Letokruhy Fedora Skotala

    Fedor Skotal je mág. Je Brňan, který přichází a odchází. Zajde na pivko, předestře své plány a mizí. Málokdo ví kam. Přesto pravidelně vytváří oblíbený internetový magazín www.musicopen.cz, informující o dění ve světě folku, country, trampských osad, světoběžníků, zkrátka o tom, co se děje ve zvolna mizejícím světě svobodomyslných milovníků přírody, toulek a kamarádství až za hrob…

    A tak sedíme na tom pivu a Fedor nazvaný Ňuf říká: „Někdy přemýšlím, co by se stalo, kdybych tehdy, v osmašedesátém poslechl ono volání dálek… Koncem srpna roku 1968 za mnou v letité Pragovce RN přijeli kamarádi, staří trampové Ksicht a Sentva. Měli na sobě bělostné dederonky a z okna vystrčenou vlajku. Nasedej, řekl Ksicht, jedeme do světa. Neblázněte, řekl jsem jim, musím se aspoň sbalit a rozloučit! Ksicht mi podal adresu: Jedeme do Vídně, chvíli budeme bydlet u tety. No a pak se uvidí. Hoď sebou! Když přijeli k hraničnímu přechodu v Mikulově, Sentva vystrčil ten prápor, vojáci zvedli závoru a zasalutovali. Dlouho jsem se k té události vracel,“ říká Fedor: „Co by se stalo, kdybych odjel? Tehdy nebo později? Jaký by byl můj další život? Určitě zcela jiný, než ten, co jsem prožil. Nebyla chyba, že jsem zůstal?... Sentva před časem zemřel v Brně, kam se vrátil z emigrace. A Ksichta jsem už nikdy neviděl. Žije snad někde v Kanadě, viděl jsem ho na pár fotografiích z akcí krajanů.“

Je ale docela možné, že se Fedor s kamarádem Ksichtem ještě setkají. V srpnu totiž Fedor s televizním štábem odjíždí do Kanady a Spojených států. Česká televize bude realizovat padesátiminutový Fedorův dokument nazvaný Letokruhy na kanadských sosnách – a bude to možná jeden z posledních záznamů o posledních dosud žijících osobnostech trampského hnutí. Fedor má na své pažbě vícero zářezů ze světa trampingu. Naposledy a nedávno to byl třináctidílný televizní seriál Zvláštní znamení touha, věnovaný tuzemským trampům, nominovaný na Českého lva. Fedor byl autorem scénáře i průvodcem po luzích trampských. Podařilo se mu zaznamenat mizející svět… Letokruhy na kanadských sosnách by měly zachytit osudy československých trampů v zahraničí. Dnes už se málo ví a málo připomíná, že po invazi spřátelených armád v srpnu 1968 odešlo z Československa na půl milionu lidí. Mezi nimi nespočet trampů. Těm se jaksi mimoděk naplnil dávný sen – sbalíme usárny a půjdem, začal velký vandr, až osvoboditelé odejdou, protože svět to tak nenechá, zase se vrátíme… Většina z oněch exulantů ale našla ve světě nový domov, novou existenci – avšak trampská duše jim zůstala. A záhy o sobě věděli, ať zakotvili v Chicagu, v coloradském Denveru nebo v Torontu. A tak jako za starých časů na Sázavě nebo na Oslavce pořádali potlachy. První proběhl v roce 1978 na Yukonu, trampové putovali ve stopách zlatokopů, překročili Chilcootský průsmyk, pluli po řece… další se konaly vždy v pětiletých odstupech. Poslední celosvětový potlach se uskuteční 10. listopadu příštího roku v Texasu. Potom prý už… „Ti dnešní sedmdesátníci jsou ve svých zemích zřejmě poslední trampskou generací, najdeme je v Evropě, v Austrálii, i v jižní Africe, ale nejvíc je jich v Severní Americe. A jejich příběhy chceme vyprávět. Jejich potomci jsou už Američané, Australané, Kanaďané a nesdílejí zájmy svých rodičů. Zatímco tramping v Česku má určitou naději na pokračování, zahraniční odchází, umírá. Krajané to cítí, a když jsem s nimi při tvorbě tohoto projektu hovořil, byli překvapivě vstřícní…,“ říká Fedor Skotal.

    A že je co vyprávět. Tato generace, většinou narozená zkraje 40. let minulého století, zažila hon na trampy a esenbácké pendrekiády padesátých a šedesátých let. Trampové se stali pro režim nebezpeční, někdy ani nevěděli, jak a proč, a přitom za první republiky v jejich řadách byli i levicově orientovaní intelektuálové, připomeňme aspoň Gézu Včeličku. Ale nemysleme si, že útěk do lesů a zpěv a soutěžení trampských osad nebo mnoho ročníků Porty bylo nějakou procházkou růžovým paloučkem. „V padesátých i šedesátých letech bylo trampské hnutí prolezlé fízly, ministerstvo vnitra na to vypracovalo speciální program,“ říká Fedor Skotal. „A estébáci dokonce byli po srpnu ´68 vysíláni do zahraničí, hledali trampy, s nimiž se znali a mísili se mezi ně. Před časem jsem o této znepokojivé skutečnosti hovořil a publikoval jsem ji a očekával jsem bouři nevole především od krajanů. Nestalo se nic. Pochopil jsem, že oni to už léta vědí. Jenom nevědí, kdo z té party, v níž žijí desítky let, to je. Franta odnaproti? Nebo Jerry, co mu loni zemřela manželka? Nebo oba?“

    Dotknou se Letokruhy na kanadských sosnách těchto dávných, ale dodnes živých a nepříjemných věcí? Či snad se Fedor pokusí s laskavostí, jež je jeho srdci vlastní, zachytit na filmový pás jen tváře posledních bardů trampského hnutí, a jejich svět? Nebo to bude dokument o odvaze tisíců mladých lidí, kteří se vydali do světa, jejž znali vlastně jen z písniček a rodokapsů? A v němž se neztratili a v němž neztratili ani víru ve svou domovinu?

    „Možná,“ říká Fedor, „možná to všechno, a možná nic z toho. Vím jen, že našim krajanům není ani tak smutno po staré vlasti, ale po Americe, do které před půlstoletím přišli. Po silné Americe. V nedávných volbách vesměs volili Donalda Trumpa. Stýská se jim po zaniklém světě Johna Waynea, kterého ještě zažili. Po světě, v němž jsou věci přehledné a na svých místech. V němž se věci dají řešit bez kličkování a přímo, z očí do očí, tváři v tvář…“

    Hodinový dokument Letokruhy na kanadských sosnách bude na obrazovky uveden v příštím roce významných výročí – uplyne sto let od vzniku republiky, trochu nepřesně bude připomínán vznik trampingu, který zde ovšem byl už před první světovou válkou, padesát let uplyne od srpnové okupace 1968…

LADISLAV VENCÁLEK

Fedor Skotal (vlevo) s Václavem Křístkem, režisérem třináctidílného dokumentu České televize Zvláštní znamení touha i připravovaných Letokruhů.