studovat na střední škole. Odmítl vstoupit do SSM. V roce 1971, po incidentu v jedné přerovské restauraci s komunistickými funkcionáři, kteří oslavovali 50 let od založení KSČ, se podle vlastních slov stal zapřisáhlým odpůrcem režimu. Do restaurace tehdy vstoupil, aniž by tušil, že zde probíhá nějaká oslava. Delší vlasy a tričko s názvem západní hudební skupiny vyvolalo u přítomných estébáků a stranických funkcionářů nepříčetnou zlobu. Hučínovi ostříhali násilím vlasy, na záchodě jej bili a vyrazili mu přitom zuby. Po tomto zážitku začal rozšiřovat protikomunistické plakáty a letáky. Pomocí výbušnin vlastní výroby ničil také transparenty a vitríny oslavující KSČ, SSM a spojenectví se Sovětským svazem. Dekonspiroval rovněž místního spolupracovníka StB a KGB. S Hučínovým jménem je spjato 41 sabotážních akcí, jejichž hlavním cílem bylo narušit stabilitu komunistického režimu na různých úrovních jeho fungování. Během sabotážní akce proti konvoji okupační armády zastřelil Vladimír Hučín v sebeobraně dva sovětské vojáky. Ocitl se totiž v přímém ohrožení života a byl nucen se aktivně bránit. Komunistům se případ nikdy nepodařilo vyšetřit a ani léta po pádu režimu o něm Hučín otevřeně nehovořil. Celkem strávil v době komunistické éry ve vězení 40 měsíců. Po sametové revoluci začal pracovat v olomoucké pobočce Bezpečnostní informační služby (FBIS, BIS). V letech 1997 až 2001 došlo v oblasti Přerovska a Olomoucka k šesti bombovým výbuchům, z jejichž provedení byl Hučín nespravedlivě obviněn. Soudní proces byl neveřejný a v roce 2005 jej Okresní soud zprostil obžaloby. Později verdikt potvrdil i Krajský soud v Ostravě. Největším zadostiučiněním pro Hučína bylo, když pak v jeho prospěch vynesl verdikt i Ústavní soud. V roce 2014 byl Vladimíru Hučínovi, který je čestným občanem Přerova, ministerstvem obrany přiznán status válečného veterána třetího odboje.
KRISTIÁN CHALUPA
