Primáš Oldřich Kilián rozšířil řady pětaosmdesátníků

    Nepřehlédnutelná výrazná osobnost folklorního dění v Brně doc. Ing. Oldřich Kilián, CSc. rozšířil 4. července řady pětaosmdesátníků. Celý jeho život je spojený s hudbou. Mirotický rodák s hudebními vlohami po otci začal v šesti letech hrát na housle a jako student píseckého gymnázia se stal členem školního orchestru. Pak přešel studovat na Pěchotní učiliště v Lipníku nad Bečvou a na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně. V letech 1955 až 1960 hrál v cimbálové muzice Celoakademického souboru (CAKS). Stal se inženýrem a vydal se na pedagogickou dráhu. Od roku 1971 působil na katedře pedagogiky Vysokého učení technického, poskytující vzdělání inženýrům, kteří se rozhodli stát učiteli odborných předmětů. Ta později přešla na stavební fakultu VUT jako Ústav společenských věd, kde pracoval jako docent až do svého odchodu do důchodu. Několik roků pak ještě jako externista. Na Mendelově univerzitě předsedal komisi u státních zkoušek absolventů doplňkového pedagogického studia, na pedagogické fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyně byl řadu let externím vedoucím několika desítek závěrečných prací doplňkového pedagogického studia.

    Když na VUT slovenští studenti založili soubor písní a tanců Poľana, přijali ho do cimbálové muziky, jejímž se později stal uměleckým vedoucím a primášem. Vzpomíná, že z řad studentů „odchoval“ 75 muzikantů. Navíc byl jedním ze zakládajících členů a tercášem Brněnských gajdošů, 18 roků hrával terc s cimbálovou muzikou brněnského Valašského krúžku, s vrstevníky se scházel v Akademické cimbálové muzice Morava, hrající a zpívající pro příznivce a důchodce, pro něž sestavil a rozmnožil zpěvník se 150 texty písní z různých regionů. Naučil se hrát také na Böhmovu příčnou flétnu. Dodnes hraje v cimbálové muzice Dúbravěnce.

    S folklorními soubory procestoval celou Evropu. Od Anglie až po Rusko a Turecko. Máme společné zážitky z Německa, Lucemburska, Belgie a Nizozemska. Belgii jsme procestovali křížem krážem s brněnským Valašským krúžkem, vystupujícím na mezinárodních folklorních festivalech ve valonském Jambes – Namuru, kde náš program v parku královny Astrid slovem provázela v brilantní francouzštině Jana Čipáková, a ve vlámském Mechelenu. Byli jsme i na setkání vlámských lidových hudebníků v Galmaardenu. Stravovali jsme se v namurské vojenské ženijní akademii. V Bruselu jsme navštívili nejen královský palác, náš sólový zpěvák a violový kontráš Milan Holzapfel nás vyfotografoval také před proslulým Atomiem i před bronzovou soškou z počátku 17. století Manneken Pis (Čurající chlapeček). Nevynechali jsme ani Waterloo, kde 18. června 1815 Napoleonovu armádu porazila spojená vojska britská a pruská. S Oldřichem jsme na tomto turné založili folklorní duo Travex.

    Universitas moraviensis straecorum tetinarumque (Velkomoravská univerzita strécovsko-tetinská) ozdobila Oldřicha Kiliána dalším akademickým titulem – MUStr. Zasloužilý pracovník kultury Oldřich Kilián je rovněž autorem obsáhlé knihy o 434 stránkách, nesoucí v graficky autentické podobě název ZAvzPOMÍNÁNÍ aneb Těžba z hlubin paměti starého muže.

BOHUMIL HLAVÁČEK