Obětavý nadšenec Thálie
07.05.2013 21:20
Značná část těch, kdo se už delší čas věnují zejména amatérskému divadelnictví, znala z různých oficiálních i běžných příležitostí Václava Müllera, nositele prestižních vyznamenání Zlatý harlekýn (1999) a Zlatý odznak J. K. Tyla (2004), předního funkcionáře SČDO, dlouholetého vedoucího osvětlovačského pracoviště v Městském divadle Brno (i v jeho předchůdci Divadle bratří Mrštíků). 10. dubna t. r. V. Müller (1930–2013) v brněnské Vojenské nemocnici těžké chorobě podlehl.
Müllerova košatá osobnost byla příkladem zapáleného divadelníka, u něhož je věru obtížné rozhodnout, zda patří více scéně profesionální či amatérské, stejně jako lze kolem jevištních prken jen těžko najít takovou činnost, kterou by se při své zvídavé všestrannosti nezabýval. Jako brněnský rodák propadl Thálii už v dětství a věnoval se tedy múzám celých pětašedesát roků. Po angažmá v brněnském mládežnickém Divadle J. Fučíka a pardubickém Východočeském divadle spolupracoval coby technikář a příležitostný režisér s renomovaným Divadelním studiem Josefa Skřivana. V dlouhém období 1963–2004 působil V. Müller nepřetržitě u „Mrštíků“, a to jako na slovo vzatý odborník na široce pojímané technické dotváření scénografické složky jednotlivých nastudování, ale též jako typově výrazný občasný herec (Páskovo pojetí Dürrenmattovy Návštěvy staré dámy, Polákova úprava Ibsenova Peer Gynta aj.). Bohaté praktické zkušenosti z každodenního jevištního provozu, podložené solidní teoretickou průpravou, předurčily další pole jubilantovy aktivity – externí přednášky a cvičení na dvou vysokých školách i soustavnou činnost metodickou, lektorskou a publicistickou v denících a odborných revuích. Průběžně tak vznikala malá knihovnička skript a vyhledávaných instruktivních publikací: Světlo v rukou režiséra, Malý divadelní slovník, Základy divadelní techniky, Abeceda javiskovej techniky, Divadelně technický slovník (má 1300 hesel!), Popis divadelní budovy a technického zázemí aj.
Podstatnou část Müllerova celoživotního úsilí odjakživa tvořily mnohostranné kontakty s desítkami amatérských kolektivů. Nejen z titulu rozličných funkcí v SČDO (krajský i ústřední výbor a jejich předsednictva, v údobí 1990–1999 předseda oblastního výboru Brno a poté jeho tajemník, Klub režisérů atd.) nebo v důsledku členství v bývalých poradních sborech pro slovesné obory, ale zkrátka z důvodu své divadelní posedlosti absolvoval tento zkušený organizátor různé soutěže, festivaly a dílny (O pohárek SČDO, Brněnský kandrdásek, Vysočinská buchta, žďárský Pohádkový mlýnek, hodonínský Hobblík, Sněhový Brněnec, štítinské Štivadlo, němčický Hanácký divadelní máj, přehlídky v Blansku aj.). Nesedával tu v pythickém mlčení, nýbrž se zápalem sobě vlastním porotcoval, hodnotil, polemizoval, radil, nebo si prostě vyhrnul rukávy a šel pomoci „na plac“. Také souborů, které V. Müller metodicky usměrňoval a většinou s nimi spolupracoval i jako režisér, výtvarník či herec, našla by se pěkná řádka: Letovice, Lomnice u Tišnova, Prace, Rájec-Jestřebí, Březová-Brněnec, Soběšice, Moravský Krumlov, Městečko Trnávka, Boleradice, Divadlo ZK Metra Blansko, královopolské Dělnické divadlo v Brně… Více let koncentrovala se Müllerova na přehlídkách oceňovaná režisérská, dramaturgická a scénografická pozornost do brněnského Svatoboje i jeho „veteránské“ skupiny (Arbuzovova Romance ve třech, Molièrův Zdravý nemocný, Stiebrovy Poslední prázdniny, Calderonovo Velké divadlo světa aj.), který rovněž několik roků vedl. Nové rozšíření kulturní aktivity přinesla Müllerovi autorská součinnost s křesťansky zaměřenou brněnskou stanicí Radio Proglas, kde uplatnil své rozhlasové hry, životopisné a vzpomínkové scénáře i svěží reportáže ze zahraničí.
S odchodem Václava Müllera, zkušeného „profesionála“ s upřímným srdcem zaníceného ochotníka, který mnoha z nás otevřel cestu k jevištnímu umění, si uvědomujeme, že v dnešní, po hmotných statcích a požitcích se pachtící době jsou právě nezištně obětaví a pokorní lidé jako Vašek Müller onou příslovečnou solí naší divadelní líchy.
VÍT ZÁVODSKÝ