Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce

    V Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu v Brně probíhá až do 30. června tohoto roku výstava nazvaná Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce. Připravilo ji Moravské zemské muzeum.

    Přestože výstava potrvá půl roku, muzejní vrata se netrhnou. Přicházejí prarodiče s vnoučaty, školy, pamětníci… nejspíš připomenout si svižného a činorodého Ferdu, vzpomínáte, Ferda Mravenec, práce všeho druhu, či všeuměla Brouka Pytlíka, který se vylíhl v dřevěném zábradlí v kině, a tak všechno viděl a všechno znal a všem radil a do všeho se hrnul… můžeme dumat, zda ti dva šikulové jsou znamenitou zkratkou české národní povahy a přístupu k životu… A svéhlavá Beruška? Nebyl to první sexysymbol pro dítka školou povinná?… Mně popravdě vytanulo na mysli: Capala CáCorka CestiČkou, poCákala ji CeliČkou…a ElEn sE vEsElE vEzE s jElEnEm přEs zElEnÉ mEzE… nebo tak nějak, ačkoli nevím, zda v té říkánce byly ty zelené meze, možná tehdy ještě ano. Ferdův slabikář byl po řadu let v mnoha rodinách neoficiální učebnicí českého jazyka… Na výstavě je rušno, v dopoledních hodinách přicházejí školáci, paní učitelky mají asi Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka v osnovách. Ale rád bych se jich optal, jak ti mladí na Ferdu Mravence a další hrdiny dětských knížek Ondřeje Sekory reagují. Zatím, jak jsem se díval, tak děti pobíhají od exponátu k exponátu, od obrázku k obrázku, razítkují kupony a kreslí postavičky ze Sekorových knížek, honem honem, a pak rychle pryč, do města... Těžko říct, co jim z dávného hrdiny v hlavinkách zbude. Nepochybně mnohem méně, nežli nám, prvorepublikovým ev. protektorátním dětem. Vždyť knížky Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích službách, Ferda v mraveništi, Ferdův slabikář, Trampoty brouka Pytlíka nebo Malířské kousky brouka Pytlíka vznikly v letech 1936 až 1940 a byly jedny z nemnoha českých titulů vydávaných opakovaně i za války.

    Výstava je poměrně obsažná, není jen o Ferdovi a Pytlíkovi. Návštěvník se dozví, že Ondřej Sekora pocházel z učitelské rodiny, že se narodil v Brně-Králově Poli v roce 1899, měl pět sourozenců, maturoval ve Vyškově, měl jít do války, ale ta naštěstí záhy skončila, nedostudoval právnickou fakultu, ale bral kurzy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, že první kresba mu vyšla v Lidových novinách, kam pak v roce 1921 nastoupil jako sportovní redaktor a kreslíř. A že v letech 1923 a 1927 ho šéfredaktor Arnošt Heinrich vyslal z Brna na téměř dvouleté pobyty do Paříže jako zahraničního dopisovatele, a že tam Sekora chodil po galeriích a na ragby, a že přeložil pravidla této hry a že ji uvedl na domácí scénu, a že měl v Lidovkách, které koncem dvacátých let přesídlily do Prahy, na starosti dětský koutek, kde vznikla řada dalších figurek a příběhů, kterým se dnes říká komiksové, a že o přízeň diváků soutěžil se Spejblem a Hurvínkem, a že ve třicátých letech stál Sekora u zrodu rozhlasového vysílání pro děti, a že jeho styl a příběhy jedni napodobovali a druhým byl inspirací – tady si dovolím připomenout aspoň Hermínu Týrlovou, která v roce 1943 vytvořila ve zlínských ateliérech svůj první loutkový film Ferda Mravenec, a Evžena Zámečníka (1936–2018) hudebního skladatele, pedagoga, dirigenta, několikaletého ředitele brněnské konzervatoře, a jeho dvě dětské opery: Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. Ferda Mravenec dosáhl v Janáčkově divadle osmdesáti repríz a získal řadu ocenění… A děti se taky dozvědí, že Ondřej Sekora měl od dětství rád brouky a nutil sourozence, aby mu je přinášeli a on je napichoval na špendlíky a študoval je jako výtvarné objekty – a proto jsou jeho kresby z hmyzí říše jako živé, a k rozpoznání, a přitom stylizované.

    A taky se děti na výstavě mohou dozvědět, že Sekorova druhá manželka byla židovka a kvůli tomu dostal v roce 1941 výpověď z Lidových novin, a že konec války strávil v Polsku, v pracovním táboře. A že po návratu vstoupil do komunistické strany a stal se redaktorem tehdejších odborářských novin Práce a byl prvním šéfredaktorem Dikobrazu, pak redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy, pozdějšího Albatrosu. Pak už se věnoval jen tvorbě, psal, kreslil… Z oněch let mám vzpomínku – nějak mne tehdy zarazilo, když jsem v kterýchsi novinách spatřil Ferdu, jak bojuje s americkými imperialisty a sbírá s dětmi mandelinku bramborovou. Výstava pojímá tento úsek Sekorova života decentně, píše se tu jen, že v padesátých letech se Ondřej Sekora zapojil do kampaně proti škůdcům a za záchranu čmeláků.

    Naštěstí, spolu s výstavou vyšla taky stejnojmenná knížka. Moravské zemské muzeum ji vydalo v roce 2019, ale představilo, resp. pokřtilo ji až 13. února tohoto roku v pavilonu Anthropos (současně s knížkou Okouzlení Afrikou, která doprovází výstavu téhož jména).

    A tak v knížce Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce si za více než tisíc korun můžete přečíst zatím nejdůkladnější popis a rozbor autorova života a jeho tvorby. Pod vedením architekta Tomáše Prokůpka na ní několik let pracovalo dvanáct autorů. Opatřena je rejstříkem, i soupisem knižní tvorby a padesáti stránkami obrázků a kreseb. Je zajímavé, že se v knížce nedozvíme moc o tom, jak jeho práci hodnotili doboví kritici a uměnovědci. No, oni totiž jaksi nevěděli, kdo se toho má ujmout, zda literáti, nebo výtvarníci, nebo divadelníci, a zda to vůbec je nějaké umění.

Málo se ví, že O. Sekora nemaloval jen Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka. Práce z časů jeho studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole. – Vpravo: Část sbírky z dětství. Sekora neuváděl místo nálezu ani čas.

    Autoři ale nezapomněli na sporný závěr Sekorovy životní dráhy. Sekora vstoupil do strany hned v pětačtyřicátém, podle jeho slov mu jenom komunisté připadali jako vlastenci a prospěšní nové republice. A proto horlivě schůzoval, a ve školách, ba i školkách hovořil o lásce k Sovětskému svazu a jeho představitelům. A bojoval proti mandelince. Kupodivu, v rodinném kruhu se moc pochopení nedočkal. Jeho žena Ludmila Sekorová píše kamarádce: „Někdy mezi námi jsou kvůli té zatracené politice takové rozpory, že až je mi úzko… Ale řekni sama, mohu-li k tomu mlčet, když Ondřej používá svého umění k protiamerickým plakátům, kdy pro malé děti nakreslí obrázky s mandelinkou… Musela jsem mu to říci. K čemu to, děti to stejně nepochopí a takhle si zadat. Já si někdy vzpomenu na takového malého pětiletého skrčka za války. Postavil se proti mně a německy řekl Židovka a není ještě zatčená. Tehdá jsem s hrůzou viděla, co dělají s dětmi a jak strašně to na mne působilo… A teď se mám na něco podobného dívat v naší zemi…“

    Ondřej Sekora přestál v roce 1964 mozkovou mrtvici, nicméně, zůstal upoután na lůžko. Zemřel o tři roky později. Téměř zapomenut. Na pohřeb mu prý přišlo pětatřicet lidí...

    Ondřej Sekora patří k autorům, kteří pozitivně ovlivnili několik generací. Nám i našim dětem a vnukům zanechal následováníhodné hrdiny, ale taky stále živou otázku: Lze tvorbu, její význam a hodnotu oddělit od životních a politických postojů autora?

LADISLAV VENCÁLEK
Foto: autor

xxx

Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce

Pod vedením Tomáše Prokůpka pracovali: Pavel Kořínek, Lucie Kořínková, Martin Foret, Pavel Jirásek, Jaroslav Blecha, Jiří Procházka, Jiří Stejskal, Andrea Jochmanová, Hana Kraflová, Marcela Rusinko, Milena Strachová

Redakční úprava Pavel Kořínek, jazyková korekce Lucie Kořínková

Vydali: Filip Tomáš – Akropolis a Moravské zemské muzeum

Stran 336

Maloobchodní cena 1 199 Kč